Článek
Od posledně (přidávám odkaz na článek), jsem se trošku uklidnil, tak se na tu situaci teď dokážu podívat jinýma očima. Asi i chápu to, že když jsme byli my děti, tolik peněz neměli a nemohli koupit vše, co chtěli nebo jsme si my přáli. Jen bych chtěl, aby z našeho dítěte nevyrostl rozmazlený a nevděčný jedinec, který nebude mít nikdy dost. Nakonec to ale nejsou dárky, co je to hlavní. Letos si naše hvězdička ještě nic pamatovat nebude. A věřím tomu, že ji bude hlavně zajímat balící papír a stužky než samotný obsah balíčku.
Tak jsme se s Emou, mojí ženou, rozhodli, že zavedeme pravidlo tří nebo čtyř dárků maximálně. Tři dárky jako ty, co dostal Ježíšek od tří králů. K myšlence čtyř dárků mě přivedl včera jeden příspěvek na instagramu. Bohužel si již nepamatuji kdo, ale pamatuji si co. Jeden dárek má být takový, co dítě chce. Druhý takový, co dítě potřebuje. Třetí má být něco na sebe a čtvrtý něco na čtení. Na tento systém je naše dcera stále malá. Je to miminko, ale do budoucna mi to připadá jako dobrý nápad.
Tři dárky od každého páru pro dítě. Jeden dárek pro nás jako rodiče. Stejně tak pro naše rodiče. Oba páry rádi cestují, ale na dovolenou nikdy nemají čas nebo je to moc drahé. Dostanou tedy pod stromeček poukaz do destinací, do kterých si přáli jet a ještě tam nebyli. A náš děda, ten dostane něco dobrého a něco na čtení.
Budeme slavit všichni dohromady, společně u nás v domě. My tři, děda, mí rodiče a Eminy rodiče. Tak si představte, kdyby každý nakoupil kopu dárků. Takhle bude mít maličká maximálně deset balíčků, což mi i tak přijde dost. Četl jsem o tom, jak se malé děti rychle přesytí a pak jsou nevrlé. Je toho na ně zkrátka moc. Hodně lidí, hodně vjemů. Tady platí obzvlášť přísloví, že všeho moc škodí.
Přál bych si, aby se naše vánoční svátky staly opět tou událostí, kde se hlavně všichni sejdeme. Společně a u jednoho stolu. Bez toho stresu ohledně hodnoty darů a aby toho nebylo málo a Mařka od vedle nás nepomluvila. Marušky mi snad odpustí ten výraz.
