Článek
Nejsem žádná aktivistka, která by hlásala revoluční hesla; jsem jen profesionálka, která si upřímně hodnotí, jaké to je, když se „začlenění“ stane naší každodenní realitou.
Vstup plus size žen do tohoto byznysu je dvousečná zbraň. Přinesl obrovské pozitivní změny, ale zároveň s sebou nese i úskalí a stinné stránky, o kterých se často nemluví.
Co nám začlenění bezesporu dalo (ty pozitivní změny)
1. Viditelnost a reprezentace
To je ten největší a nejdůležitější dar. Najednou se miliony žen, které nepatří do konfekční velikosti 36, mohou podívat na billboard, do časopisu nebo na Instagram a vidět ženu, která vypadá jako ony. Vypadá to banálně, ale dopad na sebevědomí a vztah k vlastnímu tělu je nesmírný. Zpráva je jasná: Jsi v pořádku taková, jaká jsi.
2. Rozšíření trhu a lepší móda
Móda už není jen pro hrstku vyvolených. Značky zjistily, že existuje obrovský trh žen, které chtějí vypadat stylově a jsou ochotny za kvalitní a trendy oblečení platit. Díky tomu se dnes i u nás objevují širší velikostní řady a už nemusíme lovit jen v několika specializovaných obchodech. Kvalita a design plus size oblečení se dramaticky zlepšily.
3. Pocit normalizace
Už to není takový „šok“ vidět na mole plnější postavu. Stává se to normou. Z „plus size modelky“ se pomalu, ale jistě stává prostě jen „modelka“. A to je přesně ten bod, ke kterému bychom se chtěly dostat.
Plus size modelka
Co nám vstup do byznysu vzal (ty stinné stránky)
1. Paradoxní tlak na „správnou“ plus size postavu
Tohle je ta největší ironie. Měly jsme přinést diverzitu, ale nakonec se ukázalo, že i v plus size existuje ideál. Většina modelek, které vidíte ve velké reklamě, má postavu přesýpacích hodin: relativně ploché břicho, výrazné boky a pas. Velikosti 42–46, které se „dobře fotí“. Ženy s výraznějším břichem, menším poprsím, nebo ty, které nosí velikosti 50+, stále bojují o stejnou míru reprezentace. Začlenění se zastavilo na půli cesty.
2. Únava z „tělesné pozitivity“ a rámeček aktivismu
Ačkoliv nejsem aktivistka, ta nálepka je neodbytná. Vždy, když jdu na rozhovor, téměř pokaždé dostanu otázku o „body positivity“ nebo o tom, jak se cítím jako „reprezentantka“ plus size modelek. Chápu důležitost tématu, ale někdy bych chtěla mluvit jen o kolekci, o trendech, nebo o tom, jaký byl make-up, stejně jako moje hubenější kolegyně. Neustálé omílání tématu tělesné pozitivy se stalo součástí naší profesní zátěže.
3. Fetišizace a marketingový nástroj
Někdy mám pocit, že jsme jen marketingový nástroj. Značka si nafotí jednu kampaň s plus size modelkou, aby ukázala, jak je „inkluzivní“, ale ve výsledku prodává jen do velikosti 44 a dál se nezajímá. Stále jsme často spíše výjimkou v kampani, než standardní součástí. Je to rychlý způsob, jak si získat body u mladšího a uvědomělejšího publika, aniž by značka musela projít skutečnou, nákladnou změnou výrobních procesů.
Jsme na dobré cestě, ale v cíli nejsme
Když se podívám zpět, pokrok je nepopiratelný a jsem za něj vděčná. Mám práci, dělám to, co miluji, a vím, že mé fotografie pomáhají ženám cítit se lépe.
Ale pokud chceme, aby se skutečné začlenění stalo realitou, nesmíme se spokojit s tím, že na molech jsou jen ty „fotogenické tlusté“. Musíme přestat vnímat plus size modelky jako posly revoluce a začít je vnímat prostě jen jako modelky, které prodávají oblečení.
Teprve ve chvíli, kdy nás média přestanou vyčleňovat do speciální kategorie a začnou s námi jednat jako s rovnocennými profesionály — v ten moment budeme moci říci, že nám začlenění dalo víc, než vzalo.
