Článek
Ahoj holky,
dneska přicházím s tématem, které úplně zmrazilo moji svatební euforii. Ještě před týdnem jsem si připadala jako v pohádce, přítel mě po pěti letech vztahu požádal o ruku, prstýnek se mi třpytí na ruce a já už v hlavě plánovala šaty a kytice. Jenže včera večer si se mnou sedl v kuchyni a s naprosto obchodním výrazem přede mě položil věc, která mi vrazila kudlu do zad.
Chce, abychom před svatbou podepsali předmanželskou smlouvu.
Prý je to v dnešní době rozumný standard, pragmatický krok a pojistka „kdyby náhodou“. Jeho rodiče mají úspěšnou firmu, on sám slušně vydělává a časem by měl dědit nemovitosti. Chápu, že chce mít své jistoty, ale ve mně se v tu vteřinu něco zlomilo. Seděla jsem tam, koukala na ty právnické paragrafy a místo lásky a romantiky jsem ucítila jen chlad, nedůvěru a obrovské zklamání.
Romantika vystřídaná právnickými paragrafy
Snažím se na to dívat moderně a rozumně, ale moje emoce mě totálně válcují. Ta smlouva pro mě totiž mění celou podstatu toho, co pro mě manželství znamená.
- Pocit, že mi nevěří. První, co mě napadlo, bylo: „On si myslí, že si ho beru pro peníze?“ Celých pět let jsme všechno táhli spolu, podporovala jsem ho, když začínal, a teď mě hází do škatulky někoho, před kým se musí právně chránit.
- Plánování rozchodu ještě před svatbou. Manželství pro mě znamená slib, že do toho jdeme naplno, v dobrém i zlém, jako jeden tým. Tím, že teď sepisujeme, co komu zůstane po rozvodu, mám pocit, že už dopředu kalkuluje s koncem. Jako bychom stavěli dům a rovnou plánovali, jak si rozdělíme cihly, až spadne.
- Budoucí nerovnováha. Smlouva má striktně oddělit náš majetek. Jenže co se stane, až budu na mateřské, moje kariéra půjde stranou a budu se starat o naše děti a domov? Zatímco on bude bohatnout, já budu právně chráněná „jen“ na své vlastní minimum. Připadá mi to hrozně nefér.
On mě sice objímá a tvrdí, že to na našich citech nic nemění a že mě miluje. Ale já mám najednou pocit, že si nebere mě, ale uzavírá obchodní fúzi.
Holky, je předmanželská smlouva projev rozumu, nebo konec lásky?
Jsem z toho hrozně špatná, svatební přípravy mě najednou vůbec netěší a mám chuť mu ten prstýnek vrátit. Potřebuji vaše názory a zkušenosti:
- Máte některá předmanželskou smlouvu? Pokud na ni váš partner trval, jak jste to vnitřně zpracovaly? Podepsaly jste a hodily to za hlavu, nebo to ve vašem vztahu zanechalo pachuť nedůvěry, která už nikdy nezmizela?
- Jak v takové smlouvě ochránit ženu/matku? Dá se do těch paragrafů nějak férově zakomponovat to, že pokud obětuji roky kariéry rodině, neodejdu v případě rozvodu s holým zadkem? Existuje vůbec v tomhle „romantický“ kompromis?
- Mám trvat na svatbě bez smlouvy, i kdyby to znamenalo rozchod? Je v pořádku říct: „Buď mi věříš naplno a bereme se se vším všudy, nebo ta svatba nemá smysl“? Nebo jsem jen staromódní hysterka, která odmítá vidět realitu dnešního světa, kde se polovina manželství rozvádí?
Moc vám děkuji za každé slovo. Cítím se hrozně ponížená, jako by moje láska měla menší hodnotu než jeho budoucí majetek.
Napište mi do komentářů, hrozně moc to s vámi potřebuji probrat!
