Článek
Ještě před patnácti nebo dvaceti lety byla odpověď na otázku „Kolik plánujete dětí?“ poměrně přímočará. Dvě děti byly považovány za naprosto přirozený standard české rodiny. Mít jedináčka bylo spíše výjimkou nebo výsledkem souhry nešťastných okolností.
Dnes je situace dramaticky jiná. Když se podíváte do kočárků na ulicích nebo si promluvíte s mladými páry kolem třicítky, uvidíte úplně nový fenomén: model „jedno a dost“.
Nejde o to, že by dnešní mladá generace děti nechtěla. Nejde ani o to, že by byla pohodlná, sobecká nebo upřednostňovala cestování před rodinným životem, jak jim s oblibou předhazují starší ročníky. Realita je mnohem tvrdší a chladnější. Když si průměrný pár ze střední třídy sedne k tabulce a spočítá si příjmy a výdaje, zjistí jednoduchou věc: druhé dítě je přímou cestou k finančnímu vyčerpání.
Past jménem bydlení: Dětský pokoj za miliony
První a největší překážkou pro větší rodinu je střecha nad hlavou. Pokud žijete v nájmu nebo splácíte hypotéku na byt 2+kk, jedno dítě zvládnete. Postýlka se do ložnice ještě nějak vejde a hračky zaplní obývák.
Jenže co se stane, když začnete uvažovat o druhém dítěti?
V tu chvíli narážíte na neúprosnou zeď reality. Potřebujete větší byt. Posun z bytu 2+kk na 3+kk nebo 4+kk dnes v českých krajských městech znamená:
- Skok v nájmu o 8 až 15 tisíc korun měsíčně navíc.
- Nebo hypotéku vyšší o několik milionů korun, což při dnešních úrokových sazbách představuje obrovskou měsíční zátěž.
Pro běžnou rodinu to znamená jedinou věc: veškerý volný příjem, který dosud měli, spadne do platby za čtvereční metry navíc. Větší byt se dnes stal nejdražší částí výchovy dětí. A pro mnohé jednoduše nedosažitelnou.
Propad příjmů na rodičovské a drahý návrat do práce
Druhým tvrdým nárazem je období, kdy je jeden z rodičů (nejčastěji žena) doma na rodičovské dovolené.
Rodičovský příspěvek v České republice sice prošel úpravami, ale v porovnání s rostoucími cenami potravin, energií a služeb neposkytuje dostatečnou jistotu. V praxi to znamená, že rodinný rozpočet přichází o jeden plnohodnotný plat na dva až tři roky.
Žít z jednoho příjmu v době vysokých životních nákladů je extrémně náročné i s jedním dítětem. Představa, že si tento proces rodina zopakuje podruhé, vyvolává u řady lidí čistou úzkost.
A co když se žena chce vrátit do práce dříve? Tady naráží na další problém, absolutní nedostatek míst v obecních školkách a jeslích pro děti pod tři roky. Soukromé dětské skupiny pak stojí od 8 do 15 tisíc korun měsíčně. Výsledek? Žena buď zůstává doma a rodina chudne, nebo jde pracovat, ale téměř celý její plat spolkne školkovné.
Astronomické náklady na „běžný“ život dítěte
Mýtus, že malé dítě „nic nestojí, protože zdědí oblečení a jí malé porce“, platí možná první dva roky. Jakmile dítě vyroste, nároky na rozpočet rostou raketovým tempem.
Nejde jen o jídlo a boty, které musíte kupovat každé tři měsíce nové, protože z nich dítě vyrostlo. Jde o věci, které dříve tvořily běžný standard dětství:
- Kroužky a sport: Dva kvalitnější kroužky týdně stojí ročně tisíce až desítky tisíc korun.
- Lékařská péče a rovnátka: Běžná rovnátka dnes pro jedno dítě stojí 20 až 40 tisíc korun z vlastní kapsy.
- Škola a tábory: Školní pomůcky, výlety, lyžařské výcviky a letní tábory představují pro rodinu se dvěma dětmi jednorázové výdaje v řádu desítek tisíc korun každé léto a zimu.
Rodiče si pak kladou otázku: Chceme mít dvě děti a neustále jim odmítat kroužky, tábory a výlety, protože na to nemáme? Nebo dopřejeme plnohodnotný život jednomu? Odpověď bývá zřejmá.
„Když na to nemáš, neměj děti“: Krutý mýtus dnešní doby
Kdykoliv se v veřejném prostoru otevře debata o tom, jak je výchova dětí finančně náročná, objeví se početná skupina diskutujících s drsným vzkazem: „Děti nejsou povinnost. Když na ně nemáš peníze, tak si je nepořizuj.“
Pokud si ani řádně pracující střední třída se dvěma průměrnými platy nemůže dovolit více než jedno dítě, není problém v neodpovědnosti rodičů. Problém je v nastavení systému.
Tento přístup vytváří nebezpečnou společnost, ve které se z rodiny stává luxusní zboží. Něco jako drahé sportovní auto nebo jachta na moři. Něco, na co mají nárok jen ti bohatí, zatímco ostatní mají raději mlčet a šetřit.
