Článek
Tento fenomén dostal v angloamerickém světě trefný název „fur babies“ (chlupatá miminka) a v České republice, která patří k největším pejskařským velmocím na světě, zapouští kořeny čím dán dál hlouběji. Stále více mladých lidí dává přednost čtyřnohému mazlíčkovi před vlastním potomkem. Pes už není hlídačem u boudy ani obyčejným společníkem. Stal se plnohodnotným projekčním plátnem pro mateřské a otcovské city.
Proč k tomuto posunu dochází a jaká rizika to přináší nejen pro psychiku samotných majitelů, ale i pro zvířata a celou společnost?
Instantní rodičovství bez doživotního závazku
Důvody, proč mladá generace volí raději psa než dítě, jsou hluboce pragmatické a odrážejí dobu, ve které žijeme. Pořídit si dítě dnes znamená obrovskou finanční zátěž, ztrátu svobody minimálně na dvacet let a v neposlední řadě i strach z nejisté budoucnosti světa.
Pes nabízí dokonalou alternativu. Takzvané „rodičovství na zkoušku“ nebo rovnou jeho trvalou náhradu.
- Emoční uspokojení s minimem rizika – pes vás miluje bezpodmínečně. Neodmlouvá, neprochází pubertou, neodejde na vysokou školu a nebude vám vyčítat, že jste ho špatně vychovali.
- Flexibilita – když chcete odjet na víkend, psa dáte na hlídání nebo do hotelu mnohem snáze než batole.
- Finanční dostupnost – to nejdražší prémiové krmivo a veterinární péče vyjdou stále levněji než patnáct let financování dětských kroužků, oblečení a školních pomůcek.
Mladí lidé tak získávají pocit rodiny, aniž by museli opustit svou komfortní zónu a obětovat kariéru nebo osobní svobodu.
Když pes trpí pod tíhou lidských projekcí
Tento trend má však svou stinnou stránku, a tou první jsou paradoxně samotná zvířata. Polidšťování psů (antropomorfismus) dosahuje extrémních rozměrů. Psi spí v postelích, nosí botičky, slaví narozeniny s dorty pro lidi a navštěvují psí wellness centra.
„Největší medvědí služba, kterou můžete psovi udělat, je jednat s ním jako s člověkem. Pes nepotřebuje psychologa ani narozeninovou oslavu. Potřebuje jasná pravidla, smečku, pohyb a respekt k jeho zvířecí přirozenosti.“
Když zvířeti vnutíte roli lidského dítěte, často u něj vyvoláte těžké psychické poruchy. Psí „miminka“ masivně trpí separační úzkostí, protože je majitelé naučili na neustálou nezdravou fixaci. Jsou agresivní vůči ostatním psům, protože s nimi neumějí komunikovat, a jsou permanentně ve stresu, protože lidé od nich očekávají lidské reakce, kterých zvířecí mozek jednoduše není schopen.
Společnost osamělých ostrovů
Z celospolečenského hlediska je tento trend varovným signálem plíživé izolace a neschopnosti navazovat hluboké lidské vztahy. Vztah se psem je totiž bezpečný. Pes vás nezraní tak, jako vás může zranit partner nebo vlastní dítě. Nemusíte před ním dělat kompromisy, nemusíte se hádat, nemusíte měnit své egoistické návyky.
Zvykáme si na vztahy, které jsou snadné a jednostranné. Jenže lidská společnost nemůže dlouhodobě fungovat na bázi mezigenerační výměny mezi lidmi a šelmami. Pokud mladá generace rezignuje na výchovu dětí a nahradí je mazlíčky, zaděláváme si nejen na obrovský demografický problém a kolaps sociálního systému, ale i na krizi lidské blízkosti.
Pes je pes, dítě je dítě
Mít psa je skvělá věc. Dokáže člověka vytáhnout ven, naučit ho disciplíně a nabídnout čisté přátelství. Problém nastává v momentě, kdy se ze psa stane psychická berlička, která má zaplnit prázdnotu po chybějících lidských vazbách.
Měli bychom vrátit věci na své místo. Mějme své psy rádi, dopřejme jim ten nejlepší možný život, ale nezapomínejme jim nechat jejich psí duši. A hlavně, nezaměňujme štěkot za dětský pláč. Protože ani ten nejvěrnější pohled psích očí nedokáže nahradit náročnou, ale nenahraditelnou zkušenost, kterou přináší výchova nové lidské bytosti.
Jak se na fenomén „psích miminek“ díváte vy? Máte ve svém okolí páry, které otevřeně říkají, že jim pes jako náhrada dítěte stačí? Je to podle vás projev svobody a moderního životního stylu, nebo spíše smutný obrázek toho, jak se bojíme zodpovědnosti a lidských vztahů? Podělte se o své názory v komentářích.
