Článek
Léta po první světové válce byla ve Velké Británii dobou společenských otřesů. Za fasádou viktoriánské slušnosti a tuhé morálky kypěly tabuizované vztahy a skryté vášně. Společenské normy tvrdě odsuzovaly nemanželské těhotenství, což nutilo mnohé ženy i muže k zoufalým krokům ve snaze utajit vztahy, které neměly vyjít na světlo.
Dějištěm tohoto příběhu se stala opuštěná, rozlehlá oblast dun a plážových chatek zvaná The Crumbles nedaleko přímořského letoviska Eastbourne. Toto místo již v roce 1920 získalo nechvalnou pověst kvůli brutální vraždě sedmnáctileté Irene Munro. V roce 1924 se však The Crumbles staly synonymem pro chladnokrevný zločin, který svou zvráceností přepsal učebnice forenzní kriminalistiky. Připravte se na mrazivý příběh důvěry a zrady, v jehož centru stál muž, jenž věřil, že může spáchat dokonalý zločin, a žena, jejíž osud symbolizoval krutost tehdejšího společenského tlaku.
Tajný románek, který neměl vyjít na světlo
Patrick Herbert Mahon se narodil v Liverpoolu v roce 1890 do slušné, katolické rodiny. Navzdory skandálu z mládí (v témže roce, kdy se oženil, byl zatčen za vloupání do domu duchovního) se dokázal etablovat jako obchodní cestující s bezchybným vystupováním. Byl to šarmantní, zdánlivě spořádaný muž, ženatý se svou školní láskou Jessie, se kterou měl dvě děti. Jeho profesní dráha mu však poskytovala dokonalé krytí pro vedení dvojího života.
Jeho milenkou se stala Emily Beilby Kaye, třicetiosmiletá žena, která pracovala ve stejné obchodní firmě, kde Mahon působil. Emily byla inteligentní, nezávislá a schopná žena, toužící po lásce a stabilním vztahu. Jejich románek brzy přerostl v hlubokou, avšak tajnou lásku, protkanou společnými cestami a pobyty v hotelech, financovanými z Mahonových úspor a zpronevěr.
Klíčovým momentem se stalo zjištění, že Emily otěhotněla. Zaskočená a pod tíhou tehdejších společenských norem, začala Emily naléhat na Mahona, aby splnil své sliby a opustil manželku. Mahon, s představou rozvodu, skandálu a ztráty společenské prestiže, dělal vše proto, aby Emily uklidnil. Sliboval nový začátek, společnou budoucnost v Austrálii. Ve skutečnosti však v jeho mysli dozrával plán, jak se své milenky a hrozícího skandálu zbavit jednou provždy.
Cesta na pobřeží a plán, který měl skrýt pravdu
V dubnu 1924 si Mahon pronajal malý, opuštěný plážový domek, který se nacházel v izolované části The Crumbles, známý jako „The Crumbles bungalow“. Ten představoval dokonalé, nenápadné místo, kam se dalo zmizet před světem.
Emily, oslepená láskou a nadějí, věřila, že se jedná o jejich „hnízdečko lásky“ a nový start. Přijela s veškerým svým majetkem, včetně nových šatů a kufrů, v očekávání společné budoucnosti. Mahon jí předložil klam a během romantického pobytu na pobřeží se napětí stupňovalo. Zdroje se rozcházejí v přesné chronologii posledních dnů, avšak Mahonovo chování se rychle změnilo z láskyplného na chladné a odmítavé.
Patrně 14. dubna 1924 došlo v domku k osudové hádce. Mahon se později u soudu snažil tvrdit, že Emily zemřela během potyčky. Ať už byl bezprostřední motiv jakýkoli, konečný čin byl chladnokrevný a úmyslný. Mahon Emily Kaye uškrtil.
Brutální likvidace, která šokovala i zkušené kriminalisty
Poté, co Mahon svou milenku zabil, začal realizovat neuvěřitelně hrůzný plán na likvidaci těla, inspirovaný zřejmě metodami francouzského sériového vraha Henriho Désiré Landrua. Po dobu několika dní se Mahon snažil skrýt svůj zločin pomocí děsivé improvizace. Tělo rozřezal pomocí sekáčku na maso, který si předtím zakoupil. Snažil se části těla zničit vařením v kotli a spalováním v krbu a kamnech. Tento proces byl tak amatérský a neúspěšný, že zanechal stopy po celém domě.
Zbytky těla, svalové tkáně a kostní fragmenty zabalil do kufrů, kloboukových krabic a dokonce do plechovek na sušenky. Mahon neopustil domek ani po hrůzném činu. Zdroje uvádějí, že klidně pokračoval ve vaření, jedl, četl noviny a dokonce hostil svého obchodního kamaráda, který o Mahonově strašlivém tajemství neměl tušení.
Tato brutalita šokovala i otrlé policisty, zejména když byly objeveny klíčové fragmenty. Zejména pánevní kosti, které později forenzní patologové použili jako důkaz pro potvrzení, že Emily byla těhotná. Mahon se zkrátka pokusil zničit každou stopu existence Emily Kaye, jejího dítěte i jejich vztahu.
Dobový článek z novin The Argus (Melbourne, Vic. : 1848 - 1957)
Chyba, která Mahona usvědčila
Patrick Mahon se dopustil nepromyšlené chyby, která byla pro celý případ klíčová. Dne 2. května 1924 si nechal na nádraží Waterloo v Londýně uschovat velký kufr, v němž byly ukryty některé části těla Emily Kaye.
Osud to zařídil tak, že Mahonova podezřívavá manželka Jessie Mahonová našla v jeho obleku stvrzenku od úschovny zavazadel a dala ji známému, bývalému policistovi. Ten, tuše, že Mahon vedl tajný život, informoval policii.
Policie na Mahona čekala, když si přišel kufr vyzvednout. Po Mahonově zatčení se potvrdilo nejhorší: v kufru, který měl Mahon v úmyslu zřejmě vyhodit z jedoucího vlaku, byly nalezeny nejen stopy krve, ale i lidské maso a sekáček na maso. Mahon se nakonec zhroutil a policii nasměroval do „The Crumbles bungalow“ v Eastbourne.
Mahon u soudu trval na tom, že se jednalo o nešťastnou nehodu, a snažil se ospravedlnit svůj čin panikou a strachem. Jeho obhajoba, citovaná i v dobovém tisku (dostupném na Trove.au), zněla:
„Odcházela ze dveří a já jsem šel za ní, abych se ji pokusil zastavit. Otočila se a zvedla ruce, aby mě odstrčila, a my jsme spadli na podlahu, přičemž ona narazila hlavou o uhlák a já jsem se jí držel za krk.“
V domku se odehrál průlom, který psal dějiny kriminalistiky. V čele vyšetřování stál Sir Bernard Spilsbury, tehdejší nejuznávanější britský forenzní patolog, známý jako „koroner králů“.
Spilsbury na základě fragmentů, nalezených v krabicích, plechovkách a rozptýlených po celém domě, provedl titánskou práci: rekonstrukci těla ze stovek fragmentů. Jeho precizní a vědecky podložená svědectví se stala rozhodujícími důkazy u soudu, neboť Mahonovu obhajobu bezpečně vyvrátila:
„Svědectví Dr. Spilsburyho bylo zcela usvědčující. Provedl důkaz, že zlomenina lebky byla způsobena násilím aplikovaným před smrtí, a že smrt nastala v důsledku udušení, a nikoli pádem, jak obviněný tvrdil.“ (Trove.au)
Spilsburyho expertiza tak potvrdila úmyslný útok, udušení, a důkaz těhotenství.
Proces, který psal dějiny kriminalistiky
Soudní proces s Patrickem Mahonem, který začal v červenci 1924, spustil mediální šílenství. Detailní tiskové zprávy o hrůzných nálezech a Spilsburyho práci šokovaly veřejnost. Lidé sledovali proces jako divadelní hru, fascinováni jak chladnokrevností obžalovaného, tak vědeckými metodami použitými k jeho usvědčení.
Mahon se u soudu choval klidně, chladně a bez zjevné lítosti. Jeho obhajoba byla rozcupována na kusy dr. Spilsburym, jehož precizní a neochvějná expertiza byla pro porotu neoddiskutovatelná.
Verdikt zněl vinen. Patrick Mahon byl odsouzen k trestu smrti oběšením a popraven ve Wandsworth Prison 3. září 1924.
Případ Mahon vs. Koruna zásadně přispěl k modernizaci britského policejního vyšetřování. Během průzkumu místa činu v domku na The Crumbles byli policisté nuceni sbírat fragmenty holýma rukama. V důsledku tohoto případu se stalo standardem používání gumových rukavic a zavedení „murder bag“ (sady na sběr stop) na místa činu, což vedlo k daleko preciznějšímu a systematickému přístupu ke sběru důkazů a stop.
Temný odkaz The Crumbles
Oblast The Crumbles se stala místem s trvale temným odkazem. Již před vraždou Emily Kaye byla spojována s násilím (vražda Irene Munro v roce 1920) a tragédiemi. Po roce 1924 se stala v podstatě synonymem pro hrůzu, přitahujíc zvědavce a milovníky tajemna.
Trvalý otisk případu v britské kriminalistice a kultuře je nepopiratelný. Spilsburyho práce v tomto případu je dodnes přednášena na policejních akademiích jako ukázka forenzní metodiky. Případ Mahona a Kaye ukázal, jakou moc má precizní věda v boji proti zločinu.
Osobní tragédií je, že osud Emily Kaye a jejího nenarozeného dítěte byl výsledkem společenského tlaku a nutnosti utajit vztah. Byla to Emily, kdo ve finále zaplatil za Mahonovy lži a zbabělost tu nejvyšší cenu.
