Článek
Hlavně se mi zhnusily ty řeči. O chlapáctví. O tom, že kdo nezplodí syna, není pravý chlap. Taky o tom, že ženská patří ke sporáku. A další takový misogynský kecy. Pardon za ty výrazy, ale tento rozhovor mě dost zvedl ze židle.
Úžas vystřídal údiv. A nakonec i trochu smutek. Údiv nad tím, co všechno dokáže vypustit se zcela vážnou tváří muž, o kterém jsem si donedávna myslel, že je vcelku inteligentní chlap. A docela fajn táta a manžel. Údiv nad tím, že dokáže říct, že se mu jeho žena zhnusila, když viděl jak rodí jejich druhorozené dítě. První nestihl. Smutek nad tím, jak dokáže takto mluvit na veřejnosti, bez ohledu na jeho ženu. Která, mimochodem, po dvou dětech vypadá stejně dobře, jako předtím. A ještě jednou, údiv nad tím, jak moc je omezený a zaspal asi dobu. Prostě macho.
Jak někteří z vás vědí, nedávno jsem psal, že se nám narodila holčička. Byl to ten nejkrásnější okamžik mého života. Žena, v mých očích, ještě víc stoupla. Jak to zvládla. Dlouhý a těžký porod. Vyvolávaný porod. Špatné kontrakce. Pak ještě špatné ozvy miminka. A ona, jako královna, s klidnou hlavou vše zvládla.
Žádné stěžování, žádná panika. Přesně, jak nás to učili na předporodním kurzu. Moje žena měla kontrakce 26 hodin. Přesto se usmívala, když se ta naše princezna konečně narodila.
A pak přijde oslava ve firmě. A přesto, že už otec jsem, dostal jsem rady co dělat před porodem. Beru to jako přípravu na nevyžádané rady, kterých jistě, přijde mnoho.
Teď se mi trochu ulevilo, že jsem se mohl podělit o tuto srážku s blbcem. Sdílená starost, poloviční starost. No ne?
