Hlavní obsah

​„Mě už to nevzrušuje“: Když se porno stane novou normou a reálný sex je nuda

Foto: MaTane / Gemini

Když se obrazovka stane hlavním zdrojem vzrušení, běžná intimita ztrácí grády. Jak poznat, že se u partnerky posunuly hranice tak daleko, že realita působí jako nuda?

Článek

Je zvláštní sledovat, jak nenápadně se dokáže posunout něco, co bývalo naprosto přirozené. Když spolu dva lidé žijí delší dobu, obvykle znají své rytmy, oblíbené doteky i tiché signály, které stačí k tomu, aby se naladili na stejnou vlnu. Jenže pak se do ložnice začne vlévat jiný svět, plný intenzivních střihů, vyhrocených situací a přesně načasovaných kulminací, které v reálném životě prostě nefungují.

Nejde o to, že by se objevil jeden nový nápad nebo občasná fantazie. Problém nastává ve chvíli, kdy se extrémní nebo vysoce specifický obsah stane běžnou kulisou a tichým měřítkem všeho ostatního.

V tu chvíli se často ozve ta mrazivá věta: „Mě už to nevzrušuje.“

Zní to jednoduše, ale pod tím se skrývá celá řada věcí, které se v člověku hromadí. Když mozek i tělo opakovaně dostávají silné, vykonstruované podněty, běžné tempo, pomalé budování napětí nebo obyčejná blízkost mohou najednou působit mdle, zdlouhavě nebo přímo nudně. Jako by se ztratila citlivost na jemné nuance – na to, jak dýchá druhý člověk, jak se mění tlak jeho dlaně nebo jak se v místnosti pomalu houstne atmosféra.

Člověk se pak snadno ocitne v podivném vakuu. Na jedné straně je tu reálný vztah, skutečné tělo a snaha o blízkost, na straně druhé obrazovka, kde je všechno okamžité, přehnané a zbavené jakýchkoliv kompromisů nebo trapných chvil.

Když se tohle stane novou normou, nerealistická očekávání začnou tiše podkopávat i to, co dřív fungovalo naprosto spolehlivě. Z milování se stává výkon nebo porovnávání, místo aby šlo o sdílený zážitek. A tam, kde se očekává neustálý příval nových šoků, se ten obyčejný, lidský a nedokonalý sex snadno odsune na vedlejší kolej.

Možná právě proto je tak těžké o tom mluvit otevřeně. Přiznat si, že běžná intimita přestala stačit, s sebou nese stud i strach z toho, jak to ten druhý vezme. Zároveň je ale těžké tvářit se, že se nic neděje, když z ložnice pomalu mizí jiskra a zůstává jen prázdné ticho.

Někdy stačí jen na chvíli vypnout všechny obrazovky a znovu si připomenout, že skutečná blízkost nevzniká z dokonalé choreografie, ale z toho, že jsme tam jeden pro druhého doopravdy, bez filtrů, bez scénáře a bez nutnosti ohromovat za každou cenu.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz