Hlavní obsah

Za cenu penzionu na Šumavě mám pět dní all inclusive u moře

Foto: pixabay.com

Za cenu týdne v předraženém českém penzionu s prskající paní domácí mám all inclusive u moře, kde se o mě někdo stará. Kdy už konečně skončíme s tímto masochismem?

Článek

Každé léto se v Česku opakuje stejný rituál. Sociální sítě zaplaví fotky hrdých vlastenců z českých luhů a hájů, jak v omšelých flískách stojí na vrcholu Sněžky, nebo s hrdým úsměvem ukazují řízek v chlebu vytažený z krabičky někde na rozcestí v Krkonoších. A pod tím povinné komentáře: „Podporujeme to naše, na co jezdit k moři?“

Moje odpověď? Protože nejsem masochista.

Dovolená v Česku se za poslední roky proměnila v drahou frašku, kde platíte evropské ceny za služby z třetího světa a ještě se u toho tváříte, že děláte něco vznešeného pro vlast.

Poměr ceny a výkonu: Český hotelový bizár

Zkuste si dnes naplánovat prodloužený víkend nebo týdenní pobyt v penzionu na Šumavě nebo v Krkonoších. Když pomineme fakt, že najít volné ubytování v hezkém standardu vyžaduje štěstí v loterii, zarazí vás především cena.

Za penzion, kde snídaně sestává z vysušeného eidamu, levného salámu a bábovky babičkovského typu, a kde vrzají postele z devadesátých let, po vás majitel klidně chce tři až čtyři tisíce korun za noc. Když k tomu připočtete obědy v hospodách, kde vám kuchař ohřeje polotovar z Makra a účtuje si za něj dvě stě padesát korun, jste na částkách, ze kterých se točí hlava.

Za naprosto stejné (nebo dokonce nižší) peníze přitom pořídíte pětidenní letecký zájezd do Řecka, Turecka nebo Egypta v režimu all inclusive. Nekonečný bufet, teplé moře, slunce, úklid pokoje každý den a nulová starost o to, co bude k večeři.

Služby s výrazem uražené ješitnosti

Služby v česku jsou kapitola sama pro sebe. V tuzemských rekreačních oblastech má člověk často pocit, že obtěžuje už jen tím, že přišel.

  • Otevírací doba? V pět hodin odpoledne se zavírá kuchyně, protože panu kuchaři končí směna. V neděli odpoledne už v penzionu nikdo není, protože všichni odjeli domů.
  • Přístup personálu? Zatímco u moře se usmívají, v českých regionech na vás často dýchne nostalgie po socialistické rekreaci ROH. „A co byste jako v pondělí v poledne chtěli, vždyť máme po obědě?“

Odmítám platit tisíce korun za to, aby se na mě někdo mračil a dělal mi laskavost, že mě ubytuje pod svou střechou.

Vlastenectví, nebo finanční sebevražda?

Největší argument zastánců tuzemské turistiky vždycky zní: „Ale podporuješ tím české podnikatele!“

Ano, podporuji. Podporuji lidi, kteří pochopili, že poptávka v Česku je nekonečná, tak napálí ceny do absurdních výšin, ale investice do kvality odloží na „až potom“. Podporuji majitele penzionů, kteří si stěžují na nedostatek turistů, ale odmítají pochopit, že za cenu týdne na Šumavě mají lidé exotiku s garantovaným sluncem.

Když chci vyrazit do přírody, ráno si nazuji boty a jdu do lesa. K tomu nepotřebuji platit českému hoteliérovi jeho novou hypotéku na chalupu. A když chci dovolenou, chci relax, servis a pohodum ne bojovat s rozmarým počasím v promáčeném stanu nebo platit majlant za ubytování, kde mi pod okny burácí traktor.

České hory jsou krásné. Ale na jednodenní výlet. Na dovolenou mě nikdo ve flísovce a s předraženým tvarohovým knedlíkem v ruce už nikdo neuvidí.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz