Článek
„Jen jsem si na chvilku odskočila do obchodu, abych koupila mléko. Když jsem se vrátila, děti měly celé pusy od čokolády a v ruce plechovky koly. A tchyně jen mávla rukou: ‚Aspoň jim chutnalo.‘ O hodinu později zvracely obě a svíjely se bolestí břicha.“
Šlo o naschvál nebo jen ústupek dětem?
„Říkala jsem jí to jasně – sladké už měly dost. Dneska dostaly zmrzlinu po obědě a kousek perníku po odpolední svačině. Ale moje tchyně má pocit, že čím víc cukru, tím víc radosti. A že zákaz od matky je vlastně jen výzva k tomu, aby udělala pravý opak,“ vypráví Alena, matka dvou malých dětí.
Na první pohled šlo o nevinnou babičkovskou „rozmazlovací akci“. Jenže výsledek? Děti během pár desítek minut snědly celé mléčné čokolády, zapily to slazenou kolou a tělo jim to vrátilo v plné síle. „Nejdřív začaly naříkat, že je bolí bříško. Pak jedna běžela zvracet a během chvíle i druhá. Plakaly, styděly se, bylo jim zle. A mě svíral vztek, ale i bezmoc,“ dodává Alena.
Když se matka snažila babičce situaci vysvětlit, setkala se s obvyklým: „Vždyť je to jen čokoláda. To je hned takové drama? To za nás bývalo normální. A nic se nám nestalo!“
Jenže stalo.
A i když by to nemusel být důvod k rozbití vztahů, je to přesně ten okamžik, kdy se rodiče ocitají v pasti mezi výchovou podle svých pravidel a nerespektováním těchto hranic ze strany prarodičů.
Proč babičky občas dělají pravý opak toho, co rodiče žádají?
Psychologové a rodinní terapeuti se shodují – většina prarodičů (a hlavně babiček) nemá zlé úmysly. Chtějí vnoučatům „dopřát“, chtějí být v jejich očích ti oblíbení. Někdy dokonce soutěží s rodiči o přízeň, a tak se uchylují k porušování jejich pravidel. Jenže tím značně podkopávají výchovu.
Často stojí za neshodami i generační rozdíly. Za doby jejich rodičovství nebyl cukr v takovém množství problém, o škodlivosti sladkých nápojů se příliš nemluvilo a výchova byla celkově volnější. Někdy mají prarodiče také tendenci vidět své děti (teď už dospělé rodiče, jako příliš přísné, přehnaně moderní a často si myslí, že když jsou na světě déle, jednoznačně toho ví víc. Místo vzájemného respektu tak volí ignoraci pravidel, se kterými se neztotožňují.
Některé babičky to naopak nemyslí zle. Snaží se jen „dohnat“ čas, který jim kdysi utíkal tak rychle. Vnoučata tak vnímají jako prostor, kde si mohou vynahradit okamžiky, které s vlastními dětmi nezažily, nebo které si s nimi v rámci striktní výchovy nemohly dovolit.
Ať už to je jakkoliv, výsledek je často stejný. Frustrovaný rodič a zmatené dítě.
Jak se s tím vypořádat? Když babička nerespektuje pravidla
Když jde o rodinné vztahy, nikdy to není snadné. Člověk nechce omezit kontakty s vlastním rodičem a často k němu nechce být příliš kritický. V případě, že jde o jeho děti, ale může dojít i ke konfliktům.
Jak si tedy nastavit pravidla a postavit se k podobné situaci?
1. Nastavte jasná pravidla a mluvte o důsledcích
Jde o zdraví, ne o nálady. Pokud dítě sní něco nevhodného a je mu špatně, ukažte to babičce bez obalu. Nefungují-li slova jako „nechci, aby jedly sladké“, pak zaberou „po sladkém zvrací a pláčou bolestí“. Fakta mluví hlasitěji než zákazy, stejně jako pohrůžky, že příště už děti na návštěvu nepřijdou, budou-li tady porušovat pravidla.
2. Nebojte se být důslední
Pokud babička odmítá vaše pravidla dodržovat, klidně zkraťte návštěvy nebo jasně řekněte, že s dětmi bude sama jen za předpokladu, že hranice bude respektovat. To není drzost, to je ochrana.
3. Dejte prostor, kde může babička „babičkovat“ bezpečně
Nabídněte alternativy – třeba společné pečení bez cukru, malování, hraní her, povídání. Vysvětlete, že láska k vnoučatům se neukazuje množstvím čokolády, ale tím, co pro ně člověk znamená. Poraďte babičkám, že mohou sladkosti vyměnit třeba za oblíbené dětské ovoce v podobě jahod nebo malin, a nabídnout dětem raději aktivity, než pojídání nezdravého jídla.
4. Udržujte klid a respekt, ale neustupujte
Spor mezi tchyní a snachou je klasika, ale není nutné ho živit emocemi. Zůstaňte klidní, ale pevní. Děti vás sledují – a učí se, jak si stát za svým a zároveň s úctou řešit konflikty. Máte-li nějaký závažnější problém, řešte jej v soukromí. Pokud se do konfliktu dostanete před dětmi, může to pak tchyně za vašimi zády obrátit proti vám.
Vztahy se dají opravit. Ale děti máme jen jedny.
Alenina situace není ojedinělá – podobný příběh má tisíce matek. A právě proto je důležité o těchto věcech mluvit. Není to o „zakazování babiček“, ale o tom, že rodiče nesou odpovědnost za zdraví a pohodu svých dětí. A ta odpovědnost má mít přednost před rozmazlováním.
„Po té zkušenosti jsme si s tchyní sedly a já jí ukázala, co dětem přesně bylo. Nezlobila jsem se, ale byla jsem pevná. A světe div se – od té doby se snaží víc naslouchat. Ne vždy, ale posun tam je,“ říká Alena.
Nejde o dokonalost, ale o ochotu. A tu může mít i ta nejtvrdohlavější babička – když pochopí, že jde o něco víc než o čokoládu.
