Hlavní obsah
Cestování

Cesta do Asie, 20 let poté – 18. 12. 2004, TON SAI, Thajsko

Foto: matěj holub

Pohled z xtého štandu na Thaiwand

Deníkové zápisky z téměř roční sólo cesty do Asie, den po dni, dvacet let poté.

Článek

Do dnešního plánu lézt nějakou, resp. konkrétní vícedélkovou cestu Circus Oz s jednou 7a délkou se mi příliš nechtělo, ale rozhodli jsme se tak včera a u snídaně jsme to potvrdili, a tak jsme šli k Elke půjčit druhé lano a ATC, resp. Karin šla, já běžel pro foťák.

Pod Thaiwand Wall, kudy cesta vede, jsme oba pečlivě nastudovali průvodce ve snaze vštípit si topo do paměti.

Na prvním štandu, kde má cesta Circus Oz jít doleva, jsem vlevo našel nýty, ale na celkem neolezené linii a nelogicky skoro pod štandem a až moc vlevo, tak cca 5 m. Když ale na štand dolezl thajský průvodce a svatosvatě se zapřísahal, že naše 2. délka 6b+ vede přímo nahoru, vydal jsem se do ní a v pohodě jí vylezl. Jediné, co mi nesedělo, byla délka, protože naše 6b+ mělo být podle topa velmi krátké a tato délka byla naopak velmi dlouhá, měla skoro 30 m.

Foto: matěj holub

Bizarní krápníky v převislé stěně Thaiwand

Na štandu jsem několikrát držel „létající Karin“ která se chuděra táhla s druhým lanem na slanění a když dolezla, vydal jsem se do 7a délky, která měla mít všehovšudy 4 nýty a soustu smyček, ale místo toho měla spoustu nýtů a pár smyček. Začala v mírně převislé stěně po tufách a pokračovala diagonálně dost převislým břichem/hranou po květácích, které spíše připomínaly malé lidské mozečky. Po převisu se cesta trošku nakolmila a chyty výrazně zmenšily, a tak jsem v klíčovém místě nad posledním nýtem musel zkusit „vabank“ skok do neznáma. Tedy do bočáku. Skok jsem ustál, tedy přesněji uvisel, a po pár krocích dorazil na štand.

Po náročném vyheverování Karin jsem se pustil do již „snadné“ poslední délky za 6b+, která se však ukázala jako ukrutně těžká a rozhodně nebyla 6b+. Nakonec se mi těžké místo hned nad štandem podařilo vybojovat opět brutálním skokem do neznáma. Neznámo naštěstí bralo. Nad tímto problémem byl rest place, kde jsem orazil a vydal se do setsakramenstky převislého ale madlovitého závěrečného dlouhého úseku. Měl jsem tak nateklo, že místo abych v diagonální spáře hledal madla, která tam byla, narval jsem tam vždycky žábu nebo pěst a na totální hraně pádu mastil nahoru, což se povedlo. A vše v té nejlepší expozici!!! v převisu cca 180 m nad mořem.

Foto: matěj holub

Pohled na úzkou šíji Raileeh Beach z Tahaiwand

A povedlo se dvojnásobně, protože po tom nejvzdušnějším slanění, které jsem kdy absolvoval (50 m vzduchem) jsme dole v průvodce zjistili (neb jsme slaňovali přes štand, kde lezoucí Němci tvrdili, že oni lezou Circus Oz), že jsme nevylezli Circus Oz, ale Lord of Thai, což je 7b!!! Ze svého 1. 7b OS jsem měl tedy velikánskou radost, zejména když následuje po délkách 6b, 6c+ a 7a. Super!

Přesunuli jsme se do Freedom Baru na odpočinek, kde jsem pokecal s Mrázou, Helenou Lipenskou a dalšími Čechy Honzou a Janou, kteří svou roční cestu právě začali.

Navečer jsme se vydali do Wild Kingdom, kde jsme díky totální vyčerpanosti byli schopni dát jen jedno 6b. Po ukončení lezení jsme zcela netradičně šli nejprve „domů“ se osprchovat, najíst do Sunshine a teprve pak na pláž do baru.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz