Článek
Minulý víkend jsem měl firemní večírek. Sešli jsme se spíš jako dobrá parta, než jako spolupracovníci. Za což jsem skutečně vděčný. Být v práci rád, to je opravdu štěstí. Večírek se vydařil, všichni se skvěle bavili a zase nás to více stmelilo. Jen mně zůstala pachuť hořkosti z příběhu, který jsem si vyslechl. Fotbal mám totiž opravdu rád. Jak už jsem psal v úvodu. Fandím od útlého dětství, kdy mě táta brával na zápasy okresního přeboru. Později jsme spolu chodili na Slávii.
Velkou část večera jsem si povídal se starším kolegou. Říkejme mu třeba Roman. A ten mi vyprávěl zajímavé zážitky z fotbalových zápasů svého syna. Nejvíc mě překvapil předposlední zápas loňské sezóny. Bavíme se tu o věkové kategorii staršího dorostu, tedy 17 až 19 let. Romanův syn hraje za Slaný, ve Středočeském kraji.
Jednalo se o zápas Slaný proti Rakovníku. Ten, podle Romanova vyprávění, měl být ovlivněný funkcionáři obou klubů. Slaný měl vyhrát a Rakovník prohrát. Během zápasu bylo slyšet několik pobouřených fanoušků SK Rakovník. Ti nejenže nastoupili bez pěti hráčů základní sestavy, dle nařízení jejich vlastního klubu, takže oslabení týmu bylo jasné. Stáli proti nim i všichni tři rozhodčí na hřišti. Přesto se podařilo Rakovníku remízovat a odsoudit tak Slaný k sestupu do nižší soutěže. Což bylo k nelibosti jak domácích tak i vedení SK Rakovník, kteří z remízy v těžkém oslabení neměli vůbec žádnou radost. Toto vyprávění mi hnulo žlučí, něco takového absolutně nepatří do žákovských soutěží. A jak mě to rozčílilo, tak jsem se rozhodl zjistit si více. Také proto, abych si ověřil, zda je Romanovo vyprávění podloženo fakty.
Po chvilce pátrání jsem zjistil, že v Rakovníku se již několikrát řešilo téma korupce rozhodčích a funkcionářů klubu. Nebylo by tedy nic divného, kdyby klub pokračoval ve stejném duchu dále. A tak mi jeho historka, přijde věrohodná. Ostatně, proč by lhal?
Tým jeho syna měl sice vyhrát, ale takhle o to mnozí nestojí. Ani rodiče a i hráči. Netvrdím , že všichni. Jistě se najdou tací, co chtějí jen výsledky a cesta k nim, je nezajímá.
Roman mi vysvětloval, že nejezdí se synem na fotbal proto, aby se tam učil, jak být špatný člověk a hrát špinavou hru. Každý správný rodič snad vede své dítě ke sportu proto, aby se tam něco naučilo. Jak spolupracovat s rozdílnými povahami spoluhráčů i protihráčů. Jak posílit tělo i ducha. Naučit se, co je autorita trenéra. Mít zdravý koníček a neflákat se. Možná si i najít přátele na celý život.
Po tomto rozhovoru u mě můj kolega stoupl na ceně. Nejenže mi o tom vyprávěl abych na toto téma napsal a dostalo se to do povědomí široké veřejnosti. Ale také vyjádřil svou nelibost s takovými praktikami u dětí a mládeže. S čímž se plně ztotožňuji.
A hned v úterý, po tomto večírku a přívalu takových informací, odstoupila Etická komise FAČR. Proč? Z jejího prohlášení je jasné, že boj s větrnými mlýny nemá smysl.
Jako známý rytíř don Quijote de la Mancha, z celosvětově známého renesančního románu. Bohužel, boj komise nebyl iluzí, jako v románu, ale pravdou. Přesto, že Romanu Berbrovi hrozilo sedmileté vězení a několika milionová pokuta, nestalo se tak. Vyvázl se směšným trestem. V zákulisí ale, prý každý věděl, jak to doopravdy bylo s ovlivňováním zápasů.
A tak si říkám, že ryba smrdí od hlavy a tak se není čemu divit, že takové neetické a nesportovní chování se děje na všech úrovních fotbalové úrovně v ČR.
