Článek
Plánoval jsem to půl roku. Vietnam. Země rýžových polí, pouličního jídla, které vám změní život, a chaosu, na který jsem se těšil. Měl jsem itinerář rozepsaný do poslední minuty, v mobilu stažené offline mapy a v kapse pocit absolutního bezpečí. Proč? Protože jsem poprvé v životě udělal „všechno správně“. I to pojištění jsem si zařídil.
Dnes sedím doma, piju kafe z hrnku, který jsem si koupil na letišti v Turecku, a koukám na bankovní účet, ze kterého zmizelo 70 000 Kč. Bez jediného dne stráveného v Asii.
Všechno šlo podle plánu. Do gatu č. 12.
Cesta začala skvěle. Praha – Istanbul proběhl hladce. Na letišti v Turecku jsem si dal baklavu, těšil se na přestup a už jsem se viděl v Hanoji. Jenže pak přišel ten moment, který znáte jen z katastrofických filmů. Na tabuli u našeho letu naskočilo rudé „Cancelled“ a u přepážky se srotil dav.
Pracovnice letiště nám s ledovým klidem oznámila větu, která mi zní v uších dodnes: „Vzdušný prostor nad Íránem je uzavřen. Válečný stav. Žádné lety vaším směrem dnes ani v nejbližších dnech neproběhnou.“
V tu chvíli se ve mně mísil adrenalin se zoufalstvím. Sledoval jsem zprávy, hledal alternativní lety přes půl světa, ale realita byla neúprosná. Nebe se zavřelo. Moje dovolená skončila v tranzitní zóně istanbulského letiště.
„Mám přece pojistku, to bude v klidu…“
Když mi došlo, že se do Vietnamu prostě nedostanu, moje první myšlenka patřila pojišťovně. „Jasně, přišel jsem o zážitek, ale aspoň mi vrátí peníze za letenky a hotely,“ říkal jsem si. Měl jsem přece pojištění storna, na kterém jsem nešetřil.
Jenže pak přišla ta opravdová facka.
Po návratu domů a kontaktování pojišťovny mi bylo velmi zdvořile, ale nekompromisně sděleno, že mám smůlu. Proč? Protože ve všeobecných podmínkách, které nikdo z nás nečte (včetně mě, až doteď), existuje magická sekce s názvem VÝLUKY.
Většina běžných cestovních pojištění se totiž nevztahuje na události způsobené válkou, terorismem nebo akcemi vojenského charakteru. Uzavření vzdušného prostoru z důvodu konfliktu? To je „vyšší moc“. A vyšší moc pojišťovnu nezajímá. Ta peněženku neotevře.
Bilance: 70 000 Kč za lekci z geopolitiky
Moje bilance je drsná:
- Zpáteční letenky: Propadly.
- Ubytování ve Vietnamu: Nevratné zálohy pryč.
- Vnitrostátní přelety: Zaplacené a nevyužité.
- Zážitky: Nula.
- Cena za návštěvu letiště v Istanbulu: Sedmdesát tisíc korun.
Mohl bych se vztekat, mohl bych se soudit, ale pravdou je, že jsem prostě podcenil „malá písmenka“. Věřil jsem, že „všechna rizika“ znamená opravdu všechna. Neznamená.
Co dál? Zpátky k cestování autem
Tato zkušenost mě vyléčila z naivního plánování exotiky měsíce dopředu bez toho, aniž bych rozuměl pojistné smlouvě jako právník. Co mě tato drahá lekce naučila?
- Pojistné podmínky jsou důležitější než cena. Příště budu hledat specifické pojištění „storno z jakéhokoliv důvodu“, i kdyby mělo stát trojnásobek.
- Flexibilita je král. Rezervovat hotely s možností zrušení zdarma se vyplatí, i když je cena o pár stovek vyšší.
- Zlatá Evropa. Aktuálně mám chuť prostě naházet věci do kufru auta a jet někam, kde mě nezastaví uzavřený vzdušný prostor. Itálie, Rakousko, Slovinsko... Když se něco pokazí, prostě to otočím a za pár hodin jsem doma. Bez dohadování se s aerolinkami a pojišťovnou.
Vietnam si musím odpustit. Moje peněženka je po tomhle „výletu“ prázdná, ale hlava je o něco moudřejší. Takže až příště uvidíte tu lákavou nabídku na letenky do Asie, nejdřív si otevřete PDF s podmínkami pojištění. Možná vám to ušetří 70 litrů a pár bezesných nocí.
