Článek
Ductus Deferens je nezávislý divadelní soubor, který vznikl v roce 2020 na půdě pražské DAMU z iniciativy studentů činoherního herectví. Pod vedením principála Tomáše Čapka působila tato „kočovná chámovodí družina“ zpočátku v rezidenci ve Studiu Švandova divadla, odkud se postupné přesunula na svou vlastní domovskou scénu do komorního prostoru Peškovka (Tvůrčí dům Elišky Peškové) na Smíchově. Tvorba souboru se vyznačuje autorským přístupem, specifickým humorem, živou hudbou a výraznou fyzickou i hereckou stylizací. Vedle ryze komediálních a absurdních tvarů se divadelníci stále častěji věnují také inscenacím s výrazným společenským či edukačním přesahem.
Když se ohlédneš za uplynulou sezónou, co byl pro tebe nejsilnější moment?
Asi nejvíce mě potěšil zájezd s inscenací Naši fabulanti do Plzně, který jsme na místě odehráli pro dvě stovky středoškoláků v rámci festivalu POCEM na divadlo. Je skvělý, když soubor, který původně vznikl jako žert, dokáže dnes přinášet i „osvětu“ v podobě edukační inscenace.
Co se podle tebe v minulé sezoně povedlo na jedničku a co Ductus naopak nejvíc prověřilo?
Asi nedokážu říct, co se povedlo na jedničku, ale vůbec jsem vděčný za to, že se dařilo udržet tvorbu souboru v chodu. Jako každý rok nás prověřilo červencové turné s plenérovou inscenací Drým Džurny. Jakkoli je ta inscenace nenáročná z hlediska techniky a scénografie, asi si dokážete představit produkční dysfunkčnost kolektivu 5 mužů. Byl to každopádně sukces, každé představení bylo plné a za celý týden nekápla ani kapka.
Drým Džurny
Ductus čekají změny a novinky. Můžeš poodkrýt, kam přesně se chystáte vykročit?
Chceme trochu vykročit z komfortní zóny a pokusit se o nonverbální, respektive jazykově bezbariérovou inscenaci. Jde do jisté míry o vyvrcholení mého rytmicky-pohybového přístupu k režii, který chci při této příležitosti vyhnat do extrému. Ambicí projektu by mimo jiné měla být zájezdová činnost do zahraničí. S Petrem Kultem také připravuji výroční premiéru Vest Pocket Revue v dubnu příštího roku. Chceme tak vzdát hold Osvobozenému divadlu a napnout nenapnulitelné lano mezi tehdejší a současnou avantgardou jménem Ductus Preferenc. Čeká nás také rebranding, ale dle protokolu o tom nesmím mluvit veřejně.
Nová sezóna je za dveřmi: na jaké konkrétní premiéry, tituly nebo formáty se diváci mohou těšit v nejbližších měsících?
Pro mě sezóna běží tak trochu pořád, jelikož se mi málokdy podaří odtrhnout od „věcí“, co jsou v běhu, ale těšit se mohou jak na zmíněné inscenace v předchozí odpovědi, tak na nový formát vědomostní soutěže Ductus Quiz, který budeme pouštět na YT, ale také na další uvedení Smrdíš Ty!, satirického pořadu, kde vytahujeme na povrch bláto z diskusí v komentářových sekcích na netu. V době politického cirkusu to tak může být poměrně uvolňující zážitek.
Tomáš Čapek, jako moderátor pořadu Ductus Quiz
Kdybys měl vybrat jeden jediný večer nebo projekt z podzimního programu, který by podle tebe neměl minout ani člověk, který u vás ještě nikdy nebyl, co by to bylo a proč?
Tak samozřejmě zvu na Princess of the mlejn, naši divadelní parodii chronicky známé pohádky režijního velikána Jiřího Špetky. Pro někoho, kdo u nás ještě nebyl, to může být šok, ale zatím nám ze sálu nikdo neodešel, což při tak hulvátském zpracování zlatého dědictví české kinematografie vnímám jako jasný signál, že v současné kulturní situaci se vyplatí zabývat tradičními tituly.
Princess of the mlejn
Jak v tom všem organizačním zápřahu a řízení bilancuješ roli ředitele, režiséra a herce? Zbývá ti ještě vůbec čistá radost ze samotného hraní?
Mám pocit, že na tuto otázku odpovídám takřka v každém rozhovoru, tedy není zrovna jednoduché nacházet na ni novou odpověď. V posledních dvou letech jsem herectví výrazně omezil a v současné chvíli je pro mě spíše přivýdělkem než hlavní pracovní náplní. Upřímně mi ta situace vyhovuje. Nacházím více času jak pro sebe, tak pro manažersko-režijní povinnosti spojené jak se souborem, tak vedením Peškovky. Jsou momenty, kdy je toho příliš, ale holt jsem se paličatě rozhodnul, že chci na poli nezávislého divadla něco dokázat, ať je to cokoli, a toto je nutná daň. Čistá radost zůstává, ale nelze čekat, že bude konzistentní. Některé momenty jsou náročné, některé zas radostné, to je život. A jinde je rozhodně těžší než v divadle.
Kdybys měl novou sezónu popsat třemi slovy nebo jednou údernou větou, jak by zněla pozvánka pro vaše publikum?
Máš-li pocit, že svět se řídí do zadku, přijď na Ductus pozpátku.
Rozhovor s Tomášem Čapkem
Ductus Deferens můžete také sledovat na sociálních sítích:
