Článek
Vždy, když jsem potkal ženy s kočárkem, říkal jsem si, jak jsou asi šťastné. Že jsou pořád s někým, kdo je miluje. Dítě přece miluje svou mámu. Nějak už mě ale nenapadlo, že ta žena nemusí být stoprocentně šťastná. Přesto, že se usmívá. Že se směje na své dítě. Že v jeho přítomnosti cítí naprostou a bezpodmínečnou lásku. Přes všechny tyto pocity plné lásky a štěstí, její dny provázejí taky pocity beznaděje. Když třeba neví, co její uzlíček štěstí trápí.
A samoty. Samota je na rodičovské dovolené tak ubíjející. Žena, jež byla doposud zvyklá na nějaký pracovní a společenský život, je po porodu odsouzena k samotě s nemluvnětem. Pokud se nespřátelí s jinou maminkou, nebo její přítelkyně nejsou v očekávání či jim doma již neběhají ratolesti. V opačném případě je její těhotenství a následný porod testem jejích dosavadních přátelství.
Tak nějak se poslední dobou cítí moje žena. Má hodná, obětavá a vždy na všechny myslící Ema. Laskavějšího člověka těžko pohledat. Její empatie prozářila často den i těm, kteří měli nějaké osobní trable. Ona ale vždy věděla, co dotyčný potřebuje. Nějaký vnitřní kompas jí ukázal, co je třeba udělat, aby osoba v její blízkosti měla lepší náladu. Často jsem jí říkal, že ji mnozí zneužívají. Některé její kamarádky jsem nesnášel. Upřímně jsem byl rád, že se po narození naší dcery vytratily z jejího života. Její smutné pohledy na konci roku mě ale opravdu bolely.
Víte, Ema trpěla poporodní depresí a jednu dobu to nevypadalo dobře. Na toto téma chystám příspěvek. Jen jsem čekal, až bude z nejhoršího venku. Samota na rodičovské dovolené jejímu stavu ale opravdu neprospívá. A ty husy, co se nazývaly jejími kamarádkami, jí nenapsaly ani před Vánoci, ani po novém roce. Nevěděl jsem o tom do dnešního dne, ale Ema si vzala k srdci mé připomínky ohledně jejích kamarádek.
Začalo to tím, že se našly pouze čtyři z jejích kamarádek a kolegyň, co si udělaly hodinu a přišly se podívat na miminko a pogratulovat. Ostatní si během pěti měsíců života našeho potomka neudělaly ani půl hodinku. Zajímavé je, že když měly problémy ve vztahu či v práci, tak čas na telefonování nebo nahrání vztahu si udělaly. Ani jim nebylo hloupé chtít pouze radu a vyslechnutí, ale optání, jak se novopečená maminka má, to neproběhlo.
A tak se Ema rozhodla, že nebude obepisovat všechny, tak jako každý rok. Ani na Vánoce, ani na Nový rok. Jak už asi tušíte, vánočních či novoročních přání příliš nedorazilo. Dokonce ani jedna, co si nechala jeden čas i finančně vypomoct, když byla na dně. Ani tato osoba se neobtěžovala napsat krátkou zprávu.
Ano, smetí se vyneslo samo, ale její smutek je hmatatelný. Myslela si, že má opravdové kamarádky a v nejtěžších měsících jejího života se ukázalo, že nemá. Samozřejmě, má mě. Ženská parta jí ale chybí. A mně, jakožto milujícího partnera, to trápí.
Je mi to tak líto! Jsem vytočenej a naštvanej, že jim ani od plic nemůžu říct, co si o nich myslím. A tak jsem rád, za tenhle prostor, kde se můžu vypsat ze své frustrace. A pak být alespoň lepší posluchač.
Pro všechny osamělé rodiče. NEJSTE V TOM SAMI!
