Článek
Pokusím se vám napsat v tomto článku, jak mi mamka pomáhá s učením, respektive, jak se se mnou učí a proč se se mnou vůbec učí. V době, kdy píšu tento článek, mi je 15 let a chodím do deváté třídy na základní školu. Mamka se se mnou učí již od první třídy, protože se nezvládnu sám učit. Jediné předměty, které se učím sám (ale už mi to moc v 9. třídě nejde), tak je angličtina a němčina. Vždy se snažím naučit daná slovíčka a poté mně mamka nebo taťka vyzkouší, zda už je umím.
Od první třídy jsem se je učil tak, že jsem si přečetl třeba čtyři slovíčka a ty jsme s taťkou či mamkou opakovali do té doby, dokud jsem je neuměl. Až teprve, když sem je uměl jsme přidali zase čtyři slovíčka. Co se týká třeba dějepisu, tam mi mamka řekne slovo, které mi to připomene, protože je třeba podobné - používáme to, když si mám zapamatovat, co nějaké slovo znamená. To stejné je třeba i u chemie, kde jsme se měli minulý rok učit periodickou soustavu prvků, tak když jsem si nemohl vzpomenout na nějaký prvek, poradila mi slovem, které mi to připomene. Např. dusík = nemohu dýchat/dusím se a já věděl, že je to dusík. Je třeba učení těmto dětem s ADHD a podobnými nemoci takto ulehčit, hodně jim to pomůže, jako to pomáhá mně.
