Článek
Ruce pod stehny nejsou schované kvůli zimě
Když se letadlo chystá ke startu nebo přistání, letušky a stevardi usednou na sklápěcí služební sedadla, připoutají se ramenními pásy a zaujmou předepsanou polohu. U některých aerolinek její součástí je, že zasunou dlaně pod stehna, schovají palce a nechají paže u těla.
Smyslem je omezit volný pohyb končetin a udržet tělo co nejlépe podepřené. Při prudkém zabrzdění, tvrdém dosednutí nebo nárazu se volná paže může nekontrolovaně vymrštit a narazit do okolního vybavení. Ruce pod stehny zůstávají uvnitř obrysu těla a personál je po zastavení letadla dokáže okamžitě uvolnit.
Nejde však o celosvětově totožné gesto. Přesné provedení určuje dopravce podle typu letadla, konstrukce sedadla, směru, kterým je otočené, a použitého zádržného systému. Někde spočívají dlaně na stehnech, jinde pod nimi a lišit se může také poloha chodidel, kolen nebo hlavy. Když člen posádky na rukou nesedí, neznamená to automaticky porušení bezpečnostního postupu.
Sklápěcí sedadlo je součást záchranného systému
Takzvaný jumpseat nevypadá příliš pohodlně, protože pohodlí není jeho hlavním účelem. Musí udržet člena posádky bezpečně na místě a zároveň mu umožnit rychle se dostat ke dveřím. Evropská certifikační pravidla požadují, aby služební sedadla byla umístěna poblíž příslušných nouzových východů a pokud možno nabízela přímý výhled do části kabiny, za kterou daný člověk odpovídá.
Sedadlo může mířit dopředu i dozadu. Musí mít opěru podporující paže, ramena, hlavu a páteř a kombinovaný bederní a ramenní pás s jediným uvolňovacím bodem. Podrobnosti uvádějí certifikační specifikace EASA.
Právě proto nelze z videa jedné letušky vytvořit návod pro všechny. Člověk sedící proti směru letu se při náhlém zpomalení opře do sedadla jinak než ten, který je otočený dopředu. Poloha hlavy se proto řídí konkrétním místem a výcvikem. Společný zůstává pevně dotažený pás, chodidla ve stanovené poloze a tělo připravené absorbovat síly bez zbytečného pohybu.
Navenek klid, v hlavě nouzový scénář
Palubní průvodčí v této chvíli pouze nečekají, až zhasne signalizace pásů. Během posledních okamžiků před startem a přistáním si v duchu opakují postup pro mimořádnou situaci. V letectví se tomu říká tichá neboli třicetisekundová kontrola.
Podle konkrétního dopravce si člen posádky připomíná obsluhu nejbližšího východu, umístění nouzového vybavení, povely pro cestující i variantu, že dveře nebude možné bezpečně použít. Sleduje také svou část kabiny a dění venku. Kdyby za oknem u východu viděl oheň, vodu nebo jinou překážku, nesměl by jím cestující posílat.
Airbus doporučuje tichou kontrolu před každým startem a přistáním. Má pomoci soustředit pozornost na případnou evakuaci, omezit rozptylování a zmírnit moment překvapení, pokud se běžný let během několika sekund změní v nouzovou situaci.
To také vysvětluje, proč člen posádky nemusí během rozjezdu odpovědět na mávání nebo okamžitě řešit upadlou lahev. Jakmile sedí připoutaný na svém stanovišti, jeho prioritou už není servis, ale vlastní bezpečnost, sledování kabiny a připravenost zahájit evakuaci.
Cestující stejnou polohu napodobovat nemá
Sedadlo cestujícího má zpravidla pouze pás přes boky a před ním stojí další řada. Poloha určená palubnímu personálu s ramenním postrojem pro něj proto není automaticky vhodná. Pokud hrozí nouzové přistání, posádka vydá pokyn k ochranné poloze a cestující se má řídit jejími povely a obrázkem na bezpečnostní kartě konkrétního letadla.
Při běžném startu a přistání je důležitější sedět se vzpřímeným opěradlem, uklizeným stolkem a pásem pevně dotaženým nízko přes boky. Právě dotažení pásu během pojíždění, startu a přistání zdůrazňuje také EASA ve svých doporučeních pro cestující.
Vyplatí se rovněž vědět, kde leží nejbližší použitelný východ, a spočítat si k němu řady sedadel. Kouř nebo výpadek osvětlení může známou kabinu proměnit v nepřehledný prostor. FAA proto doporučuje najít předem východ před sebou i za sebou a vytvořit si jednoduchý plán.
Sezení na rukou tedy není divadelní rituál ani způsob, jak přečkat nudnou část letu. Je to viditelný detail mnohem většího postupu, v němž se chrání člověk, který má po případném nárazu otevřít východ, vyhodnotit situaci a dostat desítky cestujících ven.
