Téměř pět tisíc zvířat a šest kilometrů stezek. Zoo Ostrava je ideální na podzimní výlet

Zoo Ostrava není městskou zahradou, kterou lze obejít za hodinu. Plošně patří k největším zoologickým zahradám v Česku a její expozice jsou rozložené v členitém lesním areálu. Samotná zoo na svém webu používá údaj 1téměř pět tisíc zvířat, přesný počet se však přirozeně mění s odchovy, úhyny a přesuny mezi chovatelskými zařízeními.

Rozloha je zároveň důvodem, proč areálu sluší podzim více než rozpálený letní den. Mezi jednotlivými expozicemi se poměrně hodně chodí, některé úseky stoupají a rodina s malými dětmi snadno stráví uvnitř pět nebo šest hodin. Při patnácti stupních je taková procházka příjemná. Ve třicetistupňovém vedru se stejná trasa může změnit v přesun od jednoho stánku s pitím ke druhému.

Chladnější počasí nemusí vadit ani při pozorování zvířat. Některé druhy, které během letního poledne odpočívají ve stínu, mohou být za mírných teplot aktivnější. Jistotu ale nemá návštěvník nikdy. Zvíře není objednaný herec a může zůstat ve vnitřním zázemí bez ohledu na ideální výletní plán.

Údaj v titulku může vyvolat dojem, že každý návštěvník musí ujít šest kilometrů, aby se dostal od vstupu k poslednímu výběhu. Ve skutečnosti jde o celkovou délku tří botanických tras nazvaných Cesta lesa, Cesta stínu a Cesta vody. Základní prohlídku zvířat lze sestavit kratší, spojení všech odboček naopak přidá další kilometry.

Právě proto je dobré vzít si u vstupu mapu nebo si ji předem uložit do telefonu. Snaha postupovat bez plánu podle nejbližší cedule často skončí tím, že rodina několikrát prochází stejným místem a vzdálenou expozici objeví až ve chvíli, kdy děti odmítají udělat další krok.

Rozumnější je určit si několik hlavních cílů a zbytek brát jako bonus. Jedna trasa může spojit slony, africké kopytníky a Pavilon evoluce, druhá zamířit k hrochům, medvědům a asijským expozicím. Botanickou odbočku lze vložit mezi ně místo pokusu projít zoo i celý park na jeden zátah.

Mezi nejvýraznější zastávky patří Pavilon evoluce, který představuje prostředí západní Afriky. Prostor se zvířaty doplňuje hustá vegetace, vodopád, jezírko a několik pozorovacích úrovní. Návštěvníci zde sledují primáty nejen ze země, ale také z výšky odpovídající stromovému patru.

Expozice Tanganika spojuje pod jednou střechou hrochy a krokodýly. Čitván zase vytváří rozlehlý přírodní prostor pro medvědy ušaté a hulmany. K dalším vyhledávaným druhům patří sloni indičtí, žirafy, pandy červené, lemuři nebo giboni obývající moderní Chrám gibonů.

Smyslem návštěvy ovšem není pouze odškrtávání co největších zvířat. Ostravská zoo se věnuje chovu vzácných druhů a ochranářským projektům, takže stojí za to číst také informační panely. Často právě nenápadný pták, ryba nebo obojživelník představuje z hlediska ochrany přírody větší vzácnost než dobře známý savec.

Podzimní předpověď nemusí být dokonale slunečná. Přeháňku lze přečkat v Pavilonu evoluce, expozici Papua, pavilonu Tanganika nebo ve skleníkové části. Od konce srpna 2026 nabídku rozšířilo také nové Amphibiarium věnované žábám, mlokům a dalším obojživelníkům.

Pavilony však není dobré nechávat až na poslední minuty. Zavírací režim se liší od vstupu do samotného areálu a vnitřní expozice se běžně uzavírají dříve než brány zoo. Při dešti se navíc do krytých prostor přesune více lidí a před nejzajímavějšími průhledy může vzniknout tlačenice.

Lehká nepromokavá bunda a boty vhodné na mokré lesní cesty udělají větší službu než deštník. Ten překáží ve skupině, omezuje výhled dětem a v pavilonu se mění v mokrou tyč, kterou je potřeba neustále hlídat.

Šest kilometrů botanických stezek dokazuje, že rostliny zde nehrají roli dekorace. 1Cesta lesa, Cesta stínu a Cesta vody vedou pod korunami stromů, přes dřevěné chodníky, kolem mokřadů, tůní a rybníků. Některé části působí spíše jako výlet chráněnou krajinou než návštěva zoo uprostřed průmyslového města.

Na jaře přitahuje největší pozornost rozsáhlá kolekce rododendronů a azalek. Podzim má jiné přednosti. Listnaté stromy získávají barvy, na hladině rybníků se drží mlha a s ustupující vegetací se otevírají průhledy, kterých si člověk v létě nevšimne.

Rodina nemusí absolvovat všechny tři stezky. S menšími dětmi stačí vybrat jednu podle počasí a zbývající čas věnovat zvířatům. Dřevěné chodníky a spadané listí mohou po dešti klouzat, proto se nevyplácí vyrážet na ně těsně před zavřením.

Pro malé návštěvníky bývá dlouhé pozorování spícího zvířete zkouškou trpělivosti. Zoo proto nabízí kontaktní část Na Statku s domácími zvířaty, několik hřišť, vodní herní prvky a paleohřiště, kde si děti mohou hrát na objevitele kosterních pozůstatků.

K dispozici jsou přebalovací a kojicí koutky, možnost ohřát dětské jídlo i zapůjčení dřevěného vozíčku. Areálem jezdí také vláček, jeho provoz ale může záviset na sezoně a aktuálních podmínkách. Přehled rodinných služeb zveřejňuje zoo na stránce věnované výletům s dětmi.

Největší chybou bývá příliš ambiciózní tempo. Dítěti často zůstane v paměti krmení kozy nebo půlhodina na prolézačce, nikoli skutečnost, že rodiče stihli všech 25 naplánovaných expozic.

Zoo je otevřená každý den včetně svátků. V září a říjnu uvádí běžnou provozní dobu od 9 do 18 hodin, pavilony a pokladny se však zavírají o hodinu dříve. Po změně času může být říjnový provoz ještě zkrácen. V listopadu už areál zavírá v 16 hodin, takže odpolední návštěva přestává dávat smysl. Aktuální časy je nejlepší ověřit v oficiálním přehledu před odjezdem.

Do zoo nesmějí psi s výjimkou vodicích a asistenčních. Vstup zakazuje také kola, koloběžky a dětská dvoukolová odrážedla. Na podzim 2026 navíc v areálu probíhají stavební práce, kvůli kterým mohou být dočasně uzavřené některé cesty nebo pavilony.

Nejlepší je proto dorazit dopoledne, vybrat několik hlavních expozic a ponechat si čas na jednu botanickou stezku. Zoo Ostrava není výletem na rychlé odškrtnutí. Právě pomalejší podzimní den jí dovolí ukázat, že vedle tisíců zvířat ukrývá také les, mokřady a zahradu, kterou by byla škoda pouze proběhnout.

Zdroj:

1 Komerční web ZOO Ostrava