Půl roku jinde: Proč Mauricius, co dál a nákup letenek

Když jsme začali vybírat místo, kde strávíme první tři měsíce našeho půlročního pobytu v zahraničí, Mauricius kupodivu nebyl první volbou. Přesto nakonec vyhrál. Rozhodla bezpečnost, klima, malé časové pásmo i nabídka letenek, kterou jsme nedokázali odmítnout.

A možná také pocit, že některé nesplněné sny si zaslouží druhou šanci.

Více o naší cestě v přechozím článku:

Původním cílem byly Filipíny, konkrétně ostrov Mindanao. Lákala nás příroda, odlišná kultura i možnost začít opravdu daleko od všeho, co známe.

Čím více jsme ale hledali informace, tím méně nám Mindanao připadalo jako vhodné místo pro první delší pobyt se dvěma malými dětmi.

České ministerstvo zahraničí kvůli bezpečnostní situaci nedoporučuje cestovat do západní části Mindanaa a cesty do jeho východní části doporučuje pouze v naléhavých případech. Varování souvisí mimo jiné s rizikem únosů, terorismem a působením ozbrojených skupin.

Kdybychom cestovali sami, možná bychom situaci hodnotili jinak. S dětmi ale nechceme hned na začátku zjišťovat, zda jsou bezpečnostní obavy přehnané. Jedním z našich hlavních kritérií je, abychom se v nové zemi mohli pohybovat bez neustálého strachu.

Do výběru se proto dostalo Thajsko. Vlastně hlavně proto, že jsme v tu chvíli na Mauricius téměř zapomněli.

Pak nám došlo, že hledáme nové místo, přestože jeden společný sen už několik let čeká na uskutečnění.

Mauricius jsme začali prověřovat prostřednictvím cestovatelských vlogů, videí na YouTube, recenzí i oficiálních vládních webů.

Čím více jsme o ostrově zjišťovali, tím více odpovídal tomu, co hledáme. Působil na nás jako čistá a klidná destinace vhodná pro rodiny. Nabízí nádherné moře, tropické klima, zajímavou kulturu a zároveň dobrou turistickou infrastrukturu.

Velkou roli hrála bezpečnost. Ministerstvo zahraničí označuje kriminalitu na Mauriciu za nízkou, přestože samozřejmě doporučuje běžnou opatrnost. Aktuálně zároveň neuvádí žádné zvláštní varování před cestami na ostrov.

Příjemným bonusem je malý časový posun oproti Česku. Práci si vezeme s sebou a nechceme obracet celý denní režim jen proto, abychom byli dostupní v době, kdy se v Česku pracuje.

Pracovat na dálku se dnes samozřejmě dá téměř všude, kde je stabilní internet. Mauricius ale spojuje praktické podmínky s místem, kde opravdu chceme být.

Nejedeme tam proto, že bychom ostrov dobře znali. Právě naopak. Oba ho navštívíme poprvé a všechny naše představy zatím pocházejí pouze z obrazovek.

Největší obavy máme z komárů a z dlouhé cesty s dětmi. Zároveň si říkáme, že obojí zvládneme. Mnohem silnější je zvědavost, jaké bude několik měsíců dýchat oceánský vzduch a poznávat kulturu, kterou jsme dosud sledovali jen z dálky.

Pro turistický pobyt do 90 dnů občané Evropské unie podle informací českého ministerstva zahraničí nepotřebují vízum. Podmínkou je mimo jiné zajištěné ubytování, dostatek prostředků a letenka zpět nebo do další země.

Tři měsíce jsou pro nás zároveň dostatečně dlouhá doba, abychom mohli při hledání bydlení jednat o dlouhodobé slevě. Majitelé ubytování mají větší jistotu a my větší prostor dostat se na cenu, která je při několikaměsíčním pobytu přijatelná.

Protože během pobytu plánuji také pracovat na dálku, musíme si ještě ověřit správný pobytový režim. Mauricijský imigrační úřad nabízí bezplatné Premium Visa určené i pro lidi pracující na dálku. Administrativu nechceme řešit až po příletu.

Po třech měsících budeme muset ostrov opustit. A právě tady náš plán zatím končí.

Nejvážnějším kandidátem pro zbývající část pobytu je nyní Srí Lanka. V tuto chvíli nabízí dobrou kombinaci cen letenek, dostupného bydlení, teplého klimatu a moře.

Zima pro nás nepřipadá v úvahu. Pokud už opouštíme Česko, chceme být někde, kde se dá koupat. Vedle počasí rozhoduje cena a především bezpečnost pro turisty.

S výběrem další země ale nemůžeme čekat neomezeně dlouho. Na Mauricius máme jednosměrné letenky a při vstupu musíme doložit, že z ostrova zase odletíme. Požadavek na zpáteční nebo navazující letenku uvádí také oficiální turistický web Mauricia.

Další letenky proto musíme koupit ještě před odjezdem z Česka.

Rozhodování komplikuje izolovaná poloha ostrova. Letecká spojení z Mauricia bývají drahá a ani silný český pas nedokáže vyřešit cenu letenek pro čtyři lidi.

Na Mauriciu déle zůstat neplánujeme. Předčasný návrat do Česka připadá v úvahu pouze v kritickém případě, například kvůli vážným zdravotním problémům.

Letenky jsme začali hledat v lednu a koupili je v březnu. Přibližně dva týdny jsem kombinoval Skyscanner, Google Flights a nabídky jednotlivých leteckých společností.

Pokud bychom nemuseli řešit peníze, pravděpodobně bychom zvolili Emirates. Cesta by byla pohodlnější a celý nákup podstatně jednodušší. Cena za naši čtyřčlennou rodinu se ale blížila dvojnásobku částky, kterou jsme nakonec zaplatili.

Najít vhodné spojení je zvláštní druh chemie. Nejlevnější letenka nemusí být skutečně nejvýhodnější. Do výpočtu vstupují zavazadla, sedadla, délka přestupu, odletové letiště i otázka, zda se dá cesta absolvovat se dvěma unavenými dětmi.

Nakonec jsme vybrali let z Prahy do Madridu s Ryanairem. V Madridu strávíme devět hodin a večer nastoupíme na přibližně dvanáctihodinový let společnosti Iberojet na Mauricius.

Od odjezdu z domova po příjezd do cíle počítáme přibližně s 24 hodinami na cestě.

Za čtyři jednosměrné letenky jsme zaplatili zhruba 36 tisíc korun. Oproti nabídce Emirates jsme se dostali téměř na polovinu.

Letenky jsme vyhledali přes srovnávače, ale koupili je přímo u dopravců. Ceny se během dvou týdnů téměř neměnily, takže jsme naštěstí nemuseli sledovat, jak nám vybrané spojení každým dnem zdražuje.

Bez komplikace se nákup přesto neobešel. Stránky Iberojetu nefungovaly správně a rezervaci se mi podařilo dokončit až přes španělskou VPN. Nebyl to plán ani způsob, který bych někomu automaticky doporučoval. Po několika neúspěšných pokusech to ale byla jediná varianta, která fungovala.

Možná nás někdo bude považovat za šílence, ale nepřikoupili jsme žádné velké odbavené kufry. Každý z nás bude mít pouze deset kilogramů příručního zavazadla.

Za sedadla vedle sebe jsme si naopak připlatili. S malými dětmi jsme nechtěli spoléhat na to, že nás systém usadí rozumně nebo že si cestující na místě ochotně vymění místa.

Většinu věcí, které během pobytu skutečně potřebujeme, můžeme koupit na místě. Nechceme absolvovat dlouhou cestu s hromadou kufrů a následně půl roku převážet věci, které možná ani jednou nepoužijeme.

Teprve při balení se ukáže, jestli je deset kilogramů na člověka osvobozující minimalismus, nebo naprosté šílenství.

Po zaplacení letenek přišla úleva a radost. Zároveň se objevil zvláštní pocit, že už není cesta zpět.

Do té chvíle byl Mauricius stále jen plán. Něco, o čem jsme mluvili, počítali a přemýšleli. Potvrzení rezervace z něj udělalo skutečnost.

Najednou jsme měli datum, čtyři místa v letadle a před sebou novou životní etapu. Tentokrát už nám Mauricius nezůstal jen na seznamu nesplněných cest.