Článek
Jedna krabička nevypadá jako velká útrata
Otázku „Kde na to cestování pořád bereš?“ dostávám docela často. Někdy zazní ze zvědavosti, jindy v ní cítím lehkou výčitku, jako bych musel znát tajný způsob, jak získávat letenky a hotely zdarma.
Zajímavý paradox spočívá v tom, že ji překvapivě často pokládá člověk, který právě drží cigaretu. Nechci tím tvrdit, že všichni kuřáci si stěžují na nedostatek peněz nebo že nekuřák automaticky procestuje svět. Jen se těžko přehlíží výdaj, který se v jednotlivých dnech tváří nenápadně, ale během roku naroste do velmi slušného cestovního rozpočtu.
Krabička za 150 korun nepůsobí jako částka, kvůli které by se měl rodinný rozpočet otřást. Člověk ji zaplatí cestou do práce, strčí do kapsy a za chvíli na nákup zapomene. Právě pravidelnost však z drobné denní útraty vytváří velké číslo.
Výpočet končí částkou 54 000 korun
Při jedné krabičce denně je počítání až nepříjemně snadné. Sto padesát korun vynásobených třiceti dny znamená 4 500 korun za měsíc. Za dvanáct měsíců je to 54 000 korun.
To už není pár drobných, které by se v rozpočtu záhadně ztratily. Za takovou částku lze podle termínu a požadovaného pohodlí pořídit rodinnou dovolenou autem, několik levnějších evropských výletů nebo letenky a část pobytu ve vzdálenější destinaci. Nemusí jít o luxusní cestu. Pořád jsou to ale skutečné peníze, se kterými se dá něco podniknout.
Ani poloviční spotřeba není zanedbatelná. Při průměru půl krabičky denně zmizí za rok přibližně 27 000 korun. Za pět let představuje jedna denní krabička 270 000 korun, a to bez započítání dalšího zdražování. Najednou se nebavíme jen o dovolené, ale o částce odpovídající několika velkým cestám.
Sám jsem nepřestal především kvůli zdraví
Bylo by pokrytecké psát tento text z pozice člověka, který nikdy nekouřil. Cigarety jsem si kupoval také a dobře znám všechny způsoby, jimiž si kuřák svůj výdaj obhájí. Jednou je to jediná radost během náročného dne, podruhé prostředek proti stresu a potřetí přesvědčení, že za ušetřené peníze by se stejně nic významného nepořídilo.
Před pěti lety jsem jednoduše přestal. Přiznávám, že hlavním důvodem tehdy nebylo zdraví. Chtěl jsem více ušetřit a vadilo mi, kolik peněz každý měsíc utratím za něco, po čem mi nezůstane vůbec nic.
Zůstatek na účtu se samozřejmě nezvedl zázračně druhý den. Největší rozdíl přišel až po několika měsících. Částka, kterou bych dříve postupně utratil v trafikách, už stačila na letenku nebo několik nocí ubytování. Teprve tehdy jsem naplno pochopil, jak drahý byl zvyk, jehož cenu jsem vždy posuzoval po jednotlivých krabičkách.
Ušetřené peníze se samy na dovolenou nezmění
Přestat kouřit ještě neznamená začít cestovat. Peníze bez konkrétního plánu snadno pohltí jiné nákupy, rozvoz jídla nebo běžný provoz domácnosti. Pokud má být výsledkem cesta, je potřeba původní výdaj vědomě přesměrovat.
Fungovat může jednoduché pravidlo: stejnou částku, jakou člověk dříve utratil za cigarety, pravidelně posílat na oddělený spořicí účet. Nemusí čekat do konce měsíce, zda něco zůstane. Patnáct set korun může odložit každých deset dnů nebo 4 500 korun hned po výplatě.
Takové spoření má jednu důležitou výhodu. Dovolená přestane být neurčitým přáním, na které snad někdy vyjdou peníze. Dostane vlastní rozpočet, jenž postupně roste. Po několika měsících už lze hledat konkrétní termín a destinaci místo dalšího vysvětlování, proč se nikam jet nedá.
Závislost není obyčejná položka v tabulce
Byla by chyba tvrdit kuřákovi, že stačí nekoupit příští krabičku a problém je vyřešen. Nikotinová závislost není stejná jako zrušení předplatného služby, kterou člověk téměř nepoužívá. Odvykání může být náročné, provázené podrážděností, silnou chutí na cigaretu i opakovanými neúspěchy.
Právě proto nemá smysl někoho shazovat nebo mu před každým zapálením přepočítávat cigaretu na kilometry letu. Každý si rozhoduje o svých penězích a těle sám. Kouření je jeho volba, pokud jím neobtěžuje okolí.
Stejně legitimní je také říct, že člověk přestat nechce. Potom je však poctivé přijmout, že si za tisíce korun měsíčně kupuje právě cigarety, a nikoli cestování. Není to nespravedlnost ani záhada. Je to finanční priorita, byť ji málokdo tímto slovem označuje.
Nejde pouze o cigarety
Kuřáci jsou na podobném výpočtu dobře vidět, protože jejich útrata se pravidelně opakuje a snadno počítá. Stejný princip se však týká všech. Někdo každý den kupuje několik káv, jiný utrácí za alkohol, sázky, rozvoz jídla, elektroniku nebo předplatná, která téměř nevyužívá.
Cestování není jediná správná věc, za kterou se mají peníze utrácet. Člověk může dát přednost koníčku, pohodlnému autu nebo večerům v restauraci a být naprosto spokojený. Problém začíná až ve chvíli, kdy vlastní každodenní volby ignoruje a cizí dovolenou vysvětluje vysokým platem, štěstím nebo údajnou rozhazovačností.
Na otázku, kde beru peníze na cesty, proto nemám žádnou kouzelnou odpověď. Část vznikla tím, že jsem před pěti lety přestal každý den utrácet za cigarety. Při ceně 150 korun za krabičku je výsledkem 54 000 korun ročně. Někdo v této částce uvidí 365 krabiček. Já v ní dnes vidím letenky, hotel a další místo, které bych chtěl poznat.
Pak mám v ruce ještě jedno porovnání, konkrétní, kterým jsem odnaučil kouřit už 2 kuřácké páry / manžele. Ke známým jsem dorazil ve zcela nové Octavii Combi, kterou mám na operativní leasing. Když se mě zeptali, kde jsem na ni vzal, ukázal jsem na jejich krabičky cigaret. Výpočet byl směšně jednoduchý. Vykouří dohromady asi 50 krabiček měsíčně, to je 7500 Kč. Moje Octavia na operativní leasing s kompletním servisem a pojištěním stála s DPH přesně tolik. Krásná představa, že? Auto v hodnotě 750 000 Kč místo škodlivého zlozvyku.
