Článek
Dovolená u moře s partou, kterou znáte od dětství, je vždycky sázka do loterie. Buď to bude nejlepší týden vašeho života, nebo se stanete obětí jejich zvráceného smyslu pro humor. Já jsem si letos vytáhla tu druhou kartu. Moje parta je totiž složená z lidí, kteří neznají slovo „hranice“, a jejichž revírem jsou kanadské žertíky všeho druhu.
Noc, která to všechno zavinila
Všechno začalo třetí noc našeho pobytu. Byla to ta klasická plážová party, která se trochu zvrtla. Drinky s deštníčky tekly proudem, tančili jsme v písku až do svítání a do postelí jsme se dopotáceli ve chvíli, kdy už první ranní ptáčata mířila s ručníky k moři. Spali jsme sotva tři hodiny, když mě kluci začali tahat z postele, že musíme jít „chytat místo“.
Byla jsem naprosto vyřízená. Sotva jsem si oblékla své nové, zářivě bílé bikiny, popadla krém a na pláži sebou práskla na lehátko. Slunce příjemně hřálo, šumění vln mě kolébalo a já jsem během pěti minut upadla do spánku tak hlubokého, že by mě neprobudil ani výstřel z děla.
„Hvězdná“ hodina na pláži
Vůbec jsem netušila, že zatímco jsem v říši snů, nade mnou stojí skupinka mých „přátel“ s černým nesmývatelným fixem v ruce. Lukáš, hlavní iniciátor, se později chlubil, že mu to trvalo patnáct minut, protože se snažil o „ozdobné písmo“. Přes celá moje záda, od lopatek až po kříž, vyvedli obří nápis: ANAL PRINCESS (anální princezna).
Když jsem se kolem poledne probudila, cítila jsem se neuvěřitelně svěží. Kluci se na mě culili, ale přičítala jsem to jejich kocovině. Vyrazila jsem do plážového baru pro ledovou kávu. Cestou jsem si všimla, že se za mnou otáčí víc lidí než obvykle. Starší manželský pár u vedlejšího slunečníku si začal něco šeptat a pán si dokonce začal nasazovat brýle, aby lépe viděl.
„Teda, tyhle plavky fakt dělají divy,“ pomyslela jsem si pyšně. Narovnala jsem se, hodila vlasy za ramena a s úsměvem modelky jsem procházela kolem hotelového bazénu. Cítila jsem se jako královna pláže. V baru se na mě barmanka podívala s takovým divným soucitem v očích, ale já jsem si to vyložila jako obdiv k mému opálení.
Ledová sprcha od puberťáků
Krutá pravda mě zasáhla až další den ráno, když jsem si to vesele vykračovala po promenádě. Skupinka puberťáků na kolech se u mě zastavila a jeden z nich na mě začal pískat: „Hej, princezno! Máš dneska volno? Že bychom vyzkoušeli tu tvoji specialitu!“
Zastavila jsem se a s vražedným pohledem na něj vyjela: „Co si to dovoluješ, ty spratku? Co je to za kecy?“
Kluk se rozesmál na celé kolo a ukázal mi prstem na záda: „Vždyť si o to přímo říkáš, máš to tam napsaný černý na bílým!“
V ten moment se mi zastavilo srdce. Přiběhla jsem k nejbližší prosklené výloze a snažila se přes rameno podívat do odrazu. Viděla jsem jen kusy černých písmen. Vletěla jsem do apartmánu, kde kluci zrovna snídali, a vtrhla do koupelny. Když jsem se v zrcadle pomocí druhého zrcátka uviděla, myslela jsem, že omdlím. Písmo bylo velké, tučné a naprosto čitelné i z padesáti metrů.
Pomsta, která zůstala pod kůží
Následovalo hysterické drhnutí. Kluci se mi sice sborově omlouvali (zatímco se dusili smíchy), a dokonce mi pomáhali nápis drhnout lihem, olejem a peelingem. Barva sice po hodině utrpení a rudé kůže zmizela, ale katastrofa byla dokonána.
Tím, že jsem s nápisem strávila celý předchozí den na nejprudším slunci, se mi písmena do kůže doslova vypálila. Kolem nich byla kůže čokoládově hnědá, ale pod nápisem zůstala sněhobílá. Výsledek? Měla jsem ten nápis na zádech vytetovaný sluncem.
Zbytek dovolené byl pro mě očistec. Zatímco ostatní skákali do vln, já jsem se pařila v jednodílných plavkách, které jsem si musela narychlo koupit v předraženém butiku. I při cestě domů v letadle jsem měla pocit, že mi nápis prosvítá i přes tričko.
Letošní léto jsem se prostě neodhalovala. Každý pohled do zrcadla mi připomněl, že s mými přáteli se nevyplácí usínat jako první. Příští rok jedu raději na hory a v tlustém svetru.
