Článek
Každý rok řešila dárky a vše kolem vánoc Ema. Moje drahá žena se vlastně pokaždé postarala o tu pravou vánoční pohodu. Letos jsem tuto starost, z mnoha důvodů o kterých jistě napíšu jindy, převzal já. Měl jsem nějaké vyřizování v Letňanech a tak jsem zajel na nákupy tam. Pro začátek jsem si zašel do Paula, na kávu a koupit pro Emu její oblíbený Eclair. Už v cukrárně jsem natrefil na dvojici kamarádek, na které jsem měl štěstí i po zbytek odpoledne.
Kam jsem se poděl, tam byly i ony. A tak jsem, i když s přestávkami a nechtěně, vyslechl v podstatě celý jejich rozhovor. Jedna ze zmíněných dam byla rozvedená a měla děti ve střídavé péči s exmanželem. Přiznám se, že mě nikdy nenapadlo nějak více přemýšlet o tom, jak to asi mají tito lidé ve vánoční čas. Až dnes a díky tomu, že jsem vlastně vyslechl stesky této maminky.
Proč a nač se to stalo, že se rodina rozpadla, to tady hodnotit opravdu nechci. Chtěl jsem se zamyslet nad touto situací z pozice dítěte. Jak jsem pochopil, děti jsou opravdu spravedlivě rozděleny mezi matku a otce. Bydlí v blízkosti dvou zastávek metra, takže vzdálenost by problém být neměla. Jenže otec dětí chce, jako každý rok, trávit svátky na horách. A chce aby děti byly s ním. Bude tam přece mnohem větší zábava, můžou lyžovat a sáňkovat. Pojedou taky děti od jeho přítelkyně a další přátelé s dětmi. Tento tatínek tlačí na to, aby děti jely s ním. Asi to i chápu, že chce aby bylo po jeho. Aby si to užil, jak chce on protože na takovou dovolenou určitě dře.
Největší problém ale je, že děti nechtějí jezdit na žádnou chatu. Chtějí být doma, půl dne být v pyžamu a koukat na pohádky. Je jim 8 a 9 let. Chtějí si hrát a cpát se cukrovím. Nechtějí mít řízený program. Toho mají dost ve škole. Nestojí o cestování o Štědrém dni a asi ani o ty dvě zastávky metrem, se nechtějí přesouvat od jednoho stromečku ke druhému.
Říkal jsem si, na co si stěžují. Budou mít hromadu dárků a dvoje Vánoce. Chata a lyžování? Paráda! Mámu jen pro sebe a Vánoce už před svátky! S tátou na dovolenou. To budou spolužáci koukat! O to ale, jak se zdá, tyto děti nestojí. Jak to jejich rodiče vyřeší, to netuším a asi se to nikdy nedozvím. Poslední, co jsem slyšel bylo, že ona maminka neví, jak to tomu tatínkovi říct. Aby se neurazil a pak si to nevybil na dětech, že jsou nevděčný smradi, jak je asi často nazýval.
Ale tak si říkám, jak tak procházím již vyzdobeným obchodním centrem, nešlo by to jinak? Nemohl by táta slevit ze svých nároků jezdit na chatu a říct si, že jsou děti ještě malé na celý týden na chatě. Nebo, nemohl by se domluvit s exmanželkou na Štědrý den společně? Aby děti mohly být v pyžamu a užít si sváteční pohody. Musí to být strašně těžké. Být rodič a toto řešit. I to, být dítě a muset cestovat v půlce dne od jednoho k druhému, aby to bylo spravedlivé.
Vánoce jsou přece o dětech, nebo ne?
