Článek
Boj s plísněmi v interiéru patří k nejfrustrujícím úkolům, se kterými se majitelé bytů i starších rodinných domů potýkají. Většina lidí v okamžiku, kdy se v rozích místností nebo kolem oken objeví černé tečky, automaticky sáhne po klasickém chlorovém postřiku z drogerie. Účinek se dostaví okamžitě – během několika minut je stěna sněhově bílá a zdá se, že je vyhráno. Skutečnost je však bohužel zcela odlišná. Chlorové přípravky fungují pouze jako silné bělidlo a povrchový biocid. Zabijí sice živou spóru na samotném povrchu, ale vůbec nic nemění na tom, proč k tvorbě plísní vlastně dochází. Podhoubí zůstává hluboko v omítce a navíc agresivní chemie zanechává ve zdivu soli, které na sebe vážou vzdušnou vlhkost. Výsledkem je, že za pár týdnů vykvete plíseň na stejném místě znovu, často ještě v horším rozsahu.
Abychom pochopili, jak plísním vystavit definitivní stopku, musíme nahlédnout do oblasti stavební fyziky, konkrétně k problematice takzvaného rosného bodu. Plísně nerostou proto, že by byl vzduch v místnosti špatný, ale proto, že na chladném povrchu obvodové stěny dochází ke kondenzaci vodních par. Pokud má stěna v důsledku chybějící izolace nebo přítomnosti tepelného mostu nižší teplotu než okolní vzduch, vlhkost se na ní nevyhnutelně vysráří. Vznikne mikroskopická vrstvička vody, která představuje ideální živnou půdu pro spóry plísní. Žádný chemický postřik tento fyzikální fakt nedokáže změnit. Dokud nezvýšíte povrchovou teplotu zdiva, budete se v bludném kruhu stříkání a utírání točit donekonečna.
Jediným trvalým a efektivním řešením je úprava povrchové teploty stěny tak, aby se rosný bod posunul mimo vnitřní prostor místnosti. Toho lze dosáhnout buď nákladným vnějším zateplením celé budovy, což ovšem v mnoha případech (například u historických objektů, bytů v panelových domech nebo z finančních důvodů) není možné, anebo pomocí moderních interiérových technologií. Mezi nejprogresivnější metody patří aplikace speciálních termoreflexních nátěrů. Tyto nátěry obsahují miliony vakuovaných mikrosfér, které fungují jako miniaturní tepelná zrcadla. Odrážejí sálavé teplo zpět do místnosti, čímž prohřívají samotný povrch omítky, drží ho v naprostém suchu a spolehlivě zabraňují jakékoliv kondenzaci par bez nutnosti radikálních stavebních zásahů.
