Článek
Advent je časem světel, svařeného vína a, samozřejmě, vánočních trhů. S přítelkyní jsme se letos vydali nasát tu pravou vánoční atmosféru do historického srdce Olomouce. Už cestou jsme se těšili na ty typické vůně a chutě – punč, klobásy, a taky… poctivý moravský bramborák. Byli jsme připraveni na to, že ceny budou vyšší než obvykle, s „vánoční přirážkou“ se zkrátka počítá. Ale to, co následovalo, překonalo naše představy.
Zlatý bramborák z Olomouce
Po procházce mezi stánky, kdy jsme obdivovali řemeslné výrobky a přičichávali ke koření, se nám zastesklo po něčem slaném. Zrak nám padl na stánek s tradičními pochoutkami. A tam to bylo – on, ten velký, tlustý, snad dobře prosmažený bramborák. Představoval jsem si křupavé okraje a vláčný střed. Slinili jsme, dokud nám paní prodavačka neoznámila cenu.
250 Kč! Dvě stě padesát korun za kus obyčejného bramboráku. To je částka, za kterou se v restauraci najíte i s polévkou.
Zůstali jsme stát jako opaření. Přítelkyně se smíchem prohlásila, jestli v něm není aspoň nějaké vzácné koření, možná šafrán. Nedalo mi to a s lehkou nervozitou jsem se paní za pultem zeptal, zda by nebylo možné připravit nějakou menší, cenově „normálnější“ variantu.
Odpověď byla rychlá a nekompromisní: „To je naše standardní velikost. Jestli nemáte zájem, za vámi je řada, která čeká právě na tento.“
Kolik stojí obyčejná chuť?
Paní měla pravdu. Pohled za sebe potvrdil, že se tvoří fronta lidí, kteří vypadali, že jsou ochotni tuto astronomickou částku bez mrknutí oka zaplatit. A to nás zarazilo snad nejvíc. Jak velká musí být touha po vánoční atmosféře a požitku, aby byla akceptována taková cena za něco, co je v podstatě jen pár brambor, mouka a česnek?
Nevěřil jsem vlastním očím, kolik lidí je ochotno platit vysoké částky za jídlo, které je běžně považováno za levnou lidovou pochoutku. Atmosféra neatmosféra, 250 Kč bylo pro nás za bramborák naprosto přes čáru.
Odchod s prázdnou, ale s jasným cílem
Rozhodli jsme se, že do této cenové šarády se nezapojíme. Sice jsme z trhů odcházeli s prázdnýma rukama a bez svařáku, ale s jasným plánem a čistým svědomím.
Místo nehorázně drahé, byť možná křupavé pochoutky, jsme zamířili domů. Vytáhli jsme domácí brambory ze spíže a pustili se do práce. Za pár korun jsme si udělali poctivé, tenké domácí bramboráky. Přesně takové, jaké máme rádi.
Zážitek z Olomouce nám sice zanechal lehkou pachuť, ale připomněl nám jednu důležitou věc: ne vždy je nutné platit za atmosféru přemrštěné sumy. Někdy stačí jen nebýt líný a udělat si to pravé vánoční jídlo doma, s láskou a za pár korun. A ten pocit, když se člověk zakousne do vlastnoručně připraveného bramboráku za zlomek ceny, ten za to opravdu stojí!
