Článek
Když se řekne Tomáš Garrigue Masaryk, většina z nás si vybaví energického prezidenta na koni, usměvavého „tatíčka“ národa nebo státníka, který dokázal získat podporu pro vznik samostatného Československa. Jenže poslední kapitola jeho života byla úplně jiná. Muž, který celý život působil neobyčejně vitálně, se během několika let proměnil v nemocného starce, jehož tělo i mysl postupně opouštěly síly.
O jeho zdravotním stavu se tehdy veřejně příliš nemluvilo. O to více dnes přitahují pozornost vzpomínky lidí z jeho okolí i historické dokumenty.
Zlom přišel po mozkové mrtvici
Masarykovi bylo už přes osmdesát let, když se začaly naplno projevovat zdravotní obtíže. V roce 1934 prodělal mozkovou mrtvici, po níž už nikdy nebyl v takové kondici jako dříve.
Nejbližší spolupracovníci popisovali, že se rychle unavil, potřeboval více odpočinku a stále obtížněji zvládal náročný program prezidenta republiky. Přibývaly chvíle, kdy se hůře soustředil nebo si nedokázal vybavit některé informace. Podle dnešních lékařských poznatků mohou být právě takové obtíže typickým následkem cévního poškození mozku po mozkové příhodě.
Historici ale zároveň upozorňují, že zpětně nelze s jistotou potvrdit diagnózu demence. Přesnější je hovořit o závažných následcích opakovaných mozkových příhod, které ovlivnily jeho fyzické i duševní schopnosti.
Prezident, který poznal vlastní hranice
Na rozdíl od mnoha jiných státníků si Masaryk uvědomoval, že funkci prezidenta už nemůže vykonávat naplno. V prosinci 1935 proto abdikoval.
Nebylo to politické rozhodnutí, ale rozhodnutí člověka, který nechtěl předstírat, že zvládá něco, na co už nestačí. Právě tato sebereflexe bývá historiky často zmiňována jako jeden z důvodů, proč si Masaryk získal tak mimořádný respekt.
Po abdikaci se stáhl do Lán, kde trávil většinu času v péči rodiny, lékařů a nejbližších spolupracovníků.
Vzpomínky mluví o zmatenosti i mlčení
Lidé, kteří s Masarykem v posledních měsících života přicházeli do styku, popisovali, že měl období, kdy byl duchem přítomný a dokázal krátce hovořit. Jindy ale působil zmateně, komunikoval jen velmi omezeně nebo dlouhé hodiny mlčel.
Moderní neurologové upozorňují, že podobné střídání lepších a horších období je u pacientů po opakovaných cévních mozkových příhodách poměrně časté. Proto není správné zpětně používat jednoznačné tvrzení, že Masaryk trpěl demencí. Takovou diagnózu dnes už nikdo spolehlivě potvrdit nemůže.
Poslední dny v Lánech
Na začátku září 1937 prodělal další těžkou mozkovou příhodu. Jeho zdravotní stav se rychle zhoršoval a většinu času už nebyl schopen komunikace.
Tomáš Garrigue Masaryk zemřel 14. září 1937 na zámku v Lánech ve věku 87 let.
Jeho pohřeb se stal jednou z největších událostí první republiky. Do Prahy dorazily desetitisíce lidí, aby se naposledy rozloučily s mužem, který pro ně představoval samotný vznik československého státu.
Nemoc nezměnila to, co dokázal
Poslední roky Tomáše Garrigua Masaryka připomínají, že ani největší osobnosti neuniknou stáří a vážným nemocem. Přestože po mozkových mrtvicích ztrácel sílu, paměť i schopnost vykonávat svůj úřad, jeho odkaz tím neutrpěl.
Naopak. I způsob, jakým dokázal přiznat, že už na nejnáročnější státní funkci nestačí, mnozí historici považují za důkaz jeho charakteru. A právě proto zůstává i téměř devadesát let po své smrti jednou z nejrespektovanějších postav českých dějin.
Zdroje:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/tak-jsem-svobodny-fajn-pred-90-lety-abdikoval-tgm-368281
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/preplnene-hotely-spani-venku-a-posilena-doprava-pohreb-tgm-byl-narodni_2509051000_nvl
https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Masaryk_Tom%C3%A1%C5%A1_Garrigue
https://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/t-g-masaryk
