Článek
Třeštění v hlavě, sucho v puse a pocit, že mi po mozku přebíhá stádo slonů. Nedělní ráno po divoké noci v jeho bytě začalo tou nejpoctivější kocovinou. Vedle mě ležel on, hluboce spal a pokojem se nesla vůně propocené postele, vyprchaného ginu a našeho nočního úletu. Byla jsem zachumlaná v jeho obrovském vybledlém tričku, které mi sahalo sotva pod zadek, a plánovala jsem ještě alespoň hodinu líně dřímat, než se odhodlám vstát pro sklenici vody.
Jenže nedělní plány jeho rodiny byly jiné.
Místo alarmu v telefonu mě do reality probralo cvaknutí vchodových dveří.
Srdce mi okamžitě vyletělo až do krku. Ztuhla jsem a zatajila dech. Chodbou se nerozlétly kroky žádného spolubydlícího, ale veselý, energický ženský hlas, který do ticha bytu zavolal: „Péťo? Nesu ti bábovku! Jen ti zaliju ty kytky a zase běžím!“
V té vteřině ze mě alkoholová mlha vyprchala neuvěřitelnou rychlostí. Zostřené smysly přepnuly do módu čistého instinktu přežití. Péťa vedle mě jen něco nesrozumitelně zamumlal, otočil se na druhý bok a spal dál jako zabitý. Byla jsem v tom úplně sama.
Rozhlédla jsem se po pokoji a ztuhla znovu. Moje šaty i spodní prádlo ležely pohozené přímo v předsíňce, tedy přesně v trase, kterou se jeho máma s konvičkou musela vydat k parapetu v obýváku.
Neměla jsem čas přemýšlet. Vykroutila jsem se z peřiny, zvedla se na špičky a jako stín se vrhla do pootevřených dveří. Vypadala jsem jako zmatený přízrak: střapaté vlasy, rozmazaná linka pod okem, cizí vytahané tričko a bosé nohy. Vteřinu předtím, než se paní s pekáčem vynořila za rohem, jsem chňapla svoje oblečení ze země, vpadla do koupelny a zevnitř otočila zámkem.
Pět centimetrů od mých zad prošla jeho máma. Byla jsem přitisknutá ke dveřím koupelny, bosá na studené dlažbě, a slyšela každý její krok, šplouchání vody v dřezu i cinknutí talíře na kuchyňské lince. V té malé místnosti jsem strávila nejdramatičtějších dvacet minut svého života, zatímco se byt zvolna plnil vůní čerstvé bábovky a já jsem se modlila, aby nepotřebovala použít toaletu.
