Blesk proměnil nádherný letohrádek Belveder ve zříceninu. Jeho kouzlo však nezmizelo

Na vrchu Vysoká poblíž stejnojmenné části městyse Suchdol nečeká pokladna, nádvoří ani průvodce v historickém kostýmu. Z lesní cesty se před návštěvníkem jednoduše vynoří vysoké obvodové zdi s prázdnými okenními otvory.

Belveder dnes připomíná spíše kulisu než někdejší šlechtické sídlo. Střecha, podlahy i většina vnitřního členění zmizely. Přesto zůstalo dost zdiva na to, aby člověk pochopil rozměry a nezvyklý půdorys stavby.

Přesné označení letohrádek přitom nevystihuje celý původní účel. Areál spojoval šlechtické sídlo, kapli svatého Jana Křtitele, poustevnu a malý klášter. Národní památkový ústav jej proto eviduje jako zříceninu kláštera s kaplí svatého Jana Křtitele.

Belveder nechal na konci 17. století vybudovat majitel malešovského panství František Antonín Špork. Podle tradovaného příběhu získal potřebných 1 400 dukátů v Karlových Varech, kde je vyhrál v kartách nad saským kurfiřtem Friedrichem Augustem Silným.

Peníze se rozhodl vložit do náboženského a odpočinkového areálu na vrchu Vysoká. Stavba vznikla přibližně v letech 1697 až 1698. Její autorství není bezpečně doložené, promyšlené architektonické řešení však bývá spojováno s Giovannim Battistou Alliprandim, pozdějším významným představitelem českého baroka.

Belveder tehdy nestál ukrytý mezi vzrostlými stromy. Vrch byl odlesněný a stavbu obklopovala upravená zeleň s okrasnou zdí. Vysoká střecha s centrální věžicí proto musela být viditelná z velké části krajiny.

Půdorys tvořila čtvercová budova se zkosenými rohy a obloukovými výstupky. V samotném středu se nacházela kaple, jejíž upravené rohy vytvářely osmihran. Nad ní se zvedala věž s ochozem a dalekými výhledy.

Do areálu vedly tři vstupy. Některé přízemní prostory byly vytvořeny jako umělé jeskyně se štukovými krápníky, jejichž pozůstatky lze u jižního vstupu rozeznat dodnes. V přízemí se nacházela kuchyně, komora a sklep, v patře velký sál i pokoje určené pro pobyt řeholníků a panstva.

Právě centrální část působí nejsilněji také v současnosti. Návštěvník stojí uprostřed pravidelného prostoru a místo kopule vidí koruny stromů a oblohu. Zbytky oken, průchodů a kleneb přitom stále drží symetrii, na které byl celý Belveder založen. Podobu a význam této geometrie podrobně popisuje také Český rozhlas.

Při vysvěcení kaple v roce 1697 se na Vysoké konala mimořádně okázalá slavnost. Dobové zprávy hovoří o šlechtě i tisících poddaných, velkém množství jídla, desítkách sudů piva a víně vytékajícím z kašny. Na památku události nechal Špork vyrazit medaile s vyobrazením Belvederu.

Další velká slavnost následovala roku 1699 při křtu jeho syna. Ještě téhož roku však Špork malešovské panství prodal. Noví majitelé už pro výjimečný areál nenašli stejné využití. Udržovala se především kaple, zatímco obytné části postupně ztrácely význam.

Poslední řeholníci Vysokou opustili v roce 1796. O rok později sice objekt dostal novou střechu, do období největší slávy se už nevrátil. Opuštěná stavba pak několik desetiletí čekala na událost, která rozhodla o její dnešní podobě.

Dne 30. dubna 1834 zasáhl Belveder při bouři blesk. Střecha začala hořet a plameny postupně zachvátily opuštěný objekt. Protože požár vypukl v předvečer prvního máje, vznikla legenda, že obyvatelé okolních vesnic považovali vzdálenou záři za jednu z běžných čarodějnických vater.

Nikdo tak údajně neměl důvod spěchat s ohlášením požáru. Ať už tento barvitý detail odpovídá skutečnosti, nebo jej doplnilo pozdější vyprávění, výsledek je jistý. Belveder vyhořel a už nikdy nebyl obnoven. Podrobnou historii osudného večera i původní podoby objektu shrnuje reportáž o letohrádku.

Bez střechy a pravidelné údržby se zdivo postupně rozpadalo. Déšť, mráz, vegetace i lidská nepozornost pokračovaly v práci, kterou zahájil požár. Ještě na začátku 21. století hrozilo, že se nejvíce poškozené části zřítí.

Na jaře 2010 vzniklo občanské sdružení Belveder, jehož cílem bylo narušené zdivo zajistit a zakonzervovat. Nešlo o dostavbu střechy ani vytvoření romantické napodobeniny původního letohrádku. Smyslem bylo uchovat autentickou ruinu a zastavit její další rozpad.

V letech 2010 až 2017 byly opraveny nebezpečné stěny, klenby a koruny zdiva. Dokončená obnova získala v roce 2019 ocenění Zlatá cihla. Současným vlastníkem památky je městys Suchdol.

Právě zdrženlivý způsob opravy zachoval nejsilnější stránku místa. Belveder nevypadá jako nový objekt oblečený do starého kabátu. Stále je z něj patrná ztráta, stáří i působení přírody, návštěvník se však může mezi zdmi pohybovat bez toho, aby se stavba dál nekontrolovaně rozpadala.

Nejpohodlnější přístup vede od parkoviště pod vrchem Vysoká. Další úsek je pro běžná auta uzavřený závorou a k letohrádku pokračuje zhruba 700 metrů dlouhá cesta. Delší pěší výlet lze zahájit ve Vysoké, Miskovicích nebo Mezholezích.

Zřícenina je volně přístupná a nemá klasickou otevírací dobu ani vstupné. Uvnitř však zůstává historické zdivo a nerovný terén, proto není rozumné lézt na stěny, vstupovat do nezajištěných otvorů nebo nechávat malé děti pobíhat bez dozoru.

V těsné blízkosti stojí rozhledna Vysoká. Její vyhlídková plošina umožňuje spatřit Kutnohorsko, Kolínsko i Čáslavsko a zároveň se podívat na neobvyklý půdorys Belvederu shora. Přístupnost rozhledny je sezonní, před cestou je proto vhodné zkontrolovat aktuální provoz.

Samotná zřícenina se dá obejít za několik minut. Kdo se ale zastaví uprostřed bývalé kaple a podívá se vzhůru, obvykle nepospíchá. Blesk připravil Belveder o střechu, výzdobu i původní účel. Prázdným prostorem, symetrií zdí a tichem okolního lesa mu však nevědomky vytvořil úplně jiné kouzlo.