Článek
Ráno vstávám v 8, lehce popakovávám, pak jdu zkusit poštu, i když chlapík na recepci tvrdí, že má až od 10, což se potvrzuje, a tak jdu na snídani do New Orleans Café, kde si dávám klasický simple breakfast a vychutnávám si výborné kafíčko. Zpět v hotelu jdu na střechu vyvětrat spacák a dosušit ručník. Pohledy jsem nakonec hodil do schránky, když jsem známky koupil v sámošce s přirážkou. Též jsem koupil další dávku metronidazolu, který jsem na průjem ještě nezkusil. Naordinuji ho v BKK. Na pokoji balím, zbytek hulení, a že je ho dost, házím do koše a jdu na tágo na letiště. Taxikář zase zkouší 250, ale nakonec přistupuje na mých nekompromisních 150.
Při kontrole před letištní halou mi zabavují zapalovač a sirky. Následuje rentgen, pak platím letištní taxu 1.100,- Rs, měním zbylých cca 750,- Rs za 10,- USD a jdu se odbavit. Na žádost dostávám místo u okénka.
Následují imigrační výstupní kontrola a pak ještě jedna dost důkladná osobní prohlídka. Pikolíkovi u rentgenu docela zamotal šišku filtr na vodu, který ze snímku nemohl identifikovat, a tak jsem mu ho musel ukázat. No a nyní nezbáývá, než čekat.
Dočkal jsem se. Sice s malým zpožděním, ale přece jsme v cca 14.20 odletěli. Let byl naprosto v pohodě, sedadlo u okénka se vplatilo, neb skoro fcelou cestu bylo nádherně vidět. Strašná byla rovina od úpatí Himálají až ke Kalkatě, kde jsme „opustili“ pevninu a letěli chvíli nad mořem, než jsme nalétli nad barmskou pevninu. Strašná placka! Delta Gangy a Brahmaputry byla super se strašně dlouhými poloostrovy. Jeden měl dokonce napodél několik „horských“ hřebenů, což byla nádhera na to, jak byl poloostrov uzoučký (alespoň tedy při pohledu z letadla).
Bengálský záliv, domov největší delty na světě, kde se do něj vlévají posvátné řeky Ganga a Brahmaputra.
Krásně jsem se přiopil thajskými pivíčky Singh, které mi letuška jednou omylem proložila Heinekenem, a je třeba říci, že Singh byl mnohem lepší. Navíc měl 6 voltů! Ještě netuším, že mým favoritem bude nakonec pivo Čang.
V cca 18.15 jsme sedli v BKK na obrovském letišti, byli odvezeni busem do haly, kde proběhlo velmi rychlé pasové odbavení, na bágl jsem pak u pásu vůbec nečekal a celní odbavení nebylo, protože jsem kontrolu u východu „nic k proclení“ nemusel absolvovat.
Z bankomatu jsem vybral peníze a přešel jen nadchodem dálnici, kde jsem nastoupil do busu č. 29 přesně podle průvodce Lonely Planet. Když jsem se začal dožadovat Khao San Rd. „vyhodili“ mě na další zastávce s tím, že na KSR jede přímo bus 59, do kterého jsem po chvíli nastoupil a skoro hodinu a půl pozoroval po cestě noční BKK. Po půl roce regulérní civilizace! McDonalds, Burger King, KFC, 7Eleven (těch je tu strašně moc), Tesco, Carefour, prodejny Mercedesů, Volv a Audi, na silnicích asfalt, na chodnících dlažba a lavičky, no prostě paráda.
Na silnicích je asfalt! Opět v civilizaci. Bangkok, Thajsko. Slavobrána pro posvátnou královskou rodinu.
Průvodčí mě dle dohody z busu vysadila kousek od KSR a já hned vedle v postranní uličce stranou rušného dění našel Sweety GH, levný a doporučený LP. Za 100,- B mám úplně ten nejmenší kamrlík na světě. Bágl se mi sem sotva vejde.
Nejmenší cimřička, ve které jsem kdy přebýval.
Hned vyrážím okouknout pověstnou Khao San Road („KSR“), která je neuvěřitelně přeplněná, a to i po půlnoci, když se po jídle na ulici (vepřová nudlová polévky a nudle) vracím z internetu (dost drahého – 30 B za hodinu). Ulice žije a má atmosféru, zrovna jako celé město.
