Článek
Z kamenolomu se stalo útočiště obojživelníků
Lom Svatá Anna leží v Měšicích na okraji Tábora, pod Měšickým vrchem a místním vodojemem. Kámen se zde těžil od první poloviny 20. století především pro cesty, zídky a základy okolních staveb. Po ukončení těžby začal prostor zarůstat a postupně se změnil také v nelegální skládku.
Obrat přišel po roce 2012, kdy se do obnovy pustila rodina Mačurových. Z lomu zmizely odpadky, staré železo i náletové porosty, vyčistila se jezírka a znovu vynikly skalní stěny. Podle dokumentace soutěže Park roku má celý areál přibližně 6000 metrů čtverečních, tedy necelý hektar. Právě omezený prostor mu dodává komorní atmosféru.
Na několika krocích se tu střídá voda, mokřad, suchá skalnatá místa, stepní trávník i hustší porost. Jezírka využívají obojživelníci, skály vyhledává suchomilná vegetace a keře poskytují úkryt ptákům i hmyzu. Nečekejte velkolepou rezervaci s kilometry cest. Svatá Anna funguje spíš jako přírodní laboratoř v kapesním vydání.
Soukromá zóna není totéž co státní rezervace
Označení „první soukromá přírodní zóna v Česku“ popisuje způsob vzniku a péče o místo. Nejde o samostatnou zákonnou kategorii ochrany srovnatelnou s národní přírodní rezervací. Podstatou projektu je, že soukromý vlastník obnovil biologicky hodnotnou lokalitu z vlastních prostředků a otevřel ji veřejnosti.
Lom byl podle jeho historického přehledu už v roce 1996 registrován jako významný krajinný prvek. Pozdější revitalizace se nesnažila prostor uhladit do podoby anglického parku. Zachovala nerovnosti, kameny, tůně i místa, kde si další podobu určuje příroda sama.
Tento přístup ocenila odborná i laická veřejnost. Projekt uspěl v soutěži Park roku 2023 a získal několik uznání v Adapterra Awards 2024. Databáze adaptačních projektů vyzdvihuje především zadržování dešťové vody, podporu biodiverzity a zlepšování místního mikroklimatu.
Nejlépe funguje, když návštěvník zpomalí
Svatá Anna není místo, které se dobývá podle seznamu deseti povinných zastávek. Stačí projít kolem jezírek, podívat se ke skalní stěně a chvíli poslouchat, co se děje v porostu. Na jaře a začátkem léta je nejzajímavější voda a rozkvetlé rostliny, na podzim vyniknou barvy keřů a struktura skály.
Od května 2026 doplňuje areál také nová naučná stezka věnovaná lomu a Měšickému vrchu. Rodiny s dětmi tak dostávají jednoduchý cíl, aniž by se z přírodního místa stal přeplněný zábavní park. Menší děti je ovšem potřeba hlídat u vody i na nerovném terénu.
Jezírka nelze zaměňovat za koupaliště. Slouží především jako biotop a nenabízejí pláž, převlékárny ani bezpečný vstup do vody. Mnohem užitečnější než plavky budou pevnější boty, dalekohled a trochu trpělivosti. Po dešti mohou být kameny a svahy kluzké.
Vstup je volný, návštěva zabere zhruba hodinu
Podle oficiálního turistického portálu Kudy z nudy je lom veřejnosti přístupný nepřetržitě. Protože však jde o soukromý areál u obytné zástavby, nejlépe se sem hodí denní návštěva, tiché chování a důsledné odnesení všeho, co si člověk přinese.
U vodárny se nachází jen menší prostor pro parkování. Do okolí lze dorazit také městskou dopravou nebo vlakem a poslední úsek dojít pěšky. Samotný lom zabere přibližně půl hodiny až hodinu, takže se vyplatí spojit jej s historickým centrem Tábora nebo delší procházkou po okolí Měšic.
Největší půvab Svaté Anny nespočívá v rozloze ani v dramatických výhledech. Překvapí spíš tím, jak rychle utichne okolní město a jak přirozeně vedle sebe působí skála po někdejší těžbě, lidská péče a divoký život v tůních. Je to krátká zastávka, po které si člověk začne opuštěných lomů v krajině všímat úplně jinak.
