Článek
Zámek, který nepotřebuje velkolepé rozměry
Červená Lhota stojí na skalnatém ostrůvku uprostřed rybníka na Jindřichohradecku. Není mohutná jako Hluboká ani okázalá jako Lednice, přesto patří k místům, která si člověk zapamatuje na první pohled. Čtyři zámecká křídla zabírají téměř celý ostrov a se břehem je spojuje jediný kamenný most.
Právě kompaktní podoba zámku funguje nejlépe. Z jednoho místa vidíte červenou fasádu, vodu, park i lesnaté břehy. Areál je veden jako národní kulturní památka, jak dokládá také Památkový katalog Národního památkového ústavu.
Nejhezčí výhled se otevírá z protějšího břehu a z cesty kolem rybníka. Vyplatí se proto neodcházet hned po prohlídce interiérů. Ranní světlo bývá měkčí, zatímco později odpoledne získává červená omítka výraznější odstín. Víkendové poledne přináší hlavně fronty, skupiny a fotografy soupeřící o stejný záběr.
Za červenou barvou nestojí krvavá legenda
Na místě dnešního zámku původně stávala tvrz, o níž pochází první písemná zmínka z roku 1465. Rod Kábů z Rybňan ji v 16. století nechal přestavět na renesanční sídlo. Označení Červená Lhota se objevilo roku 1602 a souviselo s novou barvou omítek.
Pověsti nabízejí dramatičtější vysvětlení s krvavou skvrnou, kterou údajně nešlo zamalovat. Historické prameny jsou podstatně střízlivější. Červená barva byla stavební a estetickou volbou, nikoli pokusem zakrýt nadpřirozenou událost. Přehled proměn původní tvrze přibližuje portál Kudy z nudy.
Dnešní podoba není zmrazeným obrazem renesance. Zámek procházel dalšími úpravami a jeho hlavní prohlídkový okruh představuje především bydlení posledních šlechtických majitelů, knížecí rodiny Schönburg-Hartensteinů, v podobě z počátku 20. století. Vedle reprezentačních pokojů tak návštěvník vidí prostory, které působí jako skutečný domov, nikoli jako skladiště nábytku za červenou šňůrou.
Červená Lhota
Zlatovláska ano, lodičky zatím ne
Červenou Lhotu zná řada lidí dávno před první návštěvou. Natáčela se zde Zlatovláska, další pohádky i historický film Svatby pana Voka. Také Česká televize ve svém vzdělávacím pořadu připomíná, že právě zde měla své filmové sídlo Zlatovláska. Pohádková pověst tedy není jen reklamní nálepka.
Oblíbenou součástí návštěvy bývala projížďka na pramičce. S tou je však potřeba prozatím nepočítat. Zámecký rybník je kvůli připravované opravě hráze napuštěn pouze částečně a provoz lodiček zůstává pozastavený. Zámek tím neztratil svou působivost, hladina ovšem může vypadat jinak než na starších fotografiích.
Místo projížďky lze zamířit do parku a ke kapli Nejsvětější Trojice. Delší variantou je přibližně tříkilometrová cesta okolím, kterou popisují Lesy České republiky. Povrch je místy nezpevněný a za deště může být cesta nepříjemně blátivá, kočárek s malými kolečky proto není ideální společník.
Nejlepší výlet vznikne mimo víkendovou špičku
Červená Lhota leží zhruba třicet kilometrů jihovýchodně od Tábora a nejpohodlněji se k ní cestuje autem. Turistický portál města Tábor ji doporučuje jako výlet spojující interiéry, park a okolní krajinu. V hlavní sezoně se vyplatí přijet dopoledne, protože parkoviště i prohlídkové časy se postupně plní.
Zámecké okruhy mají rozdílný provoz. Základní interiéry jsou přístupné nejdéle, podkroví a sklepení mívají kratší sezonu. Během léta bývá zavíracím dnem pondělí, na jaře a na podzim se otevírací dny dále omezují. Před cestou je proto rozumné ověřit aktuální kalendář a nespoléhat na údaj ze starého turistického letáku.
Červená Lhota je ideální pro rodiny, romantický výlet i návštěvníky, které dlouhé zámecké expozice obvykle unaví. Areál je přehledný a jeho nejsilnější část čeká venku. Stačí obejít rybník, několikrát se zastavit a připustit, že některé české pohádky si filmaři nemuseli příliš vymýšlet.
