Článek
Život na kolejích je fascinující ekosystém. Mezi instantními polévkami, plísní ve společných sprchách a skripty, které nikdo nečte, se občas zrodí nápad, který zní po třech pivech jako vzkříšení renesance. Ten nápad dostal můj drahý Adam.
„Co kdybychom do toho našeho vztahu přizvali třetího hráče?“ nadhodil jednoho večera s výrazem vizionáře, který právě vynalezl kolo. „Já, ty a další holka. Takový ten moderní, svěží přístup.“
V tu chvíli se ve mně praly dvě verze mě samé. Ta první, konzervativní, chtěla Adama přetáhnout učebnicí anatomie. Ta druhá, „mladá a cool“, si řekla: „Hele, proč ne? Než se usadíme a začneme řešit hypotéku, pojďme vyzkoušet něco, o čem se v domově důchodců bude dobře vyprávět.“
Casting na roli „Té Třetí“
Adam na nic nečekal. Měl už totiž vyhlédnutou Mirku. Mirka byla taková ta holka, která na kolejích působila jako chodící manuál na tantru. Všichni věděli, že Mirka má „tyhle věci“ ráda, že je expertem na všechno od pout až po pokročilou akrobacii. Adam byl nadšený jako dítě o Vánocích, já byla nervózní jako u státnic.
Den D (jako „Divné“)
Když Mirka dorazila k nám na pokoj, Adam zářil tak moc, že by mohl nahradit i ty nefunkční zářivky na chodbě. Atmosféra byla… no, řekněme specifická. Začalo to klasicky: společné odkládání svršků, trocha té rozpačité konverzace a pak první polibky.
Zpočátku to vypadalo nadějně, jako dobře rozjetá párty. Jenže pak se stalo něco, co v těch filmech pro dospělé zapomínají zmiňovat. Jakmile se přešlo k hlavnímu chodu, Adam se do toho opřel s takovou vervou, že úplně zapomněl, že tam nejsem jen jako držák na ručník.
Role statisty na třetí koleji
Zatímco se Adam a Mirka proplétali v pozicích, které vyžadovaly černý pásek v józe, já jsem se ocitla v situaci, kterou pracovně nazývám „druhá kolej“.
Adam se věnoval převážně Mirce (protože nová hračka, že?), a Mirka se sice občas pokusila o jakousi solidáritu a „poškádlila“ mě prsty, ale vypadalo to spíš jako automatické klepání na dotykový displej, který zrovna nereaguje. Většinu času jsem tam prostě jen tak ležela a přemýšlela o velmi důležitých věcech, jako například:
- „Ta skvrna na stropě vážně vypadá jako mapa Austrálie.“
- „Zajímalo by mě, jestli se mi tohle započítá do tělocviku jako strečink.“
Připadala jsem si jako divák v první řadě kina, který si ale zapomněl koupit popcorn. Sledovala jsem svého přítele, jak si dává do těla s Mirkou, a jediné, co mi chybělo k dokonalosti, bylo bodové hodnocení v ruce. „Technika osm z deseti, Adame, ale ten umělecký dojem pro partnerku na střídačce pokulhává.“
Finále a „Afterparty“
Když bylo po všem a Mirka (konečně) odešla, Adam se na mě otočil s výrazem vítěze Ligy mistrů. „Ty vado, to byla pecka! Klidně bych si to zopakoval, co myslíš?“
Podívala jsem se na něj a v hlavě mi proběhl bleskový sestřih mého „zážitku“. „Adame,“ řekla jsem tónem, který by zmrazil i horké kafe, „já jsem tam byla úplně navíc. Cítila jsem se jako páté kolo u vozu, které si někdo přibalil pro případ defektu. Nelíbilo se mi to, nebavilo mě to a pro mě to byla definitivní konečná.“
Adam nahodil výraz zmateného štěněte. Prý si vůbec nevšiml, že mě zanedbává. Samozřejmě, že ne – měl totiž plné ruce (a nejen ty) Mirky. Experiment skončil, Adamovo nadšení narazilo na zeď mé reality a já jsem si uvědomila jednu věc: být na třetí koleji je fajn u vlaku, ale v posteli je to prostě nuda k uzoufání.
