Článek
Za posledními domy začíná úplně jiný svět
Cesta k Pařížovu nevede k rozlehlé rekreační ploše plné karavanů a šlapadel. Krajina se postupně sevře, přibude lesa a mezi svahy se objeví kamenná stavba, která na první pohled působí jako strážní bod nad řekou. Teprve voda a technické prvky prozradí, že věže nepatří hradu.
Právě nepřítomnost obvyklého turistického provozu vytváří největší půvab místa. Není tu důvod spěchat od pokladny k prohlídce ani bojovat o nejlepší stůl na terase. Pařížov osloví spíš člověka, který má rád staré stavby, tiché cesty a výlety bez seznamu deseti povinných atrakcí.
Samotná zastávka není programem na celý den. Nejlépe funguje jako součást procházky podél Doubravy nebo delšího výletu po Železných horách.
Kámen zde není obkladem, ale podstatou stavby
Hráz nevypadá mohutně díky dekoraci. Jde o gravitační konstrukci vyzděnou z lomového rulového kamene, která vzdoruje tlaku vody vlastní hmotností. V koruně měří 142 metrů, nad základy dosahuje výšky 31 metrů a její těleso obsahuje přibližně 35 000 krychlových metrů zdiva. Půdorys je mírně zakřivený do oblouku.
Nejvýraznějším prvkem jsou dvě manipulační věže na straně nádrže. Kamenické provedení, malá okna a členité střechy dávají čistě provozním objektům vzhled, který by se neztratil ani u menšího šlechtického sídla. Ve skutečnosti se v nich ovládaly uzávěry spodních výpustí. Pod romantickou siluetou se tedy skrývá promyšlený vodohospodářský stroj.
Přebytečnou vodu převádějí dva bezpečnostní přelivy. Jeden se sedmi poli je součástí hráze, druhý leží při levém břehu a navazuje na stupňovitou kaskádu do podhrází. Základní technické řešení i přesné rozměry popisuje dokumentace Povodí Labe.
Přehrada Pařížov
Nevznikla pro krásu, ale ze strachu před povodněmi
Na konci 19. století zasáhlo povodí Doubravy několik ničivých povodní. Když už byl připraven návrh budoucího vodního díla, přišla v květnu 1908 další mimořádná voda a projekt se musel zásadně přepracovat. Stavba pak probíhala mezi lety 1909 a 1913.
Pařížov měl především zmírňovat častější povodňové vlny a chránit území pod hrází. Dodnes také pomáhá udržovat průtok v Doubravě během sušších období. Na začátku 90. let byly k výpustím doplněny malé vodní elektrárny, které využívají odtékající vodu k výrobě energie.
Vznikla tak zvláštní kombinace. Stavba, jejíž úkol byl od počátku velmi praktický, dostala architekturu s nečekanou mírou řemeslného detailu. Od roku 1986 je chráněna jako kulturní památka. Není muzeem odstaveným od provozu; i po více než století dál pracuje.
Přes hráz se běžně neprojdete
Fotografie mohou vyvolat dojem, že návštěvník přijde k věži, vystoupá na korunu a přejde na druhou stranu. Taková návštěva však v současnosti možná není. Povodí Labe uzavřelo hráz veřejnosti v roce 2020, protože ochranné prvky více než stoleté stavby neodpovídají dnešním bezpečnostním požadavkům.
Plot proto není výzvou k hledání mezery a služební brána nefunguje jako vstup na požádání. Přehrada je aktivní vodní dílo. Prostor za oplocením lze navštívit pouze při zvláštních akcích, především během vyhlášeného dne otevřených dveří. Termín je nutné hledat přímo u správce; oficiální oznámení o uzavření stále platí.
To však neznamená, že cesta nemá smysl. Okolní turistické cesty zůstávají využitelné a stavbu lze obdivovat z povolených přístupů. U nedalekého křížení tras stojí také turistická útulna Pařížov, určená k odpočinku, přečkání nepříznivého počasí nebo nouzovému přenocování. Na místě je potřeba respektovat značení a neblokovat příjezd k vodnímu dílu.
Nejlepší výlet pokračuje dál od hráze
Pařížov leží v krajině, která nabízí několik přirozených pokračování. Pěší mohou navázat na cestu údolím Doubravy, cyklisté využít klidnější komunikace v okolí Běstviny. Trasu je lepší naplánovat předem, protože uzavřená koruna hráze nemůže sloužit jako zkratka na druhý břeh.
Pro celodenní výlet se nabízí spojení s Třemošnicí a zříceninou hradu Lichnice. Z jejího okolí se otevírají široké výhledy, zatímco Hedvičino údolí a Lovětínská rokle přidají les, skály a vodu. Přehled cílů kolem Třemošnice ukazuje, že Lichnice, rokle i Pařížov leží v několika kilometrech od sebe.
Přehrada není klasickým rodinným areálem. Chybí zde volně přístupná prohlídka, občerstvení u hráze i jistota pohodlného parkování těsně u cíle. Kočárek nebo návštěvník s omezenou pohyblivostí proto potřebují předem prověřit zvolenou trasu. Auto patří pouze na legální místo, nikoli před provozní vjezd.
Právě tyto limity drží Pařížov stranou hlavního proudu. Nečeká tu celodenní zábava, ale krátké setkání s dobou, kdy i ryze účelová stavba mohla dostat tvář kamenného hradu. Kdo přijme zavřenou hráz a vydá se dál pěšky, získá místo hlasité atrakce klidný výlet, ve kterém technika a krajina působí jako jeden celek.
