Článek
Leonarda Cianciulli: Mýdlová vražedkyně z Correggia
Leonarda Cianciulli, známá také jako „La Saponificatrice di Correggio“ nebo „Mýdlová vražedkyně z Correggia“, patří mezi nejslavnější a nejnechutnější postavy italské kriminální historie. Tato italská sériová vražedkyně, narozená v roce 1894, se proslavila svými brutálními vraždami tří žen v letech 1939–1940, při kterých nejen zabíjela, ale i zpracovávala těla obětí na mýdlo a dokonce i na sladké pečivo, které nabízela svým sousedům a přátelům. Její případ šokoval Itálii i svět, protože spojoval prvky vraždy, kanibalismu, pověr a okultismu. Cianciulli tvrdila, že její činy byly motivovány touhou ochránit svého syna před válkou, což dodává jejímu příběhu vrstvu psychologické složitosti. V tomto článku se podíváme na její život, motivy, detaily zločinů, soudní proces a dědictví, které zanechala v populární kultuře.
Raný život: Z temných kořenů k tragickým událostem
Leonarda Cianciulli se narodila 14. dubna 1894 v malém městečku Montella v provincii Avellino v jižní Itálii. Její dětství bylo poznamenáno chudobou, násilím a traumatickými zážitky. Podle jejích vlastních vzpomínek byla nechtěným dítětem – její matka Emilia di Nolfi byla znásilněna a následně donucena si vzít svého násilníka, Mariana Cianciulliho. Tento fakt ovlivnil Leonardin vztah k matce, který byl plný hořkosti a konfliktů. Jako teenager se Leonarda dvakrát pokusila o sebevraždu, což naznačuje hluboké psychické problémy již v raném věku.
V roce 1917 se provdala za Raffaele Pansardiho, úředníka v registru, proti vůli své matky, která pro ni plánovala jiný sňatek. Podle legendy matka Leonardu proklela, což se stalo základem její pověrčivosti. Manželství bylo poznamenáno neštěstími: v roce 1921 se přestěhovali do Lacedonie, ale jejich dům byl zničen zemětřesením. Později, v roce 1927, byla Leonarda uvězněna za podvod, což ji na několik měsíců oddělilo od rodiny. V roce 1930 se rodina usadila v Correggiu v severní Itálii, kde Leonarda otevřela malý obchod a stala se respektovanou členkou komunity – byla známá jako laskavá žena, která pomáhala sousedům a věnovala se poezii a astrologii.
Leonarda měla celkem sedmnáct těhotenství, ale pouze čtyři děti přežily do dospělosti. Třináct dětí zemřelo v dětství nebo při potratu, což ji hluboce poznamenalo. Nejvíce milovala svého nejstaršího syna Giuseppeho, který byl pro ni středem vesmíru. Tato posedlost synem se stala klíčovým motivem jejích zločinů. Věřila v pověry a okultismus – navštěvovala věštce, kteří jí předpověděli, že všechny její děti zemřou mladé a že ona sama skončí ve vězení nebo blázinci. Tyto proroctví ji pronásledovala po celý život.
Motivace a pověry: Proč vraždila?
Leonardin život byl plný pověr. Věřila, že její matka ji proklela, a to způsobilo smrt tolika dětí. Když v roce 1939 byl její milovaný syn Giuseppe povolán do armády kvůli blížící se druhé světové válce, rozhodla se, že ho musí ochránit za každou cenu. Podle jejích slov jí věštkyně poradila, že k záchraně syna je třeba obětovat lidské životy – konkrétně tři ženy, jejichž krev a těla by sloužily jako rituální oběť. Cianciulli se tak stala přesvědčenou, že její činy jsou nutné pro „vyšší dobro“. Tento mix pověr, mateřské lásky a možná i duševní poruchy (někteří psychologové spekulují o schizofrenii nebo hysterii) ji poháněl k vraždám.
V Correggiu byla Leonarda známá jako přátelská a pomáhající žena. Prodávala oblečení, psala básně a dokonce nabízela služby věštění. To jí umožnilo nalákat oběti pod záminkou pomoci – slibovala jim lepší život, práci nebo lásku, což bylo v době ekonomické krize lákavé.
Vraždy: Tři oběti a hrůzné metody
Leonarda Cianciulli spáchala tři vraždy mezi lety 1939 a 1940. Každá byla pečlivě naplánovaná a provedena v jejím domě na Via Cavour 11 v Correggiu. Oběti byly starší osamělé ženy, které důvěřovaly Leonardě a neměly blízkou rodinu, což minimalizovalo riziko vyšetřování.
První oběť: Faustina Setti
První vražda se odehrála 30. listopadu 1939. Faustina Setti byla svobodná žena, která toužila po manželovi. Leonarda jí slíbila, že jí najde bohatého ženicha v Pola (dnes Pula v Chorvatsku). Pozvala ji k sobě domů, aby jí pomohla s přípravami na cestu. Tam ji omámila vínem s drogou, pak ji zabila sekerou a tělo rozřezala na kusy. Podle jejího deníku, který později sloužil jako důkaz, rozpustila tělo v louhu (hydroxid sodný), aby vyrobila mýdlo. Krev smíchala s cukrem, čokoládou a moukou a upekla z ní „křupavé koláčky“, které nabídla svým sousedům, přátelům a dokonce i svému synovi. Tělo Faustiny bylo údajně tak dokonale zpracováno, že nezůstaly žádné stopy – mýdlo prý bylo „velmi dobré kvality“.
Druhá oběť: Francesca Soavi
Druhá vražda následovala 5. září 1940. Francesca Soavi, učitelka v důchodu, hledala práci. Leonarda jí slíbila místo v dívčí škole ve Florencii. Opět ji pozvala domů, omámila a zabila sekerou. Tělo zpracovala stejným způsobem: maso na mýdlo, krev na sladkosti. Tentokrát prý mýdlo vyšlo „trochu horší“, protože oběť byla starší a tužší. Koláčky rozdávala v okolí a tvrdila, že jsou „lahůdkou“.
Třetí oběť: Virginia Cacioppo
Poslední vražda se stala 30. září 1940. Virginia Cacioppo, 53letá bývalá sopranistka, toužila po lepším životě. Leonarda jí slíbila práci u bohatého impresária v Miláně. Proces byl stejný: omámení, sekera, rozřezání. Z Virginie prý vyšlo „nejlepší mýdlo“ – bílé a voňavé. Koláčky z její krve popisovala jako „nejchutnější“. Celkem získala od obětí peníze a cennosti v hodnotě kolem 30 000 lir, což bylo v té době značné jmění.
Leonarda ve svých memoárech popsala procesy detailně: „Vypustila jsem krev do umyvadla, nechala ji zhoustnout, pak jsem ji smíchala s moukou, cukrem, čokoládou a mlékem… Upekla jsem to a bylo to tak sladké.“ Tyto rituály měly podle ní magický význam – krev obětí měla odvrátit neštěstí od jejího syna.
Zatčení, soud a trest
Zločiny vyšly najevo díky sestře Virginie Cacioppo, která byla podezřívavá a nahlásila zmizení policii. Vyšetřování vedlo k Leonardě, která se zpočátku bránila, ale nakonec se přiznala. Popsala vše do detailu v deníku nazvaném „An Embittered Soul's Confessions“. V domě našli policisté zbytky mýdla, čajové koláčky a vražedné nástroje.
Soudní proces začal v roce 1946 v Reggio Emilia. Leonarda se chovala klidně, dokonce vtipkovala s novináři. Byla obviněna z trojnásobné vraždy, ale tvrdila, že to byly oběti pro vyšší moc. Psychiatři ji prohlásili za duševně zdravou, i když s prvky hysterie. Byla odsouzena k 30 letům vězení a třem letům v psychiatrické léčebně. Zemřela 15. října 1970 v ženském kriminálním blázinci v Pozzuoli na mozkovou mrtvici ve věku 76 let.
Dědictví: Od hrůzy k popkultuře
Případ Leonardy Cianciulli inspiroval mnoho knih, filmů a podcastů. Její příběh je často zpracováván v dokumentech o sériových vrahech, jako v epizodě „Killer Psyche“ nebo videu na YouTube od Stephanie Harlowe. V Itálii je symbolem temné stránky mateřské lásky. Některé její nástroje, včetně kotle, jsou vystaveny v kriminologickém muzeu v Římě. Přestože její činy byly hrůzné, ukazují na vliv pověr a traumat na lidskou psychiku v době války.
Leonarda Cianciulli zůstává varovným příběhem o tom, jak se obyčejný člověk může proměnit v monstrum pod tlakem osobních démonů. Její příběh nám připomíná, že hranice mezi laskavostí a hrůzou může být tenká.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Leonarda_Cianciulli
https://vocal.media/criminal/leonarda-cianciulli-the-soap-maker-of-correggio
