Článek
Představte si dvě ženy přibližně stejného věku, které se stejným onemocněním skončí v nemocnici. Jednu má na starosti lékař, druhou lékařka. Obě dostanou potřebnou péči, přesto se jejich šance na přežití mohou statisticky lišit. Právě k takovému zjištění dospěli vědci, kteří analyzovali zdravotní záznamy statisíců amerických pacientů. Výsledky otevírají nepříjemnou otázku: Berou lékaři zdravotní problémy žen stejně vážně jako lékařky?
Téměř 800 tisíc pacientů a rozdíl, který vědce zaujal
Studie publikovaná v dubnu 2024 v prestižním odborném časopise Annals of Internal Medicine analyzovala údaje 776 927 pacientů amerického systému Medicare. Všichni byli starší 65 let a během let 2016 až 2019 byli hospitalizováni kvůli interním onemocněním.
Výzkumníci zkoumali, zda existuje souvislost mezi pohlavím ošetřujícího lékaře a pravděpodobností, že pacient do 30 dnů od přijetí do nemocnice zemře nebo bude muset být znovu hospitalizován.
Výsledky byly překvapivé především u pacientek.
U žen, které ošetřovaly lékařky, činila statisticky upravená třicetidenní úmrtnost 8,15 %. U žen léčených lékaři dosahovala 8,38 %. Rozdíl představoval přibližně 0,24 procentního bodu.
Na první pohled se může zdát zanedbatelný. Pokud ale podobný rozdíl vztáhneme na miliony hospitalizací, může představovat značný počet lidských životů.
Zajímavé je, že vědci zaznamenali rozdíl také u mužských pacientů. Ti však z léčby lékařkami podle výsledků studie neměli stejně výrazný statisticky prokazatelný přínos jako ženy.
Podobný vzorec se objevil i při sledování opakovaných hospitalizací.
Proč mohou mít ženy u lékařek lepší výsledky?
Výzkumníci upozorňují, že samotná studie nedokáže vysvětlit, proč rozdíly vznikají. Nabízejí však několik možných vysvětlení, která by si zasloužila další výzkum.
Jedním z nich je způsob komunikace.
Představme si pacientku, která přijde do nemocnice s bolestmi břicha. Nedokáže přesně popsat, kde ji bolí, a není si jistá, zda některé příznaky vůbec stojí za zmínku. Lékař, který jí poskytne dostatek prostoru, může získat informace, které by při krátkém rozhovoru nezazněly.
Podle autorů studie mohou lékařky v některých situacích komunikovat se svými pacientkami způsobem, který jim usnadňuje sdělování citlivých informací. Ženy se například mohou cítit komfortněji při rozhovorech o intimních zdravotních problémech nebo při určitých vyšetřeních.
Dalším možným vysvětlením je odlišné vyhodnocování příznaků. Autoři připouštějí, že někteří lékaři mohou závažnost zdravotních problémů u žen podceňovat.
Zda právě tyto faktory vysvětlují zjištěný rozdíl v úmrtnosti, však studie neprokázala.
Když žena řekne, že ji něco bolí
Otázka rozdílného přístupu k pacientům není v medicíně nová. Zkušenosti žen s bolestí a jejich diagnostikou se staly předmětem řady odborných debat.
Žena může například dlouhodobě trpět bolestmi, které nemají jednoznačnou příčinu. Pokud lékař její potíže připíše stresu nebo psychickému vypětí, může se cesta ke správné diagnóze prodloužit.
To samozřejmě neznamená, že se takto chovají všichni lékaři nebo že lékařky nikdy nepodcení zdravotní problémy svých pacientek.
Právě možnost systematických rozdílů je ale důvodem, proč se vědci zabývají nejen samotnými léčebnými postupy, ale také komunikací, rozhodováním a tím, jak zdravotníci vyhodnocují pacientovy příznaky.
Pokud by se podařilo určit konkrétní postupy, které stojí za lepšími výsledky některých skupin pacientů, mohly by se stát součástí vzdělávání všech zdravotníků bez ohledu na jejich pohlaví.
Podobné výsledky přinesl už starší výzkum
Nejde přitom o první studii, která zjistila souvislost mezi pohlavím lékaře a výsledky léčby.
Už výzkum publikovaný v roce 2016 v časopise JAMA Internal Medicine analyzoval přibližně 1,58 milionu hospitalizací starších amerických pacientů.
Také tehdy vědci zjistili, že pacienti léčení lékařkami měli v průměru nižší třicetidenní úmrtnost a méně často se vraceli do nemocnice.
Po statistickém zohlednění sledovaných rozdílů mezi pacienty, nemocnicemi a lékaři dosahovala úmrtnost u pacientů léčených lékařkami 11,07 %, zatímco u pacientů léčených lékaři 11,49 %.
Pozdější výzkumy ale ukázaly, že výsledky nejsou za všech okolností stejné. Některé rozdíly se například po zohlednění charakteristik jednotlivých lékařů přestaly jevit jako statisticky významné.
Je proto důležité nepovažovat samotné pohlaví lékaře za záruku lepší nebo horší péče.
Znamená to, že by ženy měly vyhledávat výhradně lékařky?
Tak jednoduchý závěr z výzkumu rozhodně nevyplývá.
Americká studie sledovala hospitalizované pacienty starší 65 let. Její výsledky proto nelze automaticky vztahovat na mladší ženy, ambulantní péči nebo české zdravotnictví.
Navíc šlo o observační výzkum. Vědci sice zohledňovali řadu faktorů, které mohly výsledky ovlivnit, ale nemohli vyloučit všechny rozdíly mezi pacienty a jejich ošetřujícími lékaři.
Studie tedy neprokazuje, že lékařky zachraňují více životů právě proto, že jsou ženy.
Otevírá však důležitou otázku, zda by se medicína neměla více zajímat o rozdíly v komunikaci, vyhodnocování příznaků a přístupu k pacientům.
Pro samotné pacientky z toho plyne především jedno praktické ponaučení. Pokud mají pocit, že jejich zdravotní potíže nejsou dostatečně vyšetřeny nebo že jejich příznaky nikdo nebere vážně, je namístě požádat o podrobnější vysvětlení či další odborný názor.
Kvalitní zdravotní péče by totiž neměla záviset na tom, zda před lékařem sedí muž, nebo žena. A už vůbec ne na tom, zda má lékař na jmenovce mužské, nebo ženské jméno.
Zdroje
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/38648639/
https://www.eurekalert.org/news-releases/1041811
https://jamanetwork.com/journals/jamainternalmedicine/fullarticle/2593255
https://jamanetwork.com/journals/jama-health-forum/fullarticle/2782058
