Článek
Byl to jeden z těch šedivých úterních večerů, kdy na vás z rohů bytu padá prach i splín. Seděl jsem u notebooku a v záplavě reklam na mě vyskočil inzerát, který sliboval „úklid bez zábran“. Pět tisíc za dvě hodiny. Částka, za kterou by běžná uklízečka pravděpodobně vydrhla celý dům od půdy po sklep. Jenže tady šlo o „naked cleaning“. Ze zvědavosti a tak trochu z rozmaru jsem klikl na objednávku.
Upřímně? Čekal jsem ledacos. Možná unavenou profesionálku, která bude mít k estetickému zážitku daleko, nebo trapné ticho, které se bude dát krájet.
Když se přesně v šest ozval zvonek, cítil jsem v žaludku lehké chvění. Otevřel jsem a zůstal jsem stát s poněkud překvapeným výrazem. Před dveřmi nestála žádná unavená uklizečka, ale usměvavá, pihovatá dívka v džínové bundě s batohem na zádech. Vypadala přesně jako ta studentka, kterou potkáváte ráno v tramvaji s hrnkem kávy v ruce.
„Ahoj, jsem Lucie. Jdu na ten úklid,“ řekla naprosto přirozeně, jako by šla doučovat matematiku.
Po krátkém úvodu, kdy jsem jí ukázal, kde je vysavač a čistící prostředky, se Lucie zavřela v koupelně. Když po chvíli vyšla, pokojem se rozlilo zvláštní napětí. Byla úplně nahá, jen na nohou měla lehké pantofle, aby neuklouzla. Musím přiznat, že ten pohled mi na pár vteřin vzal dech. Byla mladá, přirozená a v jejím pohybu nebyla ani špetka vulgarity.
Začala u knihovny. Sledovat, jak se soustředěně natahuje pro prachovku na horní police, zatímco se na jejích zádech láme světlo z pouliční lampy, byl zážitek, který se těžko popisuje. Bylo v tom něco surreálného. Na jednu stranu běžný, skoro až nudný domácí hluk – bzučení vysavače, cinkání skleniček, šplouchání vody – a na druhou stranu ta fascinující vizuální scéna.
Největší překvapení ale přišlo, když jsme začali mluvit. Lucie nebyla jen „objekt“. Studovala třetím rokem psychologii a tohle pro ni byla cesta, jak si udržet svobodu. „Víš, v kavárně bych na tyhle peníze dřela týden a lidi by ke mně byli mnohem protivnější,“ prohodila přes rameno, zatímco precizně leštila zrcadlo v předsíni.
Během těch dvou hodin ze mě opadla veškerá křečovitost. Zjistil jsem, že pět tisíc jsem nezaplatil jen za čistý byt (který mimochodem prokoukl jako nikdy), ale za ten pocit naprosté upřímnosti a neobvyklosti. Když se po dvou hodinách znovu oblékla do svých džín, vypadala zase jako ta nenápadná holka odvedle.
Podali jsme si ruce, já jí podal obálku a ona s úsměvem zmizela na chodbě. Sedl jsem si na gauč, v bytě to vonělo po citrusech a já se musel smát. Byl to nejdražší úklid v mém životě, ale zároveň první, u kterého mi bylo líto, že už je hotovo.
