Hlavní obsah

Nový kolega má více než vy: Daň za firemní loajalitu

Foto: Gemini

Zůstat roky v jedné firmě bývalo symbolem stability. Dnes je to spolehlivá cesta k finanční stagnaci.

Článek

Představte si zaměstnance, který ve firmě kroutí sedmý rok. Zná nazpaměť každý proces, vyžehlil nespočet krizí a nováčkům trpělivě vysvětluje, jak to na pracovišti doopravdy chodí. Je to spolehlivý pilíř týmu. Když ale přijde roční hodnocení a řeč se stočí k úpravě mzdy, manažer pokrčí rameny a s hraným soucitem předloží nabídku: navýšení o tři až čtyři procenta. Případně legendární formuli o tom, že „letošní rok byl pro firmu náročný“.

A pak na stejné oddělení nastoupí nový kolega. Čerstvě po škole nebo přetažený z konkurence. O procesech neví nic, zaučovat ho musí právě ten spolehlivý veterán. Jenže nový kolega nastupuje za plat, který je o dvacet či třicet procent vyšší.

Tento výjev není výjimkou, ale nepsaným pravidlem dnešního pracovního trhu. Věrnopost, spolehlivost a dlouholeté nasazení se v korporátním světě staly nejhůře placenými vlastnostmi.

Absurdita rozpočtů: Na nábor miliony, na udržení drobné

Abychom pochopili, proč k této nespravedlnosti dochází, musíme se podívat na způsob, jakým firmy přemýšlejí o penězích. Ve většině středních a velkých společností existuje absolutní rozpor mezi rozpočtem na udržení stávajících zaměstnanců a rozpočtem na získávání nových sil.

Stávající zaměstnanec je v tabulkách veden jako jistota. Management kalkuluje s jeho pohodlností, strachem ze změny a přirozenou averzí k riziku. Předpokládá se, že kvůli pěti tisícům měsíčně navíc zavedený člověk neodejde, protože má na pracovišti kamarády, zná prostředí a váží si své jistoty. Proto se pro plošné přidávání vyčleňují jen kosmetické částky, které často nepokryjí ani oficiální inflaci.

Na druhé straně stojí náborový trh. Pokud firma potřebuje zaplnit prázdnou židli, musí nabídnout aktuální tržní cenu, jinak k ní nikdo nepřijde. Personalisté tak nabízejí nováčkům částky, o kterých si stávající zaměstnanci mohou nechat jen zdát. Výsledkem je bizarní stav: firma raději přeplatí neprověřeného člověka zvenčí, než aby dorovnala plat svému vlastnímu, osvědčenému zaměstnanci.

Inflační past a chudnutí

Zatímco v dobách ekonomického klidu a minimální inflace se dalo pomalé platové tempo v jedné firmě maskovat „zaměstnaneckými benefity“ nebo příjemným kolektivem, inflační smršť posledních let tuto iluzi nemilosrdně roztrhala.

Při dvouciferném růstu cen základních životních nákladů, od energií přes potraviny až po bydlení, znamená stagnující plat faktický a drastický pokles životní úrovně. Pokud vám zaměstnavatel přidá tři procenta v době, kdy reálná inflace ukrojila z kupní síly pětinu, nedal vám přidáno. Vybírá si od vás nedobrovolnou slevu na vaši práci.

Střední třída se tak ocitla v pasti. Lidé, kteří nechtějí sledovat, jak se jim před očima rozpouštějí úspory a jak jim rodinný rozpočet po zaplacení složenek nezanechává žádnou rezervu, nemají na výběr. Nemohou si dovolit čekat, až si jejich loajality někdo všimne. Jsou nuceni jít na trh a podat výpověď.

Skok z deště pod okap

Tragédie dnešní doby však spočívá v tom, co následuje po rozhodnutí odejít. Aby si člověk finančně polepšil a dorovnal ztracenou kupní sílu, musí často učinit bolestivý kompromis. Z teplého, stabilního, ale mizerně placeného místa skáče do neznáma.

Nové nabídky s atraktivní cenovkou totiž málokdy bývají zadarmo. Vyšší plat v dnešním dravém prostředí často maskuje toxicitu:

  • Brutální tlak na výkon a přesčasy: Nový zaměstnavatel chce za své peníze okamžité výsledky. Přesčasy, které v předchozí práci byly výjimkou, se stávají nepsaným očekáváním.
  • Dravá či asijská firemní kultura: Přechod pod nové majitele často znamená konec jakéhokoliv work-life balance. Telefonáty po večerech a víkendové e-maily se stávají normou.
  • Neustálý pocit ohrožení: Zkušební doba a nutnost dokazovat svou hodnotu v novém kolektivu přinášejí permanentní hladinu stresu.

Lidé tak často vymění svůj klid a volný čas za to, aby si mohli koupit stejný nákupní košík jako před třemi lety. Dosáhnou na vyšší číslo na výplatní pásce, ale zaplatí za něj osobním životem, zdravím a rodinnou pohodou.

Ztráta sociálního kapitálu a neustálé začínání od nuly

Cynismus celého systému spočívá i v tom, jak ničí mezilidské vztahy na pracovišti. Dříve byla práce v jedné firmě místem, kde vznikala přátelství na celý život. Lidé se navzájem znali, věřili si a vytvářeli neformální sítě, které usnadňovaly řešení problémů.

Dnešní diktát „job-hoppingu“ (měnění práce každé dva až tři roky) mění firmy v průchozí stanice. Proč investovat energii do budování hlubších vztahů s kolegy, když víte, že za osmnáct měsíců bude polovina týmu pryč a vi budete sedět v jiné kanceláři na druhém konci města?

Místo soudržných týmů vznikají skupiny osamělých profesních žoldnéřů. Každý si hlídá své projekty, své CV a své LinkedIn profily. Z práce se vytrácí lidskost a přirozená solidarita. Všichni vědí, že jsou nahraditelní a podle toho se chovají jak zaměstnavatelé k zaměstnancům, tak zaměstnanci k firmám.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz