Pod českými městy se ukrývají protiatomové kryty. Do mnoha z nich můžete vstoupit

Když se řekne protiatomový kryt, většina lidí si představí mohutné pancéřové dveře, blikající světla a dlouhé chodby zalité studeným betonem. Skutečné české kryty se této filmové představě často velmi podobají. Za dveřmi se nacházejí strojovny, filtroventilace, náhradní zdroje elektřiny, zásobníky vody, ošetřovny i místnosti určené pro stovky lidí.

Velká část těchto staveb vznikala od padesátých let v reakci na strach z jaderného konfliktu mezi Východem a Západem. Budovaly se pod správními budovami, továrnami, hotely, obytnými domy i městskými parky. Některé byly určeny veřejnosti, jiné pouze politickému vedení, zaměstnancům důležitých podniků nebo členům krizových štábů.

Lidové označení „protiatomový kryt“ přitom zahrnuje několik typů staveb s rozdílnou úrovní ochrany. Hasiči používají pojem stálý úkryt pro trvalou ochrannou stavbu, která byla k ukrytí obyvatel přímo navržena. Ne každé sklepení s ocelovými dveřmi tedy nabízelo stejnou ochranu.

Nejznámějším pražským příkladem je kryt Folimanka pod parkem na rozhraní Vinohrad, Nuslí a Nového Města. Vznikl na přelomu padesátých a šedesátých let, zabírá 1 332 metrů čtverečních a jeho kapacita se uvádí přibližně 1 300 osob. Má vlastní studny, ošetřovnu, toalety, agregát a systém přetlakové ventilace.

Při běžných veřejných prohlídkách bylo možné projít dlouhé chodby, strojovnu i místnosti, ve kterých by lidé za krizové situace čekali na další pokyny. Aktuálně je však potřeba počítat s omezením: oficiální web krytu Folimanka uvádí, že od srpna do konce roku 2026 zůstává objekt kvůli stavebním úpravám uzavřen.

Úplně jiný podzemní svět se nachází pod hotelem Jalta na Václavském náměstí. Tamní kryt byl určen především vybraným představitelům režimu a dnes v něm funguje Muzeum studené války. Návštěvníci uvidí dobovou techniku, komunikační pracoviště i prostory spojované s činností Státní bezpečnosti. Prohlídku je nutné předem rezervovat.

Přímo pod svahem Špilberku se skrývá brněnský kryt 10-Z. Jeho historie začala za druhé světové války, kdy prostor sloužil jako protiletecký úkryt. Přestavba na kryt odolávající účinkům zbraní hromadného ničení byla dokončena v roce 1959.

Počítalo se zde s pobytem přibližně 500 lidí po dobu tří dnů. Nešlo ovšem o náhodně vybrané obyvatele z okolních ulic. Úkryt byl určen hlavně pro významné představitele města a kraje a až do roku 1993 jej spravovala armáda.

Dnes je 10-Z rozsáhlou expozicí se strojovnou, telefonní ústřednou, zdravotnickým vybavením a dalšími původními prvky. Podle 1TIC Brno lze výstavu navštívit každý den kromě pondělí, a to i bez průvodce. Zájemci mohou v neobvyklém podzemním prostředí dokonce přespat.

Pod Petrovem se nachází také mnohem větší kryt Denis, tvořený téměř kilometrem chodeb vyražených ve skále. Měl pojmout až tři tisíce lidí. Jeho zpřístupnění však závisí na vypsaných akcích a aktuálním technickém režimu, proto se na místo nedá přijít bez předchozího ověření.

Pod Sokolovským náměstím v Liberci vede rozsáhlý systém chodeb s původní strojovnou a filtroventilačním zařízením. Průvodce během návštěvy vysvětluje, jak se měl prostor uzavřít, zásobovat vzduchem a udržet obyvatelný bez běžného spojení s okolním světem.

V roce 2026 se prohlídky standardně konají první sobotu v měsíci a místa je vhodné rezervovat dopředu. Pod zemí bývá celoročně okolo 11 stupňů a návštěva trvá 70 až 90 minut, upozorňuje oficiální turistický portál Liberce.

V Jihlavě se do krytu vstupuje z historického městského podzemí. Prostor byl v sedmdesátých letech vybudován pro pracovníky tehdejšího městského národního výboru. Dochovala se zde ošetřovna, spojovací technika, měřiče radiace, filtry vzduchu i dobové pokyny pro obyvatele.

Prohlídka začíná na pokladně podzemí v Hluboké ulici a část trasy vede sníženými chodbami, v nichž návštěvníci dostávají ochranné přilby. Kraj Vysočina uvádí, že během hlavní sezony jsou vypsány pravidelné časy, mimo ni bývá nutná předchozí domluva.

Výčet nekončí velkými městy. Pod bývalou radnicí v Břeclavi se zachoval kryt se štábní místností a filtrovnou. Kroměříž zpřístupňuje část rozsáhlého podzemí pod knihovnou, kde lze vidět telefonní ústřednu, náhradní agregát i technologii pro úpravu vody.

V Havířově funguje Muzeum civilní ochrany s operačním sálem, strojovnou a spojovací technikou. Bývalý velitelský kryt se stal součástí Institutu Paměti národa v Olomouci a protiatomový úkryt ukrývá dokonce také renesanční zámek v Rosicích. Další podobné cíle se nacházejí v Šumperku, Znojmě, Pardubicích nebo pod hotelem ve Špindlerově Mlýně. Přehled veřejně známých míst nabízí portál Kudy z nudy.

Režim návštěv se ale výrazně liší. Někde funguje stálá expozice, jinde se dveře otevírají pouze několikrát ročně. Část objektů patří městům, jiné provozují spolky, soukromé společnosti nebo hotely.

Prohlídka snadno vyvolá pocit, že člověk už ví, kam by při nebezpečí zamířil. Tak jednoduché to není. Veřejně přístupný historický kryt nemusí být za mimořádné události určen příchozím turistům a jeho muzejní provoz nic nevypovídá o okamžité připravenosti.

Při zaznění všeobecné výstrahy se nemá bez pokynu přejíždět přes město k bunkru, který člověk zná z výletu. Základní reakcí je ukrýt se v nejbližší vhodné pevné budově, zavřít okna a dveře, vypnout ventilaci a sledovat informace úřadů a záchranných složek. Konkrétní postup vždy závisí na druhu ohrožení. Rozdělení stálých a improvizovaných úkrytů vysvětluje Hasičský záchranný sbor.

Na prohlídku si vezměte pevnou obuv a teplejší vrstvu, předem si ověřte rezervaci i věkové omezení a počítejte se schody či úzkými chodbami. Za těžkými dveřmi potom neuvidíte jen technickou kuriozitu. Česká podzemí jsou mimořádně působivou připomínkou doby, kdy se možnost jaderné války promítala přímo do plánování měst a každodenního života.

Další zdroj:

1 Komerční web TIC Brno