Článek
Tentokrát nejde o další cestovatelské dobrodružství
Svatopluk Kreidl známý jako Turista Sváťa už projel Irák, Írán, Afghánistán nebo Pákistán. Jeho cestování často stojí na improvizaci, stopování a kontaktu s lidmi, které by běžný turista nejspíš nepotkal. Nová cesta na východ Ukrajiny však působí úplně jinak.
Ve svém více než půlhodinovém videu z Charkovské oblasti (ke shlédnutí na se vydává stopem do Izjumu. Nejede za památkami ani přírodními scenériemi. Míří do města, které ruská armáda obsadila krátce po začátku invaze a které ukrajinské síly získaly zpět v září 2022.
Podle Sváťových slov se při natáčení dostal přibližně dvacet kilometrů od fronty. Takový údaj se může společně s vývojem bojů rychle měnit a rozhodně nevyznačuje hranici bezpečného území. Raketa nebo dron nepotřebují respektovat čáru zakreslenou v mapě.
Izjum si válka vybrala kvůli jeho poloze
Izjum leží na důležitém dopravním uzlu mezi Charkovem a Donbasem. Právě jeho poloha z něj v roce 2022 učinila strategický bod, o který se tvrdě bojovalo. Následovala přibližně půlroční ruská okupace, během níž město utrpělo rozsáhlé škody.
Na Sváťových záběrech nejsou poničené domy kulisou, kolem které by se pouze rychle projelo. Chybějící stěny odhalují vnitřky bytů, z budov zůstaly ohořelé skořápky a prázdná okna připomínají, že každá ruina bývala něčím domovem.
Ještě temnější obraz okupace přinesla svědectví jejích přeživších. Organizace Human Rights Watch v Izjumu zdokumentovala nejméně sedm míst, kde ruští vojáci a síly pod jejich velením zadržovali obyvatele. Patřily mezi ně školy, policejní stanice i bývalý nemocniční areál. Lidé popsali bití, elektrické šoky, dušení vodou a dlouhé držení v bolestivých polohách. Vyšetřovatelé hovořili s patnácti přeživšími mučení.
Sítě nad silnicemi ukazují, jak se válka změnila
Jedním z nejpodivnějších výjevů jsou dlouhé úseky silnic překryté mohutnými sítěmi. Na první pohled mohou připomínat zemědělské konstrukce, jejich účel je však mnohem děsivější. Mají zachytit nebo alespoň ztížit útok nízko letícím FPV dronům, které mohou pronásledovat jednotlivá vozidla.
Podobné koridory se během roku 2026 rychle rozšiřují po frontových oblastech. Agentura Reuters zachytila autobus projíždějící pod sítí právě u Izjumu. Ochrana není neproniknutelná a nebrání střelám ani větším útočným dronům. Je spíše poslední fyzickou překážkou mezi malým bezpilotním strojem a lidmi jedoucími po silnici.
K tomu se přidávají letecké poplachy. Siréna ve videu nepůsobí jako dramatický zvuk doplněný při střihu. Je to pokyn, že se člověk má okamžitě rozhodnout, kde najde kryt. Nikdo přitom dopředu neví, zda hrozba míří jinam, nebo přímo k němu.
Nejmrazivější je život pokračující mezi troskami
Výbuchy diváka vyděsí, ale možná ještě silněji působí obyčejnost. Po silnicích stále jezdí auta, lidé se přesouvají městem a snaží se vyřídit každodenní povinnosti. Rozbité domy se staly součástí výhledu, sirény součástí zvukového pozadí.
Právě tento kontrast dává záběrům sílu. Člověk sledující video z bezpečného obýváku může poplach vnímat jako napínavou chvíli. Pro obyvatele Izjumu znamená další přerušení práce, spánku nebo cesty domů. Strach nezmizí po vypnutí kamery a další ráno se všechno opakuje.
To, co z dálky nazýváme odolností, může být ve skutečnosti prostá nutnost. Ne každý má možnost odstěhovat se, opustit staré rodiče, práci a jediné místo, které považuje za domov.
V lese zůstaly stovky očíslovaných hrobů
Nejtěžší část cesty přichází u lesního pohřebiště objeveného po osvobození města. Ukrajinské úřady zde dokončily exhumaci 447 těl. Jednalo se o 215 žen, 194 mužů, pět dětí a 22 vojáků; u ostatků dalších jedenácti lidí tehdy nebylo možné určit pohlaví. Mnohá těla nesla známky mučení, jak uvedlo ukrajinské ministerstvo vnitra.
Je důležité dodat, že ne všichni pohřbení byli popraveni. Někteří zemřeli při ostřelování, leteckých útocích nebo v důsledku podmínek vytvořených válkou. To však pohled na řady jednoduchých křížů s čísly nijak nezmírňuje. Za každým číslem byl člověk, jehož příbuzní často dlouho netušili, kde skončil.
Takové video nesmí fungovat jako pozvánka
Sváťovy záběry mají hodnotu právě tím, že přibližují vzdálenou válku českému publiku bez televizního studia mezi kamerou a realitou. Současně ale není rozumné chápat jeho cestu jako výzvu k napodobení.
České ministerstvo zahraničí nadále varuje před cestami na celé území Ukrajiny. Výslovně upozorňuje na raketové a dronové útoky i na skutečnost, že poblíž fronty nemusí být českým občanům možné poskytnout konzulární pomoc.
Cesta do Izjumu proto není odvážnější verzí běžné dovolené. Je vstupem do prostoru, kde jediná špatná chvíle může rozhodnout o životě. Z videa nakonec nezůstává touha sbalit batoh a vyrazit za stejným zážitkem. Zůstává mnohem nepříjemnější poznání, že zatímco pro diváka siréna po šestatřiceti minutách utichne, obyvatelé města ji mohou zaslechnout znovu ještě téže noci.
