Článek
Když se vydáte na dobrodružnou cestu do Asie, ať už objevovat dechberoucí chrámy v Nepálu, nebo moderní a historické skvosty v Malajsii či Indonésii, brzy narazíte na systém, který je tam naprostým standardem. Vstupné do národních parků, muzeí a historických památek má dvě podoby: jednu pro místní občany a druhou, výrazně vyšší, pro zahraniční turisty. Zatímco domorodci platí symbolickou cenu nebo mají vstup dokonce zdarma, cizinci přispějí do státní pokladny násobně víc. Proč by něco takového nemohlo fungovat i v České republice?
České památky, hrady, zámky a přírodní klenoty patří k nejkrásnějším v celé Evropě. Ročně k nám proudí miliony turistů z celého světa, kteří si užívají naši architekturu, aniž by se jakkoliv podíleli na placení daní, z nichž se tyto památky nákladně renovují a udržují. Na druhou stranu průměrný český občan dnes a denně bojuje s rostoucími životními náklady. Výlet s rodinou na Karlštejn, Hlubokou nebo do Českého Krumlova už dávno není levná záležitost a pro mnoho domácností představuje znatelný zásah do rozpočtu.
Kdybychom zavedli systém dvojího vstupného, přineslo by to hned několik obrovských výhod. V prvé řadě by to byla férová podpora pro vnitrostátní cestovní ruch. Čech by měl právo na „občanskou slevu“ či speciální benefitní vstup na základě občanského průkazu nebo věrnostní karty. Vznikla by silná motivace objevovat krásy vlastní země namísto toho, aby lidé kvůli drahým lístkům raději zůstávali doma.
Navíc by to dávalo hluboký ekonomický smysl. Zahraniční turisté, kteří míří do Prahy nebo na hlavní památky, běžně utrácejí za hotely a gastroturistiku tisíce eur. Vyšší vstupné do památek by pro ně nebylo žádnou fatální zátěží, ale pro českou státní kasu a správce hradů by to znamenalo dodatečné finanční prostředky na údržbu chátrajícího dědictví.
Odpůrci sice namítají, že by to mohlo působit diskriminačně nebo neevropsky, ale pohled do světa ukazuje opak. Země, které si váží svého kulturního bohatství a chtějí chránit přístupnost pro vlastní obyvatele, tuhle kartu hrají zcela běžně. Čech by neměl být cizincem ve vlastní zemi a platit za totéž co návštěvník z druhého konce planety, který zde neodvádí ani korunu na daních. Je na čase přestat se bát vlastních pravidel a začít myslet víc na ty, kteří tuhle zemi tvoří a udržují naživu.





