Článek
Ahoj holky,
v posledních týdnech řeším dilema, které mě docela rozhodilo. S přítelem jsme spolu tři roky a vždycky jsem se snažila „udržovat“, jak on říkal. Před měsícem jsem se ale rozhodla, že si chci dopřát pauzu od holení celého těla. Prostě mě nebavilo trávit hodiny v koupelně a bojovat s podrážděnou kůží.
Když to zjistil, změnil se. Přestal mě v posteli iniciovat, a když jsem se ho ptala proč, řekl mi narovinu, že ho „tohle prostě nevzrušuje“ a že by se mu líbilo, kdybych se vrátila k původnímu stavu.
Tělo jako rukojmí našich preferencí
Cítím se teď zvláštně. Na jednu stranu chápu, že každý má nějaké preference a vizuální vjem je v sexu důležitý. Na druhou stranu mě děsí představa, že by moje intimní přitažlivost pro partnera stála na tom, jak moc se „udržuji“.
- Pocit objektifikace. Mám pocit, že mě nevidí jako ženu, kterou miluje, ale jako tělo, které musí splňovat určité estetické standardy, aby bylo „vhodné k použití“.
- Komfort vs. partnerovo potěšení. Je správné chtít se cítit pohodlně ve vlastním těle, i kdyby to znamenalo, že partnera vizuálně tolik nepřitahuji? Kde leží hranice mezi respektem k partnerovým přáním a úctou k sobě samé?
- Vydírání, nebo upřímnost? On to nevnímá jako nátlak, ale jako upřímnost. Tvrdí, že mě nemůže nutit, ale že „si nemůže poručit, co ho vzrušuje“. Je to fér, nebo je to jen způsob, jak mě donutit dělat něco, co nechci?
Holky, kde končí „péče o sebe“ a začíná „služba partnerovi“?
Potřebuju znát váš pohled. Cítím se trochu jako v pasti a nevím, jak se k tomu postavit:
- Děláte ústupky ve svém vzhledu jen kvůli partnerovi? Máte pocit, že je v pořádku se přizpůsobit, pokud to partnerovi dělá radost, nebo je to vždycky cesta k frustraci?
- Jak komunikovat o vzhledu bez napětí? Jak mu vysvětlit, že moje tělo není „projekt“, který musí vyhovovat jeho představám, aniž by se cítil odmítnutý v tom, co se mu líbí?
- Je to varovný signál? Pokud ho taková „maličkost“ odradí od intimity, znamená to, že náš vztah stojí na křehkých základech, nebo je to prostě přirozená reakce na změnu, která se dá časem překonat?
Cítím se v tom hrozně nejistá. Nechci být „ta, co se zanedbává“, ale nechci být ani „ta, co se snaží jen pro někoho jiného“.
Napište mi dolů do komentářů, co si o tom myslíte, potřebuji vědět, že v tomhle nejsem sama!
