Co přesně znamenají nedávné úspěchy Ukrajinců u Bachmutu?

V posledních několika dnech jsme svědky toho, jak ukrajinské síly v oblasti kolem města Bachmut, především severně od něj, relativně efektivně a rychle obsazují území, které dlouhou dobu ovládal jejich protivník.

Co to přesně znamená? Hroutí se ruská obrana v oblasti, jak tvrdí šéf wagnerovců Sergej Prigožin ve svých stále teatrálnějších videích? Rozhodlo se ukrajinské velení zahájit svou ofenzívu přímo v místě největší koncentrace ruských sil?

Názorů se objevilo v poslední době hodně. Já bych rád v následujícím textu představil jeden z těch zajímavějších, na který jsem narazil. Jeho autorem je bývalý generálmajor australské armády Mick Ryan. Jeho blog na Substacku nazvaný Futura Doctrina se od začátku masivní ruské invaze pravidelně věnuje právě dění na ukrajinské frontě. Někdy může být pro laika poměrně nepřístupný, v textu ze 13. května ovšem poměrně jasně a zřetelně přibližuje, jak situaci kolem Bachmutu vidí profesionální voják se zkušenostmi z nejvyšších pater velení. A co bychom tedy z událostí posledních dní (ne)měli vyvozovat i my ostatní.

O Bachmut a okolí se bojuje již téměř rok. Malé město s minimální strategickou hodnotou díky několika návštěvám ukrajinského prezidenta získalo vysokou politickou cenu. A ještě ji zvýšilo to, že jde v podstatě jedinou oblast, kde uspěchaná a špatně koncipovaná ruská ofenzíva ze zimy 2022/23 mohla vést alespoň k nějakému úspěchu.

Konečně si Bachmut získal pozornost i proto, že to bylo místo divácky vděčného střetu wagnerovců (a především jejich šéfa Prigožina) s ruskou armádou (respektive s jejím vedením reprezentovaným ministrem obrany Sergejem Šojgu).

V důsledku tak v celé operaci bylo nasazeno mnohem více sil, než by z čistě vojenského pohledu bylo zapotřebí.

Ukrajinské útoky z posledních dní, které ke 13. květnu vedly k osvobození zhruba 17 kilometrů čtverečních ukrajinského území, patří k nejvýznamnějším změnám v této oblasti v roce 2023. Vzhledem k tomu, že podle zpráv se do operací zapojilo přibližně 1000 ukrajinských vojáků a 40 tanků, je pravděpodobné, že bitvy se účastnilo několik bojových jednotek, nebo dokonce celá ukrajinská brigáda. Samozřejmě bylo nasazeno i i dělostřelectvo, prostředky pro vedení elektronického boje a další podporné síly.

Ale co přesně události posledních dní znamenají?

Podle Ryana existuje několik vysvětlení nedávných ukrajinských úspěchů.

Jedno z možných vysvětlení událostí posledních několika dní je, že jde prostě o malou ofenzívu, která má jen a pouze vylepšit postavení ukrajinských jednotek kolem Bachmutu.

Ukrajinci podle Ryana v průběhu celé války prokázali, že se umí učit se a využívat vhodných příležitosti – a to mnohem lépe než Rusové. Nedávných zisků podle něj bylo možné nepochybně dosáhnout jen díky bystrému taktickému úsudku ukrajinských velitelů v této oblasti. Ti pravděpodobně v posledních dnech (nebo dokonce týdnech) identifikovali slabiny ruských sil v tomto prostoru a vybrali optimální čas k úderu.

Domněnce, že se jedná pouze o lokální protiútok, nahrává i to, že severní ukrajinský útok nebyl doprovázen dalšími rozsáhlými útoky v jiných sektorech města. I když ruští blogeři hlásili útoky ukrajinských jednotek směrem na Chromove (3 km západně od Bachmutu) a 3. brigáda zaútočila jižně od Bachmutu, Ryan si nemyslí, že by to byl doklad nějaké větší operace.

Slovo kulminace se v posledních týdnech v souvislosti s ukrajinskou válkou objevuje dosti často. Vojenská věda definuje kulminaci jako „okamžik, kdy pokračování v útoku již není možné a síly musí zvážit návrat do obranného postavení nebo pokus o operační pauzu“.

Již delší dobu, nejméně několik týdnů, řada pozorovatelů upozorňuje, že ruská zimní ofenzíva je u konce s dechem – tedy kulminuje (médii hojně citovaný think-tank ISW používal to slovo tak často, že se za to stal terčem posměšků ze strany jiných analytiků i jen „twitterových generálů“).

Mimochodem, v této souvislosti stojí za zaznamenání Ryanova připomínka, že ruská zimní ofenzíva, která proběhla pod vedením Valerije Gerasimova, který se stal od ledna letošního roku (v podstatě znovu) vrchním velitelem ruských sil na Ukrajině. Stejný velitel se do značné míry podepsal i pod původní plán ruské „bleskové invaze“ na začátku války, který tak krvavě selhal. I zimní operace nesla v některých ohledech podobné rysy, připomíná Ryan – například to, že spoléhala na 4-5 různých směrů útoků, z nichž žádný není rozhodující.

Ani úvodní operace války, ani ta zimní nepřinesla ruské armáda rozhodující vítězství. Obě navíc stály Rusko obrovské množství živé síly a materiálu, které by teď potřebovalo k udržení těch částí Ukrajiny, které se obsadit podařilo.

Jsou tedy ruské ztráty severně od Bachmutu prvními známkami toho, že ruské síly v této oblasti kulminovaly a nejsou schopny pokračovat v útoku? Podle Ryana je to možné, ale ne jisté. A to i proto, že ve stejné době, kdy se ruské síly na sever v okolí města stahovaly ze svých pozic, pokračovaly v malých v útocích v centrální a západní část Bachmutu. Podle ruských i ukrajinských zdrojů je v centru města iniciativa spíše na straně ruských sil, které zatím neustávají v tlaku.

Příklad ukrajinského zdroje, který ukazuje, že v centru Bachmutu ruské útoky pokračovaly:

Ruský „šturm“ se tedy možná blíží ke konci, ruské síly ale ještě nejsou zcela „bezzubé“. Podle Ryana je ovšem pravděpodobné, že útoky už budou pouze lokální a z celkového pohledu ruská východní ofenzíva už „kulminovala“.

„Kdybych dostal dolar pokaždé, když se mě někdo zeptá, kde a kdy začíná ukrajinská protiofenzíva, už bych žil někde na soukromém ostrově!“ píše Ryan ve svém textu.

Podle něj ale v tuto chvíli nelze o očekávaném ukrajinském útoku říci téměř nic. Jen to, že k němu dojde někde na Ukrajině, pravděpodobně na více místech, a že nás (a Rusy) pravděpodobně tak či onak překvapí.

Ve skutečnosti podle australského vojáka pouze zpětně plně pochopíme, kdy skutečně začala „přípravná fáze“ ofenzivních operací a kdy začal hlavní útok. Strategické plánování a příprava začaly podle něj určitě už v roce 2022. Vrchní velitel generál Zalužnyj zcela jasně oznámil nadcházející ofenzivy, když v rozhovoru pro The Economist v prosinci 2022 řekl: „Ať mi vojáci v zákopech prominou, důležitější je věnovat se hromadění sil pro delší a těžší boje, které mohou začít příští rok.“

Takže přes všechny zprávy o úderech a „přípravných operacích“ Ukrajinci podle Ryana přípravy na ofenzívu provádějí už nejméně půl roku. Jejich součástí toho je pravděpodobně masivní zpravodajská a mediální operace, která má zajistit, aby ruská armáda dopředu nedokázala určit, kam by se mohlo hlavní ukrajinské úsilí napnout a kdy přijde.

Ryan si tedy myslí, že skutečná ukrajinská ofenziva tedy ještě spíše nezačala. Bitva o Bachmut je ovšem pochopitelně klíčovým prvkem ukrajinských příprav, protože připoutala ruskou pozornost a síly, které mohly být využity rozumněji jinde.

Poslední a možná související poznámka k nadcházející ukrajinské ofenzivě. V uplynulých dnech prezident Zelenskyj zveřejnil dva v kontextu jeho běžné produkce poměrně nezvyklé tweety. Mohl by být předzvěstí nějaké významné události – anebo také ne.

Ryan na základě svých zkušeností a nepochybně i studia dějin souhrnně řečeno připomíná, že z celku válečných událostí vidíme vždy jen část. Válka na Ukrajině se v tomto ohledu nijak neliší od jiných konfliktů v historii. A to bez ohledu na to, kolik informací díky dnešním technologiím o dění na bojišti máme. I přes to velká část válečného dění zůstává skryta pověstnou „mlhou“. To, že máme k dispozici velké množství informací, nutně neznamená, že přesně víme, co se skutečně děje.

Vytvořit si jasný názor na události posledních dní je tedy obtížné. Ryanův odhad je, že v okolí Bachmutu se odehrály lokální protiútoky. Které se ovšem odehrávají na pozadí závěrečných příprav pro nadcházející ukrajinskou ofenzívou.

Alespoň nějaké závěry se podle něj udělat dají.

Za prvé, útoky na sever od Bachmutu provedly mechanizované jednotky, které používaly alespoň do určité míry taktiku kombinovaných sil, tedy úzké spolupráce různých druhů zbraní. Poznatky z těchto operací by mohly poskytnout užitečné poznatky ukrajinským vojákům a velitelům, kteří se cvičí a připravují na nadcházející ofenzívu. A mohla by také poskytnout morální vzpruhu ukrajinským silám nejen v Bachmutu.

Zadruhé by tyto boje mohly poskytnout nové poznatky o morálce a schopnostech ruské armády – a to znovu nejen kolem Bachmutu. Zprávy o tom, že „wagnerovci“ stříleli na ustupující ruské jednotky se rychle šíří mezi mužstvem obou stran (i když možná nejsou pravdivé). Ruskou morálku podobné zvěsti těžko posílí; je spíše pravděpodobné, že pouze zhorší kooperaci mezi různými složkami ruských sil.

Zatřetí, útoky severně od Bachmutu (a útoky v dalších oblastech) svědčí o tom, že tamní ukrajinští velitelé cítí ruskou slabost. Zřejmě jsou přesvědčeni, že ruské síly už jsou do velké míry vyčerpány. Vojenská pozice ruských jednotek na východní frontě je tedy možná křehčí, než si myslíme.

Především je podle Ryana díky útokům jisté jedno: Ukrajinci jsou připraveni k boji. „A pokud projeví stejnou kreativitu, odhodlání, vůdčí schopnosti a cílevědomost jako v průběhu celé války, budou mít Rusové obrovské problémy,“ končí bývalý australský velitel.