Článek
Začalo to, už když byla malá. První vzpomínky, na ty zvláštní pocity strachu a studu, přišly s povinnou školní docházkou. Veronika šla o rok později. Vzrůstem byla i tak nejmenší ve třídě. I když byla o rok a půl starší než někteří spolužáci.
Rodiče si nerozuměli a rozvedli se, když jí bylo 8. Od té doby jakoby pro otce a jeho stranu rodiny, přestala existovat. Že se o to postarala matka sama, to se Veronika dozvěděla až po 25.narozeninách. Do té doby v sobě živila svíravé představy o tom, jak se na ni vlastní otec vykašlal. Že ji vůbec neměl a nemá rád. A babička taky ne.
Matka upnula veškerou svou pozornost na dceru a ta to schytala i za nezdárného otce. I za toho předchozího. Těžko říct, zda za to mohla čistě frustrace matky, že má dvě děti ale ani jednoho otce. Nebo k tomu přispěla i podoba dcery na otce. Každopádně se matka na své půvabné dceři mstila každým dnem víc a víc. Jednoho dne to už Veronika nevydržela a odešla. Od 15 let musela chodit na brigády, protože po ní matka vyžadovala peníze na domácnost. Veronika musela mít vlastní úklidové prostředky, stravu, oblečení, hygienické pomůcky. Jediné, co matce neplatila, byl nájem. A tak si řekla, že se odstěhuje. Ze života s mámou, neměla nic než utrpení a stres.
Matku netrápilo ani to, že dcera odešla v 17 letech z domova. A ani to, že nedostudovala střední školu, protože se musela sama živit. Ani ji nenapadlo, že by se k dceři chovala špatně.
Když bylo Veronice dvacet let, matka se jí zničehonic ozvala. Že by se přišla podívat, jak se dceři daří. Veronika se chtěla předvést, že to sama zvládla a pořád v koutku duše doufala, že to máma ocení. Což se ale nestalo. Takový člověk není schopen ocenění. Ten je schopen jen zlých slov a srážení ostatních.
Vzhledem k tomu, že Veronika měla jediný silný vztah s matkou a ta se k ní chovala dosti despoticky, logicky si hledala stejné partnery. Stejné přátele. V zaměstnání si nechala líbit stejné zacházení. Přitom to byla nejhezčí holka na škole. A to nepřeháním! Holky jí krásu a milou povahu záviděly. Kluci do ní byli zamilovaní. Nikdo z nás ale nevěděl, jak moc byla nešťastná a sama. Všichni jsme si nakonec domysleli, že je nafoukaná.
Jak moc jsme se mýlili? Úplně nejvíc!
I teď, ve třiceti, je to ustrašená holka, co se pořád točí v začarovanému kruhu špatných vztahů s despotickými muži. Bojí se změn. Bojí se toho, že ji nikdo nebude mít rád. Přesto, že cítí že to není správné, tak ve vztahu zůstává. Jako věrný pes, který miluje svého pána i když ho bije.
A tak má pořád pocity studu a strach. Z toho že zůstane sama, tak jako jí to matka nesčetněkrát vykřičela do hlavy. Strach z toho, že není dost dobrá, protože ji všichni opustili. A taky strach z toho, že se z tohoto bludného kruhu, nikdy nedostane.
Veronika dostala kontakt na skvělého terapeuta, tak doufám, že mu zavolá a ze svého vlastního zajetí se dostane!
