Článek
Zdá se mi, že s přibývajícím počtem dětí (aktuálně mám tři) jako by mi ubývaly racionální mozkové buňky. Propadám světům, v nichž cínoví vojáčci dobývají hrady z písku, bosí skřítkové skáčou po mechových trampolínách a zoubkové víly nosí pod polštář básničky. Návrat do práce se začíná zdát jako střízlivění šokem. Tak přichází sny o vlastním podnikání. Jeden bláznivější než druhý. Dnes tu máme MamaTrails - putování s dětmi nalehko…
Odkud kráčí projekt jménem MamaTrails
Putování, vandrování, výlety, cestování… Bývalo to tak snadné! Vzít batoh a jít. Překážkou v nekonečné cestě bylo snad jen těch pět týdnů dovolené. S rostoucím břichem rostly i mé plány na trávení mateřské – přichází čas na puťáky bez limitů! No… S jedním dítkem se jakžtakž dalo. Batoh (ten balík plenek je v něm ovšem docela znát) na záda, synka na břicho… Jenomže ještě než se první dítko naučilo chodit, místo na břiše (respektive v břiše) mu zabralo dítko druhé. S kočárkem se putuje vcelku dobře, tedy do chvíle, než malí souputníci začnou vyžadovat na rovinkách odrážedla, než si vezmou do hlavy, že nikam nejdou bez plyšového tuleně v nadživotní velikosti nebo než vyrážíte na déle než víkend v nevyzpytatelném počasí… Mám pocit, že člověk s více než jedním dítětem pak vyráží na delší výpravy jen ve chvílích podivného vytržení, kdy spatřuje v údělu tažné muly alespoň mihotavé odlesky čehosi, jako je radostné poslání…
Co by MamaTrails vyřešily
Chtěla bych s malými dětmi putovat nalehko. MamaTrails si představuji jako síť pěších tras, na nichž by byly chytře (ideálně v intervalu 3 – 5 km) rozmístěny „čerpací stanice“ (MamaPointy) s potřebným vybavením na cestu (případně i s nějakou hračkou a s trvanlivým dětským jídlem – přesnídávkou či tak). Primárně by v MamaPointech bylo dětské oblečení, plínky, pláštěnky, na vhodných úsecích třeba i ta odrážedla. Fungovalo by to jako půjčovna s koloběhem (krom plínek a jídla). Oblečení by bylo v jednom designu v mnoha velikostech. V MamaPointech by se čisté vyzvedávalo a špinavé odevzdávalo. Daly by se vymyslet i různé „doplňky“ navíc, které by mohli nabízet lidé žijící podél MamaTrailových tras (třeba možnost pohrát si na hřišťátku u někoho na zahradě).
Představte si to v praxi:
Loužový maniak
Mám dítě, které neodolá žádné louži. Na každý výlet počítám tak s patery rezervními oblečky, navíc batoh mi s těmi promáčenými těžkne. Na MamaTrailu? Převleču dítě v MamaPointu a motivuji ho tím, že čím déle bude louže míjet, tím víc se bude moci vycachtat, až bude na dohled další MamaPoint.
Vandr bez pláštěnky
Předpověď říká, že přichází slunný týden. Vyrážíme na vandr. Ale znáte to. Když necháme pláštěnku doma, stoprocentně aspoň den proprší… Na MamaTrailu si pláštěnku půjčím jen před deštěm, po dešti vrátím.
Radosti na kolečkách
Část trasy je hladká cyklostezka, část kamenitá lesní pěšina. Polovinu cesty tak vláčím odrážedlo a supím, že příště tenhle krám rozhodně neberu. Dítě úpí, že to tedy příště nejede. Na MamaTrailu půjčím odrážedlo před cyklostezkou v MamaPointu A, za cyklostezku v MamaPointu B ho vrátím.
Vášnivý lego stavitel
Den bez lega je pro mé dítě jako pro mě den bez kafe. V batohu mi tedy chrastí kostičky, které se navíc obvykle rozsypou, když vyndávám svačinu. Lego koutky v MamaPointech, to by byl luxus😊
Putování s malými dětmi by se tak stalo lákavým i pro matky, které zrovna nepotřebují sbírat body do CV na pozici šerpy (ne, že bych chtěla diskriminovat otce – naopak bych uživatele MamaTrails z řad otců vítala, ale reflektuji realitu – tedy poměr matek a otců na mateřské/rodičovské dovolené).
Princip fungování MamaTrails
Umístění MamaPointů
Kde by MamaPointy byly? Nejjednodušší se zdá zapojení veřejných prostor a institucí (knihovny, nádraží, kostely…). Dále by se mohli zapojit libovolní příznivci putujících matek. Některé MamaPointy by mohly být samoobslužné (např. truhla na kód u hájovny).
Systém a financování MamaTrails
MamaTrails by měly vlastní aplikaci. V ní by byly zaneseny MamaPointy a skrz ni by se registrovali uživatelé (putující matky), případně ti, kteří by u cesty chtěli nabízet své služby (např. hodina využití mé zahrady s bazénem za 80 Kč). Uživatelé by platili buď časové (např. půl roku/2000 Kč), kilometrové (např. 10 km/100 Kč), nebo jednorázové členství (např. trasa Praha – Prčice/800 Kč), pročež by měli přístup k příslušným MamaPointům a k mapám ukazujícím další možnosti na cestě. Výnosy z členství by pokrývaly náklady na údržbu MamaPointů (svoz a praní oblečení, převoz odrážedel zpět z místa B do místa A apod. – o to by se v každé místní oblasti staral správce s akčním rádiem třeba 30 km) a mírný profit pro zakladatele platformy.
Přesah
Systém by dále mohl podpořit lokální podnikavce, kteří by na odlehlých MamaTrailích stezkách nabízeli třeba na své zahradě jen chvíli spočinutí ve stínu lípy s džbánkem bezové limonády nebo večerní táborák s opékáním trdel na klacku. Zároveň by tak podporoval setkávání aktivních matek a snižoval jejich frustraci z nemožnosti vyrazit pohodlně na túru. Navíc myslím, že tenhle koncept zatím nikde nefunguje – kdyby se osvědčil a Česko by se stalo v oblasti přívětivých pěších tras pro rodiče s malými dětmi zemí zaslíbenou, mohlo by to přilákat i zahraniční rodinné poutníky.
MamaTrails, já a vy
Proč jsem tenhle nápad zatím nezkusila převést z papíru do světa? Třeba proto, že tvorba aplikace je pro mě při mém technickém talentu projektem představitelným asi tak jako výroba ponorky. Také proto, že investovat můžu nadšení a nápady, ale čas a peníze jsou komodity, které mám zatím chytře diverzifikovaně uložené někde mezi hřištěm a zmrzlinou. Takže. Chybí vám s dětmi putování nalehko? Založte MamaTrails a jsem vaší jistotou v podobě prvního zákazníka! Nebo máte snad něco lepšího na práci?
