Irsko bez davů je úplně jiný zážitek. Podzim přeje klidu, výletům i posezení u krbu

Irsko si většina lidí představí jako sytě zelenou zemi. Na podzim však dostává mnohem širší paletu. Kapradiny rezavějí, vřesoviště tmavnou a listnaté lesy kolem jezer přecházejí do žlutých, oranžových a měděných odstínů. Nad oceánem se rychle střídají sluneční paprsky s dešťovými mraky a téměř každá vyhlídka může během hodiny vypadat úplně jinak.

Největší změnu ovšem nepřinášejí barvy, ale počet návštěvníků. U známých míst se ani na podzim nelze spoléhat na úplnou samotu. Dublin, Galway nebo Moherské útesy rozhodně nevymřou. Z parkovišť však mizí část autobusů, na silnicích ubývá obytných vozů a v méně známých oblastech můžete dlouhé minuty nepotkat jediného člověka.

Právě tehdy Irsko přestává připomínat kulisu připravenou pro turisty. V menším městě si zajdete do stejné hospody jako místní, u snídaně nikdo nespěchá a na pobřeží nemusíte hledat takový úhel, aby ve fotografii nebylo dalších dvacet návštěvníků.

Nejpohodlnější podzimní termín představuje září. Dny jsou ještě poměrně dlouhé, teploty mírné a většina sezonních atrakcí, restaurací a výletních lodí stále funguje. Je to dobrá volba pro delší pěší trasy i cestování po odlehlejších poloostrovech.

Říjen přináší výraznější podzimní atmosféru, více barev, ale také kratší dny, vítr a častější déšť. Počasí dokáže několikrát za den přejít od modré oblohy k lijáku a zpět. Není to závada dovolené, nýbrž běžná součást cesty, se kterou je nutné počítat.

Listopad už patří návštěvníkům, kteří dávají přednost městům, kratším procházkám a večerům uvnitř. Brzy se stmívá, některé sezonní provozy zavírají a pobřežní počasí může být velmi neklidné. Ambiciózní okruh po celém ostrově proto dává menší smysl než pobyt na jednom či dvou místech.

Za podzimní krajinou není nutné cestovat daleko od Dublinu. Pohoří Wicklow nabízí lesy, jezera a údolí Glendalough s pozůstatky raně středověkého klášterního areálu. Oblíbené stezky mohou být rušné i mimo sezonu, stačí však vyrazit ve všední den ráno nebo zvolit méně známou trasu a ruch rychle ustoupí.

Ještě barevněji působí okolí Killarney v hrabství Kerry. Staré lesy, jezera, vodopád Torc a zahrady u Muckross House vytvářejí krajinu, které zatažená obloha spíš pomáhá. Zároveň jde o oblast s dostatečným zázemím, takže po mokré procházce není obtížné najít teplé jídlo ani ubytování.

Před výletem je dobré ověřit stav tras na webu irských národních parků. Podzimní déšť může rozbahnit cestu a práce na stezkách nebo silný vítr dočasně omezit přístup i tam, kde byl podle staršího cestopisu průchod bez problémů.

Západní Connemara spojuje hory, rašeliniště, jezera a členité atlantské pobřeží. Krajina zde není uhlazená ani snadno čitelná. Silnice se vinou mezi kamennými zídkami, nízké mraky zakrývají vrcholky Twelve Bens a za další zatáčkou se může otevřít výhled na zátoku zalitou sluncem.

Národní park Connemara pokrývá přibližně dva tisíce hektarů hor, vřesovišť, mokřadů a travnatých ploch. Populární výstup na Diamond Hill nabízí při dobré viditelnosti nádherné rozhledy, za silného větru a nízké oblačnosti však není důvod snažit se jej absolvovat za každou cenu.

Jako základna se hodí Clifden, odkud lze vyrazit po vyhlídkové silnici Sky Road nebo směrem ke Kylemore Abbey. Galway je živější a nabízí více restaurací i hudby, ale za skutečným tichem je potřeba pokračovat dál na západ.

Pokud má některá část Irska splnit představu prázdných silnic a téměř opuštěného pobřeží, je to Donegal. Leží mimo nejběžnější turistické okruhy a vzdálenosti mezi jeho zajímavými místy jsou větší, než vypadají na mapě.

Najdete zde vysoké útesy Slieve League, divoké pláže, národní park Glenveagh i nejsevernější bod ostrova Malin Head. Podzim ovšem vyžaduje respekt. Na útesech mohou být nárazy větru nebezpečné a kluzký okraj není místem pro fotografii za každou cenu. Výhled, který zakryla mlha, zkrátka někdy neuvidíte.

Právě tato nejistota dodává Donegalu kouzlo. Krajina nepůsobí jako atrakce s garantovaným programem. Jeden den projdete dlouhou pláž pod jasnou oblohou, druhý budete pozorovat oceán jen z okna kavárny. Přehled oblastí a výletních míst nabízí turistický portál Irska.

Podzimní cestu nelze postavit na plánu, který vyžaduje osm hodin slunce denně. Mnohem lépe funguje jedna hlavní aktivita a několik náhradních možností. Jakmile se počasí zavře, přichází čas na malé muzeum, palírnu, kavárnu nebo hospodu.

Ne každá irská hospoda má krb a živá hudba nezačíná automaticky každý večer. V menších městech se ale stále dají najít podniky, kde se lidé scházejí hlavně kvůli rozhovoru a tradiční hudební večer není představením pro autobus turistů. Termín vystoupení je nejlepší zjistit přímo na místě.

Po návratu z větru chutná jinak i obyčejná polévka, dušené maso nebo sklenice piva. Posezení u ohně pak není nouzovým programem za zkažený den. Patří k podzimnímu Irsku stejně přirozeně jako útesy a zelené pastviny.

Mezi Dublinem, Galway, Corkem nebo Killarney lze pohodlně cestovat veřejnou dopravou. K odlehlým plážím, začátkům stezek a na poloostrovy jsou však spoje řidší. Aktuální možnosti je vhodné ověřovat v plánovači Transport for Ireland.

Pronajaté auto umožní měnit plán podle počasí, ale jízda vlevo, úzké silnice, mokrý asfalt a brzká tma vyžadují soustředění. V Irsku se nevyplatí měřit cestu pouze počtem kilometrů. Sto kilometrů po venkovských komunikacích může zabrat podstatně déle, než očekáváte.

Do zavazadla patří nepromokavá bunda, vrstvy oblečení a pevné boty. Deštník bývá na pobřeží proti větru téměř bezmocný. Před delší túrou je nutné zkontrolovat předpověď a výstrahy Met Éireann a nechat si dostatečnou rezervu před setměním.

Podzimní Irsko není pohodlnější verzí letní dovolené. Je syrovější, proměnlivější a někdy vám bez omluvy překazí plán. Kdo mu však dovolí zpomalit cestu, získá prázdnější stezky, dlouhé večery a pocit, že místo připravené turistické podívané na chvíli nahlédl do skutečného života ostrova.