Budoucnost veřejnoprávních médií. Vydáme se cestou Slovenska, nebo Finska?

Otázka zrušení koncesionářských poplatků se ve veřejném prostoru řeší již od voleb. Kritici, včetně současných opozičních stran, tvrdí, že by tento krok znamenal konec nezávislosti ČT a ČRo.

Návrhy vlády stojí především na dvou argumentech – zvýšení efektivity výběru poplatků (a s tím spojené ulehčení finanční zátěže občanů) a inspirace jinými evropskými zeměmi. Problematika neefektivity systému současnou vládu, a především hnutí ANO, nejspíše velmi trápí. Jedním z klíčových bodů programu je totiž také boj se šedou ekonomikou, od kterého si slibují příjmy v desítkách miliard.

Přechod od koncesionářských poplatků k jiným formám financování veřejnoprávních médií je v současné Evropě poměrně častý. Současný český systém poplatků funguje například v Německu, Rakousku, Itálii či Švýcarsku. Model financování ze státního rozpočtu naopak funguje například na Slovensku nebo ve Francii.

Právě tzv. „slovenské cesty“ se obává většina kritiků v ČR. Tam od roku 2023 probíhá oslabování nezávislosti veřejnoprávních médií, kterému kromě zrušení koncesionářských poplatků napomohlo také přijetí zákona o nahrazení RTVS novou STVR. Ač slovenští politici slibovali, že ze státního rozpočtu poputuje fixních 0,17 % HDP, hned o rok později se částka změnila na 0,12 % HDP.

Situace ve Francii je velmi specifická. Na rozdíl od Slovenska byl totiž přechod na financování veřejnoprávních médií ze státního rozpočtu pouze dočasný. Původně mělo toto opatření trvat jen do roku 2025; z důvodu probíhající veřejnoprávní reformy se ale způsob financování udržuje.

Model financování v Dánsku je rovněž založen na dotování z rozpočtu. Určitou formu nezávislosti zde ale garantují tzv. mediální dohody. V podstatě se jedná o smlouvy uzavřené napříč politickým spektrem, které zaručují veřejnoprávním médiím finanční jistotu. Politici se v těchto dohodách také shodují na oblastech, které by měla média pokrývat.

Další alternativou financování veřejnoprávních médií je vytvoření speciálního fondu fungujícího mimo rozpočet. Tento fond je dotován přímo z adresné daně občanů, obchází tak nízkou efektivitu a zaručuje určitou míru nezávislosti díky oddělení fondu od rozpočtu. Samozřejmě ani tento systém není neprůstřelný a existují mechanismy, kterými se dá zneužít. Kritici často poukazují na možnost státu ovlivnit příjmy speciálního fondu. Skandinávský model v nějaké podobě v současnosti funguje například ve Finsku nebo Švédsku.

Nynější ministr kultury Oto Klempíř již několikrát změnil svůj postoj vůči změně financování veřejnoprávních médií. Před volbami a těsně po schůzce s prezidentem Pavlem se nechal slyšet, že by koncesionářské poplatky nerušil. Po koaličních debatách připustil možnost kompromisu, tedy změny formy financování. Ve svých vyjádřeních nevyloučil ani výše uvedený skandinávský model.

Zrušení koncesionářských poplatků je prozatím plánováno k začátku roku 2027. Vláda dosud neoznámila, jakým způsobem model financování veřejnoprávních médií nahradí. Kritici, včetně současné opozice, varují před scénářem ze Slovenska, popřípadě Maďarska, a argumentují tím, že jsou tyto země nynějšímu premiérovi bližší než například Finsko či Dánsko. Andrej Babiš tato tvrzení odmítá.

Obavy ze ztráty nezávislosti mají také samotní zaměstnanci ČT a ČRo. 1 850 zaměstnanců podepsalo prohlášení, ve kterém své obavy vyjadřují. Mezi významné signatáře patří například šéfredaktor zpravodajství ČT Michal Kubal nebo moderátor ČT Daniel Stach. Ten se k problematice vyjádřil i na svém profilu na sociální síti X, kde mj. obhajuje důležitost Vědecké redakce ČT. „To, co děláme, by jinde než ve veřejnoprávním médiu nemohlo v takovém rozsahu a s takovým dopadem pro společnost vzniknout,“ míní Daniel Stach.