Článek
Uznávám to bez okolků a s tváří rudou ještě teď, když si na to vzpomenu. Jsem typ holky, která se nechá unést každou romantickou představou z časopisů. Když jsem kdesi narazila na článek o tom, jak zaručeně rozproudit krev v žilách pomocí „exotické afrodiziakální večeře plné ohně a vášně“, okamžitě jsem se pasovala do role božské kuchařky.
Plán byl jasný: svůdný outfit, ztlumená světla, skvělé víno a pikantní thajské kari, které mělo mému příteli (a následně i mně) rozpálit smysly na maximum. Netušila jsem však, že to chilli rozpálí takovým způsobem, že na nějaké milostné hrátky v tomhle století rovnou zapomenu.
Kuchyňská vášeň a fatální chyba s habanero
Příprava probíhala skvěle. Nalila jsem si sklenku prosecca, zapálila vonné svíčky a pustila se do krájení čerstvých, krásně červených papriček habanero, které v receptu slibovaly ten správný „vášnivý říz“. Vonělo to skvěle. Byla jsem na sebe hrdá, jak mi to jde od ruky.
V zápalu vaření, kdy jsem zrovna míchala omáčku a zároveň si zběsile odhazovala pramen vlasů z obličeje, jsem ale zcela zazdila základní pravidlo každého kuchaře: před jakýmkoliv sáhnutím na citlivá místa si sakramentsky důkladně umyj ruce mýdlem.
Já si je bohužel jen zběžně otřela do utěrky. A o pět minut později, když jsem si v diskrétním tichu ložnice (zatímco se maso dusilo na plotně) potřebovala rychle poupravit kalhotky, se rozpoutalo peklo.
Okamžitý úder chilli a panika v ložnici
Trvalo to přesně tři vteřiny. Zpočátku jen mírné štípnutí. Potom hřejivá vlna. A pak? Pak se rozpoutala jaderná fúze přímo v mém nejcitlivějším rozkroku.
Měla jsem pocit, že mi někdo na intimní partie přiložil rozžhavenou plotnu politou pepřovým sprejem. Všechny plány na svůdnici se v jediné vteřině zhroutily. Vyjekla jsem takovým způsobem, až kočka s ječením vyletěla z postele.
Skočila jsem po hlavě do koupelny a začala se mýt studenou vodou. Jenže kapsaicin (látka, která dělá chilli pálivým) je potvora, ve vodě se nerozpouští. Každé setření jen zhoršilo situaci. Pálilo to tak příšerně, až se mi do očí hnaly slzy. Plakala jsem na podlaze koupelny, kroutila se v křečích a přemýšlela, jestli tohle je moment, kdy zavolám záchranku a nahlásím „akutní popálení vlastní večeří“.
Záchranná akce: Mražený hrášek na scéně
Přítel v tu chvíli vtrhl do bytu s nákupem v ruce, zmateně koukal na kouřící se pánev v kuchyni a pak na mě, jak se svíjím na dlaždičkách v předsíni bez kalhot se slovy: „Já hořím! Dones mi něco studeného!“
Jelikož v lednici nebyl led, jeho záchranná mise byla poněkud svérázná. Popadl první věc z mrazáku.
A tak jsem zbytek večera strávila vleže na obývákovém gauči, s očima vytřeštěnýma do stropu, přičemž v kalhotkách jsem měla narvaný celý půlkilový sáček mraženého hrášku s karotkou.
Přítel seděl vedle mě, s vážnou tváří mi každých deset minut měnil rozmrzající zeleninu za novou a s občasným potlačeným úsměvem se ptal: „Lásko, dáme si to kari, nebo raději objednáme pizzu?“
