Článek
Katalogové hřiště to není
Do nového Ladova parku v ostravských Radvanicích se nevchází pod křiklavou bránou a za ní nečeká řada plastových atrakcí. Místo působí spíš jako kus venkova, který se nedopatřením ocitl u křižovatky Těšínské a Trnkovecké. Jednou částí vede cesta mezi staršími stromy, druhá se otevírá do trávníku a mladé louky.
Největším dětským lákadlem je průchod z propletených vrb. Vedle tunelu vznikla také vrbová kopule, tedy úkryt, který se bude s přibývajícími listy teprve proměňovat. Nejde o kulisu natřenou nazeleno, ale o živý prvek. Každá další sezona mu může dodat stín i trochu větší tajemství.
K tomu přidejte dřevěná zvířátka, zvlněný terén a vodníka usazeného u vody. Odkaz na Josefa Ladu je zřejmý, park však nekopíruje jeden konkrétní obrázek. Vypůjčil si spíš jeho známý svět: vrby, rybníček, louku, ovocné stromy a pohádkovou postavu, která jako by kontrolovala, zda se děti kolem tůně chovají rozumně.
Vodu tu neodvedli pryč. Udělali z ní hlavní motiv
Pozemek byl dlouho obtížně využitelný právě proto, že je vlhký a místy podmáčený. Tvůrci se však nepokusili všechno vysušit a srovnat. Koryto drobného toku rozšířili do periodické tůně a k místům, kde se drží voda, přivedli vyvýšené dřevěné chodníky.
Slovo periodická je důležité. Hladina nemusí vypadat po celý rok stejně a v sušší části sezony může vody výrazně ubýt. Nejde o okrasný bazének s technologií, nýbrž o prvek závislý na počasí. Podle reportáže Českého rozhlasu se voda v prohlubni držela přirozeně už před úpravou; nový návrh jí pouze dal čitelnější prostor.
Tůň zpomalí odtok po dešti, vlhkomilné rostliny získají vhodné stanoviště a vrbám takové podmínky svědčí. V létě navíc voda a zeleň pomáhají ochlazovat bezprostřední okolí. Podobná práce s vodou patří k opatřením, která v Moravskoslezském kraji prosazuje také projekt LIFE COALA. Park tak není jen hezké zákoutí, ale i malá ukázka toho, jak lze ve městě využít vlastnost pozemku, která dříve působila jako překážka.
Nejhezčí bude až za několik sezon
Na fotografii při otevření může živý tunel vypadat řidčeji, louka skromněji a stromy menší, než si člověk pod slovem park představí. To není nedodělek. Nově vysazená zeleň potřebuje zakořenit a vrbové pruty zesílit. Radvanice tak neotevřely hotovou scénografii, ale místo, jehož vzhled se bude každým rokem měnit.
Do území přibylo devět ovocných stromů, sedm vrb a další čtyři stromy v otevřené části. Výsadbu doplňují keře, parkový trávník a luční porost. Především v prvních měsících proto záleží i na návštěvnících. Živý tunel snese průchod a dětskou fantazii, nikoli lámání prutů. Čerstvě založená louka zase nebude krásnější, když si přes ni každý vyšlape vlastní zkratku.
Vybudování parku stálo 3,5 milionu korun a dalších 600 tisíc je vyhrazeno na následnou péči. Právě ta rozhodne, zda dnešní nápad za několik let skutečně zaroste do podoby, kterou slibuje.
Spíš hodina objevování než celodenní program
Ladův park je veřejné sousedské místo, nikoli oplocený zábavní areál. Má lavičky, stoličky a přírodní herní prvky, ale není rozumné od něj očekávat program na celý den. Pro menší děti může být cílem krátké výpravy, pro dospělé zastávkou na procházce. Jeho síla spočívá v atmosféře a detailech, ne v počtu skluzavek.
Dovnitř vedou dřevěná schodiště od autobusové zastávky a od Trnkovecké ulice. Lidé s kočárkem nebo omezenou pohyblivostí by proto měli počítat s přírodnějším terénem a předem si dobře vybrat přístup. Po dešti mohou být dřevo, svahy i okolí tůně vlhké a kluzké.
Tůň není koupaliště a vodník není plavčík. Malé děti je potřeba u vody hlídat, nevstupovat mezi nově vysazené rostliny a ani v zimě nepovažovat případný led automaticky za bezpečný. Blízkou dopravu navíc nelze úplně vymazat, přestože terénní val a porost hluk částečně tlumí.
Kdo čeká velkolepou ostravskou atrakci, může být za půl hodiny hotový. Kdo však přijde bez seznamu povinných zážitků, objeví mnohem vzácnější věc: park, který dětem nic složitě nevysvětluje a místo hotové hry jim nabídne tunel, kopec, vodu a vodníka. Zbytek příběhu si už doplní samy.
