Článek
Ruské síly v posledních dnech pokračovaly ve svých útocích na Kyjev a snažily se překonat jeho protivzdušnou obranu. Velkou pozornost si získal úder z noci ze 16. na 17. května, kdy nasadily osmnáct střel vypuštěných z různých směrů, s různou rychlostí a různými profily letu, které všechny přiletěly k cíli koordinovaně, tedy s malým časovým rozestupem. Cílem přitom patrně byl jeden nebo oba systémy Patriot bránící ukrajinské hlavní město.
UAF uvádí, že bylo vypuštěno a sestřeleno šest Kinžálů, devět střel s plochou dráhou Kalibr a tři rakety systémů S-300 nebo S-400, plus několik „kamikadze“ dronů. Rusko se zcela zjevně pokusilo zahltit ukrajinské Patrioty a další obranné systémy promyšleným a soustředěným útokem.
Ukrajinské velení tvrdilo, že všechny přilétající střely, včetně šesti moderní typů Kinžál, byly sestřeleny. Z Ukrajiny i z americké administrativy přišly také informace, že některé části systému Patriot byly lehce poškozeny a bude je možné opravit na místě. Ruské ministerstvo obrany zase po útoku tvrdilo, že zničilo ústřední část systému – radar – a pět odpalovacích zařízení (jednotlivé části systému stojí od sebe odděleně především právě proto, aby se nedaly zničit jedním zásahem).
Ať byly výsledky jakékoliv, šlo o již osmý útok na město během května. O 24 hodin později, v noci ze 17. na 18. května následoval další útok, který kromě ukrajinského hlavního města mířil i na Oděsu. Ukrajinský generální štáb uvedl, že tentokrát obrana zasáhla 29 ze 30 přilétajících střel. Kinžály mezi nimi tentokrát nebyly, velkou část přilétající ruské munici tvořily starší střely s plochou dráhou letu Ch-101. Proti těm mohou úspěšně zasáhnou i starší systémy, které tvořily páteř ukrajinské PVO (protivzdušné obrany) od začátku války.
Může se zdát, že pokus o další útok horšími střelami nedává žádný smysl. Ale tak to úplně není. Když Rusko střílí na města a protivzdušnou obranu Kyjeva, jednoduše řečeno to znamená chce Ukrajinu donutit, aby si vybrala, co bude chránit: města nebo vojenské objekty. To není nic nového, bylo to celkem jasné už z prvních úderů.
Navíc, ve vzdušné válce na Ukrajině nejde pouze o úspěšnost zásahů, ale také o výdrž. Ruské střely se zatím proti západním systémům, které stráží Kyjev, příliš neosvědčily, další útoky ovšem vyčerpávají zásoby munice. A protože ukrajinské letectvo se ruskému postavit přímo nemůže, vyčerpání ukrajinské obrany by válečné nebe do značné míry otevřelo ruským bombardérům a stíhačům.
Přitom díky únikům amerických dokumentů dobře víme, že dodávky protivzdušných střel pro Ukrajinu jsou dlouhotrvající a přetrvávající problém, se kterým se vojenské špičky potýkají nejméně několik měsíců (a mnohem spíše podstatně déle).
Doplňování zásob střel pro sovětské systémy je problematické. Jejich hlavním výrobcem je Rusko. Dodávky západních systémů pomohou, ovšem po desetiletích míru a klesajících výdajů na obranu jich ani západní armády nemají nazbyt. A doplnit je není vůbec levné.
Salva za stovky milionů
Extrémním případem jsou střely Patriot, které zřejmě dokázaly zastavit už nejméně dva útoky „nezastavitelných“ střel Kinžál, které se někdy označují jako hypersonické (hypersonické jsou rychlostí nad pětinásobek rychlosti zvuku). Což je trochu zavádějící, hypersonickou rychlostí se pohybuje celá řada střel. Kinžál a další podobné zbraně mají být schopné v této rychlosti alespoň do jisté míry manévrovat, a tak se vyhnout protiopatřením.
Proti podobným hrozbám má pomoci verze Patriotů nazvaná PAC-3, která obsahuje menší a rychlejší střely než předchozí PAC-2. Vypouštěné střely mají přímo narazit do cíle, a tak ho zničit.
Ukrajina zjevně tyto střely má k dispozici, ukazují zcela jasně jejich zbytky vyfocené na ulicích Kyjeva. Nevíme přesně, kolik jich třeba během zmíněného útoku ze 16. na 17. května, záběry z kamer ve městě ovšem naznačují, že to mohly být až desítky.
To byla zřejmě nejintenzivnější využití tohoto systému v jeho dosavadní historii. Pro srovnání, armáda Spojených států, která má prakticky téměř neomezený rozpočet, pořizuje v průměru 100-250 kusů ročně těchto střel ročně, upozornil na Twitteru vojenský bloger a analytik John Hawkes.
Počty střel pro systém Patriot nasmlouvaných v poslední dekádě pro americké ozbrojené síly
Nákupy to přitom nejsou vůbec levné. Cena za jednu střelu PAC-3 MSE (poslední verze, jiná se už nevyrábí) pro fiskální rok 2024 činí 5,3 milionů dolarů (tj. 100 milionů korun). Cena rok od roku z nejasných důvodů kolísá; v poslední dekádě se však pohybuje v průměru kolem 4,5 milionů dolarů.
Na cíl se přitom podobná munice obvykle odpaluje po dvou, aby se zvýšila pravděpodobnost zásahu. A zároveň to znamená, že nad Kyjevem daného dne nejspíše doslova „létaly miliardy“, aby město (i samotnou baterii Patriot) uchránily od ruského úderů. Jehož se mimochodem účastnily zbraně ještě s vyšší cenou, protože cena jednoho Kinžálu se podle veřejných zdrojů snad pohybuje někde kolem 10 milionů dolarů.
Je tedy otevřenou otázkou, koho vlastně velký raketový duel na Kyjevem vyšel dráž. I dlouholetý a podle některých až příliš přísný kritik systémů Patriot Jeffery Lewis dospěl k závěru, že situace pro Ukrajinu není na první pohled nevýhodná. Ceny ruských útoků jsou podle jeho propočtu vyšší než cena obrany – a to i přes to, kolik stojí střely pro Patriot. Na druhou stranu, všechny podobné „propočty“ jsou založeny na hodně neúplných údajích. Válčící strany nám přesné nedodají.
Odváží se?
V tomto ohledu tedy v souboji „Patrio vs. Kinžál“ půjde především o to, komu vzácný zdroj dojde prvnímu. Zatím není vůbec jasné, která strana je na tom vlastně lépe.
Moskva nepochybně nemá k dispozici neomezené zásoby střel, a to hlavně těch pokročilejších. Kdyby to bylo, třeba moderní a relativně osvědčené střely Iskander a od ní odvozené Kinžály bychom určitě v průběhu posledních měsíců vídali nad Ukrajinou častěji. Rusko by jistě našlo na Ukrajině spoustu cílů, jejichž zničení by mu pomohlo dosáhnout kýžených cílů.
Je také celkem jisté, že celosvětově je střel pro Patriot k dispozici nepochybně více než Kinžálů. Ovšem Rusko se nemusí bát jiné války, než kterou samo rozpoutalo. Spojené státy si chtějí nechat značné zásoby střel PAC-3 i pro případný střet s Čínou. Přitom výroba nových je omezená.
Není tedy jasné, jak si protivníci s tímto dilematem poradí. Rusko by se mohlo například pokusit vyčerpat zásoby Patriotů s použitém střel S-300 nebo S-400. To jsou zbraně určené primárně proti letícím cílům, mohou ovšem posloužit i jako protizemní, když se vystřelí obloukem (tj. po balistické dráze). Ukrajina ovšem před příchodem Patriotů neměla protivzdušné systémy, které by dokázaly takové střely zasáhnout.
Střely systémů S-300 a S-400 při tomto způsobu použití nejsou nijak sofistikované zbraně. Nálož je malá (jsou proti letadlům), navíc přesnost proti pozemním cílům malá (plus mínus několik desítek metrů i v tom nejlepším případě). Zasáhnout baterii Patriotů z Ruska či Běloruska (tj. řádově stovky kilometrů od Kyjeva) je tedy v praxi vyloučené.
To mimochodem znamená, že nasazení těchto střel proti cílům městě je tedy zároveň proti válečným konvencím. Vzhledem k nízké přesnosti jde totiž o „nerozlišující“ zbraň, která mnohem spíše trefí něco jiného než zamýšlený cíl. Baterie Patriotů přitom musí stát přímo v Kyjevě. Dosah je totiž pár desítek kilometrů, takže z jiného místa by město chránit nemohla.
Válka už ukázala, že Kreml je ochoten riskovat značné „vedlejší škody“, Kyjev ovšem nepřesnými balistickými střelami zatím nezasypal. Uvidíme, zda nedávné či budoucí úspěchy jeho „zázračné“ zbraně třeba nepovedou ke změně přístupu.
