Článek
To, co sledujeme už mnoho měsíců v Gaze, si můžeme klidně připodobnit velkému Stalinovu Holodomoru, který v letech 1932-3 rozpoutal na Ukrajině. Doteď a patrně navždy, dokud bude sahat lidská historie, to Ukrajinci nevymažou z paměti - stejně jako to, co se na Ukrajině děje nyní. Pokud by někdo namítal, že tehdy zemřelo několik milionů Ukrajinců a tolik v Gaze přece lidí zemřít nemůže, tak radši rovnou dodejme, že skutečně nemůže, protože Gazanů je celkově jen dva miliony…
Dnešní situace má mnoho příčin a pokud na něco na světě skutečně nejde získat objektivní pohled, je to na izraelsko-palestinský konflikt, který má tolik dávných i nedávných historických pramenů a odboček, že si z toho každý musí pro svou interpretaci něco vybrat.
Jsou zde ale pořád, domnívám se, pevné body, kterých se dá držet. Po druhé světové válce „se rozhodlo“ že se pro Židy se vytvoří Stát Izrael. To nebylo vnímáno okolními arabskými státy ani muslimy v tom území žijícími pozitivně. Nebyla to celosvětová dohoda, bylo to rozhodnutí vítězných mocností 2. sv. války. Jako logická reakce na holocaust Židů, který jsme v Evropě dopustili.
Už od začátku byl v umístění Státu Izrael zakódován stěží řešitelný problém. Politicko-geomorfologický - že žádná vláda Izraele nemůže nikdy souhlasit a obhájit, aby se Izrael vzdal vojenské nadvlády nad Západním břehem, ač se o tom napíše skrz porušování mezinárodního práva sebevíc. Pro vlastní bezpečnost tyto svahy Izrael musí ovládat a dokud stojí, tak bude.
Debat o dvojstátí s Palestinou zde bylo mnoho, každá z pohledu Izraele nakonec skončí na tom, že Západní Břeh by musel být demilitarizován a Izrael by ho musel vojensky kontrolovat, aby odsud nebylo možné házet rakety dolů. Což znamená tak velká omezení pro možnou státnost Palestiny, že je to těžko k jednání. Proto se na Západním břehu roky tu víc tu míň rozšiřují nelegální židovské osady a celé to území je jedna velká nebezpečná zóna a teoretizování z Evropy nebo USA to nevyřeší.
Mnoho arabských entit do toho nijak neskrývá svůj hluboce zakořeněný antisemitismus. Který není jen salonní, ale jehož cílem je zničit a vyhladit Izrael a Izraelce, což je jediným skutečným obsahem hesla From the River to the Sea.
To je ale zároveň ta samá vyhlazovací „politika“, kterou v posledním roce a půl rozjela Netanjahuova vláda vůči Gaze a Gazanům. Už dávno nejde o nutnou vojenskou reakci na bestiální útok Hamasu. Jde o cílenou genocidu a zničení všeho a všech.
Pokud říkáme a nenatíráme na růžovo, že cílem mnoha muslimských radikálů je vyhladit Židy a jejich stát, musíme totéž říci o ultrapravicových radikálech, s nimiž Netanjahu ve snaze uniknout navždy spravedlnosti, a aby se udržel u moci, uzavřel ohavnou mezalianci. Tyto ultrapravicové skupiny, které stojí za radikálními nelegálními osadníky a samy se z nich rekrutují, nejsou nic jiného než neonacisté, vzhledem k jejich postoji k "řešení palestinské otázky"…
Antisemitismus v nás
Potřebuju se pro účely tohoto textu dostat o pár let zpátky, před nynější genocidu. Nikoliv pro její relativizování, ale pro nazírání některých příčin, které nás jako Evropu nestaví do moc příznivého spektra - což bohužel není poprvé.
Pokud jsem toho názoru, že objektivně nelze interpretovat svár Izraele s okolními arabskými zeměmi a palestinskou samosprávou, o to víc myslím nelze neuzaujatě popsat vývoj Gazy za posledních patnáct dvacet let. Možná kromě shody na tom, že je tam špatně úplně všechno.
Co je zcela skandální, je ostudná role UNRWA, která pod hlavičkou OSN dlouhé roky kryla důmyslnou přípravu Hamasu na útok na Izrael. Řeči, že si na tom pidikousku země nikdo nevšiml, co se děje metr pod povrchem, který je tunely prošpikován jak mraveniště, jsou pitomá pohádka.
Pod pláštíkem humanitární pomoci pomohla - ne „neviděla“, ale přímo pomohla UNRWA - vytvořit Hamas roku 2023. Což Izraelci vědí a proto je pro ně OSN organizace, kterou nelze jakkoliv brát vážně. Namísto toho, aby OSN dělalo všechno proto, aby Hamas - totalitní státostrana, ne jen jakási úzká teroristická organizace - toto nemohl udělat, tiše to pokrývalo.
Pak se stala ale další strašná věc. Po bestiálním útoku Hamasu se západní společnosti nesemkly za Izraelem, ale prakticky bezprostředně po útoku po celém západním světě vyrazili do ulic idioti s vlajkami a hesly From the River. Skokově narostl počet útoku na Židy, kterým bylo doporučeno nevycházet. V Berlíně i na mnoha jiných místech.
Důsledkem této antisemitistické reakce, kdy jedna demonstrace za druhou protestovala proti vojenské reakci Izraele, bylo pro Izrael uvědomění, že antisemitismus je věčný a že jsou v tom sami. Že Evropa už pro ně zase není bezpečná.
Pokud jste v říjnu či listopadu 2023 vytáhli do ulic bojovat za svobodnou palestinu, víc odhalit svůj antisemitismus už jste nemohli. Tohle nebyla žádná kritika „politiky státu Izrael“, protože Izrael se v tu ránu celý semkl a udělal to, co by udělala v tu chvíli každá vláda, sebevíc liberální - vtrhl do Gazy s jediným cílem: v krátké době rozmlátit Hamasu co nejvíc jeho infrastruktury a pozabíjet co nejvíc vojáků Hamasu. Ano, s civilními oběti, jinak to v bitvě na tomto velice zabydleném území nešlo.
Kdo proti tomuto brojil, brojil proti právu Izraele na jeho existenci. Tedy proti možnosti, aby Židé měli někde bezpečně svůj stát. To není kritika Izraele, to je antisemitismus ve své vůbec nejkrystaličtější podobě, jak jsem tehdy i popisoval pro Novinky.
Nikdy jsem se v životě tak nebál lidí kolem sebe jako v té době. Při ruské invazi Putina z mého okolí nikdo nechválil. I to oslavování mrtvých arabských dětí za migrační krize bylo mému okolí cizí. Ale antisemitismus se opět projevil jako rasismus lepších lidí a člověk si musel představit 30. léta minulého století, kdy být antisemita patřilo k lepší společnosti. Po útocích Hamasu v říjnu 2023 se stavidla tohoto dlouho potlačované tabu otevřela a Židé už zase začínali být vinni tím, že jsou Židé.
A antiislamismus ještě víc
Oslavovaní i bagatelizování aktu Hamasu byla ta stejná prasečí radost, jako když se při uprchlické krizi v minulém desetiletí davy radovaly, kolik se zas utopilo na pašeráckých lodích muslimských dětí… Tento antiarabský paušalizující dehumanizační rasismus byl šílený, a byť nyní stále víc a víc zjišťujeme, že jsme si do Evropy nechali nalézt dost džihádistů a fanatiků a „Wir schaffen das“ se nepodařilo, pořád to neznamenalo, že jsme statisíce i miliony uprchlíků neměli přijmout a hlavně, že jsme se měli smát smrti malých dětí!
Když jsem v roce 2018 jako jeden z mála českých politiků stál v pozici náměstka primátora v Brně na Zelném trhu a s vážnou tváří spolu s kolegy oznamoval, že Brno je úplně bez problémů schopno přijmout pár desítek uprchlíků, dostal jsem sodu ze všech stran politického spektra. Přitom pár desítek lidí! Nestalo by se vůbec nic. Akorát Česko tehdy jako jeden muž drželo politiku nulové migrace a karmu nám v tom zlepšila až příkladná reakce na ruskou invazi, kdy najednou urpchlíci nebyli problém.
To období migrační krize je dosti podobné dnešní situaci, kdy česká politická reprezentace , opozice i koalice, jako jeden muž k dění v Gaze mlčí, ač skoro celý svět bije napoplach. Těžko se to interpretuje jinak, než že opět mají političtí reprezentanti Česka stejný postoj k muslimům jako v období uprchlické krize. Prostě to nejsou tak úplně lidi, kteří by si zasloužili mít plná práva a znova vidíme, že nějaká univerzálnost lidských práv je teoretická chiméra. Do tohoto textu ani netahám nějaké apely na vládu, protože tato pozice k muslimským lidem je od migrační krize zcela dominující napříč celým politickým českým spektrem a „čočku“ za to Fialova vláda od ANO nedostává, není to prostě politické téma, které by veřejnost rozdělovalo.
Aby to bylo ale složitější, díky této politice jsme jednou z nejbezpečnějších zemí. Nemusíme se bát, že někdo najede dodávkou do vánočních trhů, kolem tržišť nestojí imrvére ozbrojenci, jak je běžné v Německu i jinde, nemáme tu násilné arabské mafie jako ve Švédsku. Tato hodnota naší vnitřní bezpečnosti je vysoká a v rámci mimořádné komplexity celého problémů to považuju za důležité uvést, aniž bych tím schvaloval politiku nulové tolerance k „nelegální“ migraci.
Univerzální nelidskost
Na každý pád, to, co tehdy, před dekádou, zaznívalo na adresu utonulých muslimských dětí, byl ten stejný smích, který zněl od oslavujících skupinek nejen muslimů po útoku Hamasu. Ale i stejný smích a dehumanizované opovržení, kterým je nyní určitými skupinami nazírána genocida v Gaze.
Všechno to má stejné odporné základy, které ukazují nelidskost. Není to bohužel žádné překvapení. Nenávistné tendence jsou tu trvale. A ani antisemitismus nikdy nezmizel, je to věčný narativ, nějakou dobu upozaděný a najednou byl zase nasvícen.
Tyto nedávné silné celoevropské antisemitské projevy však byly fatální. Protože touto reakcí, opuštěním Izraele, nechala Evropa Netanjahuovi Gazu napospas. Zahodila možnost tlaku a jednání. Mnoho vlád se začalo strachovat o přízeň muslimských voličů a dalo od Izraele ruce pryč. To Netanjahuovi dodalo křídla a zhruba od loňského dubna už o žádné rukojmí a žádnou obranu Izraele nejde. Jde jen o zesilující se genocidu.
Nikoliv pozitivní roli sehrál i Mezinárodní soudní dvůr v Haagu, který - na základě podnětu JAR, jedné z mála zemí, která od začátku stojí pevně na straně Ruska a od někoho takového to člověk zrovna fakt nepotřebuje poslouchat - hned postavil Netanjahua na roveň šéfů Hamasu. Záhy po začátku vojenské invaze, která v prvních měsících opravdu důsledně ničila infrastrukturu Hamasu. Pokud by to Haag udělal o 6 měsíců později, byla by to v mnohém jiná situace, pokud by to udělal teď, nikdo příčetný by neřekl popel. Takto v jeden okamžik spojil haagský tribunál Putina s představitelem v té době ještě pořád demokratického státu a tím sebezničujícím způsobem poškodil vlastní důvěryhodnost (zprávy o tom, že to žalobce udělal, aby tím zakryl znásilňování Palestinky z úřadu, jsou v tomto nedůležité a jen ilustrují šílenost toho celého).
To, že jsme jako Evropa v prvotní reakci automaticky nestáli na straně napadeného, byla strategická chyba s kaskádou negativních důsledků. Jsem mimojiné bytostně přesvědčený, že od jara minulého roku šlo o úzkou koordinaci s Trumpovým týmem. Onen konflikt Demokratům strašně škodil, protože jejich voliči to nedávali, Bidenova admistrativa byla v kleštích a navíc na to bez Evropy - která se sama z výše uvedeným z možnosti konflikt moderovat vyoutovala - neměla ani sil ani možností.
Netanjahuovi stačilo počkat si na Trumpovo vítězství a mohl rozjet už nijak neskrývanou genocidu, které Trump vesele tleská sdílením AI videí, jak Gazu předělá na svůj plážový rezort, pokud zrovna neudělá nějaké teatrální tytyty, které ale nic neznamená.
Trumpovi a křesťanským sionistům to vyhovuje
Ultimátní vážnost situace je zřejmá i z toho, že do Izraele Trump vyslal jako velvyslance Mika Huckabee, obhájce nelegálních osad na Západním břehu a křesťanského sionistu. Tito evangelikální šílenci mají za to, že čas příchodu Krista a jeho Tisíciletá říše nastává, protože jak se píše v Janově zjevení, před příjezdem Jezdců Apokalypsy Židé znova dobydou celou Palestinu a obnoví Šalamounův chrám a pak to přijde.
Křesťanští sionisti a konkrétně i tento Mike Huckabee se doslova modlí za válku v Palestině jako znamení blížícího se Kristova návrat.
Jak píše Milan Rokos v článku Nový velvyslanec USA v Izraeli: Evangelikál odmítající existenci Palestinců na Seznam Zprávy:
„Pro křesťanské sionisty by politika USA měla vycházet z doslovného výkladu Bible, který naznačuje, že židovské dobytí celé historické Palestiny je nezbytným předpokladem pro návrat Ježíše Krista. Věří, že když se to stane, lidé buď konvertují ke křesťanství, nebo shoří ve věčném pekle.“
Co je na křesťanském sionismu podstatné a pro židovský stát ve své podstatě velmi ohrožující - není to ideologie/víra/posedlost, která chce stabilizovat Stát Izrael, ale Izraelci jsou pro ně postupkou k tomu, aby nastal Armageddon a po něm Ježíšova tisíciletá pozemská říše.
Jan Mareš v článku Trumpova křesťanská apokalypsa pro Deník Referendum uvádí:
„Dominantní eschatologií amerických evangelikálů je tzv. dispencionalizmus, založený na velmi doslovném čtení Janova zjevení a jiných nejednoznačných biblických prorockých textů. Podle něj bude druhému příchodu Krista předcházet sedmiletá „doba soužení“, během níž se o nadvládu nad světem pokusí Antikrist a bude ji provázet pronásledování Židů a křesťanů, přírodní katastrofy či války. Evangelikálové se přitom přou o to, zda pravověrní křesťané budou těsně před začátkem doby soužení „vytrženi“, tedy přímo transportovaní do nebe, nebo zda celé soužení protrpí.“
"Krátce po uznání Jeruzaléma za hlavní město Izraele se evangelikálními médii začal šířit nový narativ, podle něhož má Donald Trump být novodobým králem Kýrem. Perský král Kýros podle starozákonní tradice vysvobodil Židy z Babylónského zajetí a umožnil jim znovuvybudovat chrám v Jeruzalémě.
Podle vyprávění evangelikálních představitelů si bůh Trumpa vyvolil ke splnění dějinné úlohy. Navzdory tomu, že sám není pravověrný. Tak jako biblický Kýros."
Ano, zní to šíleně, ale tohle je nyní normální hlas Ameriky, o kterém jsem více napsal zde. Na tomhle křesťanském fanatismu tam jedou, tohoto pána vyslali do Izraele dokončit dílo zkázy a je to ten stejný nebezpečný fanatismus, jako mají radikální Židé v Netanjahuově vládě a radikální muslimští teroristé. Mezi tím vším je rovnítko.
Černá díra Izrael
Dnešní situace už nemůže dopadnout přijatelně. Příčiny to má různé. Nic z toho ale nemůže ospravedlnit genocidu, kterou posledních už mnoho měsíců Netanjahuův režim páchá.
Z toho se už nikdy nepůjde smysluplně vyhrabat. Poslední rok a půl dělá Netanjahu všechno proto, aby připravil Izrael v budoucnu o holou existenci. Možná jenom zešílel a není si vědom následků, nebo je mu to jedno, protože se jich sám nedožije, nebo třeba chce opravdu křesťanským sionistům připravit půdu pro příchod Krista. Bůh, Jahve ši Alláh ví.
Tak jako tak se to nedá už nijak odestát, Izrael se to může snažit nějakou dobu popírat jak Turecko genocidu Kurdů, ale v dnešní plně informační době to nebude možné.
Následky toho budou nedozírné a náš svět se s tím definitivně změní. Víc než konfliktem na Ukrajině.
Ta způsobená bolest a zlo bude v té krajině a v těch lidech už navždy a navždy to dá mnohým silám do ruky a do mysli touhu po pomstě, která se bude nad Izraelem vznášet jako Damoklův meč klidně další stovky let. Bez ohledu na to, jak to nyní nakonec v Gaze skončí a kolik států uzná Palestinu za legitimní stát - což je zatím nejviditelnější dopad Netanjahuovi politiky.
Píšu základ těchto řádků, když jedu vlakem přes Březovou nad Svitavou. Za okny vidím budovy bývalé Löw-Beerovy továrny. Kde se teď otevřela první fáze Muzea přeživších holocaustu. Zkouším doufat, že v Gaze je nyní také pár Schindlerů a Wintonů, kteří odtam propašují aspoň děti. Ale i kdyby, na tom faktu, že v přímém přenosu sledujeme, jak doteď problematický ale demokratický stát provádí učebnicovou genocidu prostřednictvím hladomoru i jinak, se nic nezmění.
Můžeme začít stavět další Muzeum.
