Článek
Zatímco na facebookovém profilu nově zvoleného europoslance Filipa Turka vře diskuse plná výsměchu, urážek a memů o „zmatené mládeži“, na pražském Klárově stojí drobná dívka s modrými vlasy a jasným názorem. Jmenuje se Anna, studuje prvním rokem a místo do skript se tentokrát začetla do politických programů a historických souvislostí. Právě ona se stala jednou z tváří protestu proti muži, který podle ní vrací do veřejného prostoru stíny, které měly zůstat v minulosti.
Pro fanoušky Motoristů sobě je Anna jen „křehkou vločkou“, která nerozumí světu aut a peněz. Pro své okolí je však hlasem generace, která se odmítá smířit s tím, že se koketování s fašistickou symbolikou stává běžným politickým marketingem. Proč se rozhodla vyjít do ulic i přes vědomí, že se stane terčem nenávistných komentářů? A je její boj skutečně jen o spalovacích motorech, nebo o něčem mnohem hlubším?
Přečtěte si rozhovor o odvaze, nálepkách a hranici mezi humorem a extremismem.
Redaktor: Anno, dnes stojíte před úřadem vlády s transparentem proti Filipu Turkovi. Na sociálních sítích, zejména na profilu pana Turka, se vám i ostatním protestujícím lidé v komentářích dost posmívají. Jak to vnímáte?
Anna: (pousměje se) Ty komentáře samozřejmě vidím. Člověk se tam dočte, že jsme „modrovlasé existence“, co ničemu nerozumí a měly by jít radši pracovat. Ale mně je to upřímně jedno. Pokud je jediným argumentem mých oponentů barva mých vlasů, tak to jen potvrzuje, že nechtějí vést skutečnou debatu o faktech. Já tu nejsem kvůli módě, ale kvůli tomu, kam naše země směřuje.
Redaktor: Proč jste se rozhodla svolat protest nebo se k němu připojit? Co je ten hlavní spouštěč?
Anna: Hlavní impuls byl pocit, že se tu normalizuje něco, co by v demokratické společnosti mělo být naprosté tabu. Když vidím Filipa Turka a jeho historii – ty fotky se zdviženou pravicí, sbírky předmětů s nacistickou tematikou – tak mě mrazí. Lidé říkají, že je to „rebelie“ nebo „vtip“, ale fašismus není vtip. Studuji historii a politologii a vím, jak nebezpečné je, když se taková rétorika stane součástí hlavního politického proudu.
Redaktor: Pan Turek ale tvrdí, že bojuje za svobodu řidičů a proti nesmyslným regulacím z EU. To přece mnoho lidí oslovuje.
Anna: To je právě ta šikovná zástěrka. On se tváří jako ochránce spalovacích motorů, ale pod tím se skrývá agresivní, populistický styl politiky, který rozděluje společnost. My nejsme „proti autům“. My jsme proti tomu, aby ve vládě nebo v Evropském parlamentu seděli lidé, kteří koketují s krajní pravicí a jejichž minulost je spojená s hnutími, která potlačují lidská práva.
Redaktor: Co byste vzkázala těm, kteří vás v diskusích pod jeho příspěvky označují za „křehké vločky“?
Anna: Vzkázala bych jim, že mít strach o demokracii není slabost, ale zodpovědnost. To, že mi není jedno, kdo nás reprezentuje, neznamená, že jsem křehká. Naopak – vyjít ven a čelit té vlně nenávisti, kterou on a jeho fanoušci generují, vyžaduje docela dost síly. My tu budeme dál, protože věříme, že politika má mít určité morální hranice.
